Nálezem sp. zn. III. ÚS 1253/17 se Ústavní soud zastal muže, který byl po dobu řízení o snížení výživného (z důvodu snížení příjmu) v prodlení s plněním výživného a po pravomocném rozhodnutí o snížení výživného dlužné výživné dobrovolně doplatil. Ačkoliv exekuce probíhala pouze tři roky z čehož dva roky trval odklad exekuce z důvodu probíhajícího řízení o snížení výživného, exekutor při výpočtu odměny vycházel z výživného za 5 let a podle toho si vypočítal odměnu ve výši 68 tisíc, což je částka vyšší, než bylo dlužné výživné za celou dobu.
Pražský okresní soud, který tuto odměnu potvrdil, postupoval podle doslovného textu zákona a nezohlednil ústavní princip proporcionality, vyjádřený již v dřívějším rozhodnutí Ústavního soudu (nález sp. zn. Pl. ÚS 8/06), podle kterého má být odměna v přímé závislosti na výši vymoženého plnění. Ačkoliv zákon ve svojí formulaci nezohledňuje skutečnost, že exekuce může trvat dobu kratší než pět let, je třeba tento nedostatek vyřešit výkladem. Není totiž možné, aby odměna za exekuci běžného výživného byla počítána z částky přesahující 200 tisíc.
Podle Ústavního soudu správný výklad odměny dle § 5 odst. 4 druhé věty exekučního tarifu není automatický pětinásobek hodnoty ročního plnění, ale násobek ročního plnění odpovídající počtu měsíců, kdy exekuce skutečně probíhala.
Celý text rozhodnutí si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()