Kam až sahá úřední povinnost přezkumu spotřebitelských úvěrů?
Jsou to již dva roky, kdy Soudní dvůr EU sdělil (nejen) českým soudům, že jsou povinny z úřední povinnosti zkoumat v případě sporů ze spotřebitelských úvěrů, zda nedošlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
Současně je povinností soudů vyvodit zákonem předpokládané důsledky z porušení této předsmluvní povinnosti věřitelem. Naopak, taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Je tak již nepochybné, že sankcí za porušení uvedené povinnosti je absolutní, a nikoliv relativní neplatnost smlouvy[1].
Jak to bývá, odpověď na jednu judikatorní otázku často vyvolává další otázky a nové praktické problémy. Soudci tak musí řešit, jak aplikovat zákonnou povinnost „zkoumat z úřední povinnosti“ v situacích, ve kterých české procesní právo buď s dokazováním v zásadě nepočítá, nebo kdy z dokazování již dokonce vyplynulo, že věřitel úvěruschopnost dlužníka řádně nezkoumal. Typicky se jedná o případy, kdy jsou navrhovány rozsudky pro zmeškání, žalovaný nárok uzná nebo účastníci navrhují, aby soud ve věci schválil smír.
Je přitom sporné, zda soudci mají i v takových situacích chránit spotřebitele, a to případně i proti jejich vůli. Na druhé straně směrnice o spotřebitelských úvěrech výslovně ukládá členským státům (a tedy i soudům členských států) zajistit, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána vnitrostátním prováděcím předpisem, tedy zákonem o spotřebitelských úvěrech. Směrnice rovněž předvídá povinnost členských států přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění uplatňování důsledků nesplnění povinnosti věřitelů zkoumat úvěruschopnost žadatelů o spotřebitelský úvěr[2].
Realita je taková, že soudy a často i soudci jednoho soudu rozhodují takové situace různě. Judikatura vyšších soudů dosud chybí. Pokud vím, nikdo ze soudců zatím nenašel odvahu podat předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské Unie. Vlastně se ani nedivím, neboť nová odpověď by mohla otevřít nové otázky. Třeba, zda ve věcech spotřebitelských úvěrů lze vůbec vydat platební rozkaz nebo elektronický platební rozkaz.
[1] Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C‑679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK)
[2] Článek 22 odst. 2 a článek 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS
Další články
Ke 20. výročí slovenské Justiční akademie
Možná uvítáte, že v nastupujícím čase adventním neotevřu žádné další ožehavé téma a pokusím se tentokrát navodit spíše náladu sváteční až slavnostní.
Co jsou ti soudci vlastně zač…
Ve veřejném prostoru opakovaně rezonuje debata o výši platů soudců. Platy jako takové nechci rozebírat. Chci se zaměřit na to, co obnáší „být soudcem“.
Přečtete si! „Podmíněný trest odnětí svobody: Převládající, nepopsaný, nepřiměřený.“
V listopadu tohoto roku se na trhu objeví nová kniha Jakuba Drápala, učitele trestního práva na mé mateřské právnické fakultě se shora uvedeným názvem. Měl jsem to štěstí, že jsem si jí přečetl dříve.
První setkání se zapsaným mediátorem aktuálně
První setkání se zapsaným mediátorem je nástroj v rukou soudu, jehož cílem je přiblížit účastníkům řízení mediaci jako jeden ze způsobů alternativního řešení sporů, získat o ní co nejvíce informací a motivovat je k jejímu využití.
Což takhle méně formalismu
To, že je česká justice konzervativní, není žádná novinka ani žádné tajemství. V mnohém má konzervativní a rigidní přístup své opodstatnění a je v pořádku.
