Trestní právo

Rekodifikace trestního řádu je otázkou priorit, které si stanoví ministerstvo, to je potřeba říci hned na začátku, přičemž jde o to, jakým způsobem přistupuje k základním otázkám, co ministerstvo zamýšlí a jakým způsobem chce směřovat dále v legislativní práci. Mám ale pocit, že zatím není zcela ujasněno, co se vlastně chce. Justice volá po justiční reformě.

„…a z těchto důvodů žádám, aby můj klient byl soudem v plném rozsahu zproštěn obžaloby dle § 226 písmeno a) trestního řádu“, hřímá často obhájce ve věcech trestních v rámci svého závěrečného návrhu před poradou senátu. A věřte, že při vyslovení písmene „a“ často zesílí hlas nebo významně pohlédne na svého klienta.

Líbí se mi název konference (Ne)možné podoby práva. Od roku 2011 se mým profesním osudem prolíná zákon o státním zastupitelství a po těch čtyřech letech vám řeknu, že možné je všechno. Když si vypůjčím text známé písně od Voskovce a Wericha, mohl bych vývoj kolem zákona parafrázovat slovy „zákon je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře“.

Trestní právo je postaveno na principu třístupňového řízení. To je evidentní, všichni to známe, konec konců, je to tradiční model, používá ho i civilní právo. Máme tedy soud prvního stupně - soud nalézací, soud druhého stupně - soud odvolací a soud kasační - Nejvyšší soud České republiky. Asi každého napadá, když se zase znovu a znovu vrací otázka existence vrchních soudů, proč máme čtyřčlánkovou soudní soustavu, když potřebujeme třístupňovou, ta nám stačí, potřebujeme tři stupně pro výkon spravedlnosti, tak jak jsem naznačil na začátku.

Zpovědní tajemství představuje charakteristický institut křesťanské víry s návazností na svatou zpověď, jejímž prostřednictvím se kajícník vyznává ze svých hříchů za účelem smíření a rozhřešení. Nemusí se nutně jednat pouze o katolickou církev, obdobná vyznání lze nalézt i u některých dalších náboženských společností.

Přes tři roky je účinný zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, který je postaven na konstrukci přičitatelnosti spáchání trestného činu právnické osobě. Společnosti tak mohou být odpovědné za spáchání trestného činu jak jednatelem, členem představenstva, dozorčí radou, společníkem nebo akcionářem, tak svými zaměstnanci. Spáchání trestného činu zaměstnancem může být přičteno společnosti v zásadě ve dvou případech.

Opět se vrátím k tématu, které mě, čím déle se trestnímu právu věnuji, zajímá stále více a více. Jde o trestání, přesněji řečeno otázku, jaké společnost prostřednictvím svých zástupců, zákonodárců volí metody nápravy pachatelů trestných činů.

Státní zástupkyně Věra Linhartová se v zimě vrátila po tříletém působení v civilní misi Evropské unie v palestinském Ramalláhu. V misi EUPOL COPPS pracovala od ledna 2012 jako expertka se specializací na vyšetřování trestných činů. Do mise byla vyslána jako první expertka Ministerstva spravedlnosti a dlouho byla také jediným zástupcem České republiky v misi.

Základní účel a cíl odvolacího řízení spočívá v odstranění všech případných procesních, skutkových i právních vad, jichž se ve svém rozsudku dopustil nalézací soud. Smyslem je dojít k bezvadnému konečnému rozhodnutí. Všichni víme, že názory obou soudních instancí se mohou lišit z mnoha úhlů pohledu, právní názor soudu odvolacího však musí být soudem prvního stupně respektován.

Dne 27. ledna tohoto roku vydal Nejvyšší soud České republiky rozsudek,[1] v němž zaujal jasný postoj k určitým specifickým situacím, jež vznikají v rámci rozhodování ve věcech odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným zahájením trestního stíhání. V předmětném rozhodnutí Nejvyšší soud explicitně judikoval, že odpovědnost státu za škodu nastává i v takových případech trestního stíhání, kdy bylo usnesení o zahájení trestního stíhání státním zástupcem na základě podané stížnosti z důvodu nezákonnosti či nedůvodnosti zrušeno.

Zásada ne bis in idem, tedy ne dvakrát o tomtéž, je jednou ze základních zásad trestního řízení. Jedná se o pravidlo zakotvené nejenom v trestním řádu, ale i v ústavněprávních a mezinárodních předpisech. Podstata spočívá v tom, že o jedné věci ve vztahu k jedné osobě může být jednáno a finálně rozhodnuto pouze jedenkrát. Důsledkem pravomocného rozhodnutí ve věci a projevem zásady ne bis in idem je pak vznik tzv. překážky věci rozhodnuté neboli rei iudicatae.

Býti „úřední osobou“ (dříve se používal pojem veřejný činitel) ve smyslu trestního zákoníku přináší určité výhody, například, každý útok proti takové osobě je trestán výrazně přísněji. Na straně druhé ovšem, pokud úřední osoba například překročí své pravomoci, bude postižena podle trestního práva i za takové jednání, které by u jiných zaměstnanců bylo předmětem maximálně pracovně-právních sankcí.

Profesor Vladimír Smejkal vystoupí na dubnovém kongresu Právní prostor 2015 s tématem "Kybernetická kriminalita - fenomén dneška" a o kybernetické kriminalitě právě vydává novou knihu. Je tedy více než zřejmé, čeho se bude dnešních pět otázek týkat.

Koncem minulého roku prošel téměř bez povšimnutí připomínkovým řízením vládní návrh zákona, kterým se mění mimo jiné i trestní zákoník v oblasti hospodářských trestných činů. Novela by měla zásadním způsobem modifikovat zejména trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby.

Hostem pořadu Právo o páté byl docent JUDr. Marek Fryšták, Ph.D. z Katedry trestního práva Masarykovy univerzity v Brně. Zažívá trestní právo několik let po začátku nového milénia nějaký zásadní vývojový milník? Jak se dívá na dohodu o vině a trestu, institut korunního svědka nebo trest smrti?

Dne 10. března 2015 pořádal Spolek českých právníků Všehrd na Právnické fakultě Univerzity Karlovy panelovou diskuzi na aktuální téma reformy státního zastupitelství. Pozvání do debaty přijali ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu a předseda Legislativní rady vlády Jiří Dienstbier, vrchní státní zástupce Ivo Ištván, bývalý státní zástupce a spoluautor zákona o státním zastupitelství Stanislav Mečl a člen prezídia Unie obhájců ČR Václav Vlk.

Rozsah kriminalizace jednání právnických osob je v České republice diskutovaným tématem již od počátku legislativního procesu. Nálady odborné veřejnosti jednoznačně reflektují skutečnost, že výčet trestných činů, kterých se může právnická dopustit, není úplně postačující a že trestně postižitelná by měla být i některá další jednání právnických osob.[1]

Jak známo, ve středověku byla lichva křesťany považována za jeden z nejtěžších hříchů, jako taková jim byla zapovězena a naopak představovala jednu z mála činností, kterou mohli vykonávat židé. Mnohý z nás má jistě již z dětské literatury v paměti obrázek škaredého, shrbeného lichváře, který měl nejen svou vizáží daleko k poctivému obchodníkovi.

V Kosovu prokurátor vede v zásadě celé vyšetřování, říká v rozhovoru o fungování kosovské justice český státní zástupce Miroslav Pecka, který působil tři roky - až do podzimu 2014 - v civilní misi EULEX v kosovské Prištině.

Motto: „(…) the privilege is not available to a corporation. It has no body to be kicked or soul to be damned…“[1]

Počty řidičů ujíždějících před policií stále stoupají, hlásila Česká televize ve svém zpravodajství na konci letošního ledna. A hned zařadila reportáž o výcviku policistů k zastavování vozidel pomocí ostnatých řetězů, při jejichž přejetí se zničí pneumatiky a vůz se stane těžko ovladatelným.

Další dvě obvinění padla v Ústeckém kraji za kupčení s hlasy během říjnových komunálních voleb. Policisté trestně stíhají 24letého a 28letého muže, kteří měli v Bílině na Teplicku několika osobám nabídnout peníze za volbu konkrétní politické strany.

Poslední díl článku, který je tentokrát zaměřen na české ústavní zakotvení a otázku, kam státní zastupitelství z pohledu dělby moci zařadit - jde o součást moci výkonné, nebo snad o čtvrtou, nezávislou moc ve státě? A jaký vztah k tomu má odpovědnost a nezávislost?

Dne 30. října Ústavní soud svým nálezem sp. zn. III. ÚS 3844/13 zrušil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 a usnesení Obvodního ředitelství policie Praha III, čímž vyhověl stížnosti stěžovatele, který byl danými usneseními poškozen na ústavně zaručených právech, zejména na právu ochrany soukromí.

Systém prokuratur (veřejné žaloby, státního zastupitelství) je v evropských státech velmi rozmanitý v závislosti na historickém vývoji.