Trestní právo

V praxi orgánů činných v trestním řízení je zejména v případě méně závažných trestných činů běžný přehlíživý přístup, či dokonce i úplné ignorování obhajoby ohledně naplnění podmínek nutné obrany.

Častokrát se vedou v justici i v akademické obci debaty o vhodnosti i rizicích užší specializace soudců. Příznivci myšlenky specializace argumentují tím, že hlubší vhled do konkrétní problematiky přinese rychlejší a přesvědčivější rozhodnutí, odpůrci pak namítají, že úzkým výsekem právních a mezilidských vztahů soudce ztrácí potřebný nadhled a širší vnímání společenských problémů. Aniž bych měl ambici tímto článkem onu věčnou debatu posunout dále, předložím vám zajímavé odůvodnění rozhodnutí, dokládající snahu soudu pochopit, analyzovat a v tržním prostředí také předvídat vývoj ceny spotřebního zboží, v konkrétním případě automobilu.

Cílem článku je potvrdit tezi o dvou možných trvajících paralelních směrech judikatury Ústavního soudu týkající se institutu podmíněného propuštění podle § 88 trestního zákoníku.

„Gratulujeme, vyhráli jste 1.000.000 Kč!!! Zadejte číslo své karty, ať vám výhru můžeme neprodleně zaslat.“, „Miluji tě a vrátím se kvůli tobě hned do Čech, ale pokuta za předčasné ukončení smlouvy je 350.000 Kč, které nemám.“, „Tady to podepište, je to ta smlouva, jak jsme se o ní bavili. Číst to už nemusíte, na obsahu jsme se už přeci shodli.“

Článek se věnuje problematice využití elektronických důkazů v rámci trestního řízení.

Odebírání mobilních telefonů, vyhazování za dveře, předčítání známek před celou třídou, udělování trestů, zakazování chodit na záchod – mnoho učitelů to prostě dělá.

Před časem jsem soudil jednu relativně jednoduchou kauzu, kde dle obžaloby cílem podvodného jednání byl majetek v řádu nižších desítek miliónů. Nakonec se ukázalo, že tento příběh skrývá několik značně sporných rovin právních i skutkových, a možná právě proto je věc již podruhé s dovoláním u Nejvyššího soudu.

Odebírání mobilních telefonů, vyhazování za dveře, předčítání známek před celou třídou, udělování trestů, zakazování chodit na záchod – mnoho učitelů to prostě dělá.

Vzetí do vazby představuje zcela zásadní omezení práv a velmi nepříjemnou situaci. Rozhodování soudu přitom probíhá ve velmi krátkých lhůtách. Jak zvýšit pravděpodobnost, že daná osoba do vazby vzata nebude? A co případně dělat, aby se z vazby co nejdříve dostala na svobodu?

Advokát se v jistém ohledu podobá psychiatrovi.

Sociální sítě, na nichž tráví v dnešní době mnoho času i malé děti, přinášejí mnoho výhod, jako je možnost udržovat kontakt s blízkými, kteří bydlí třeba na druhém konci světa.

Jak daleko sahají pravomoci banky jako soukromé osoby ve vztahu k zajišťování peněžních prostředků, které mohou být potencionálně výnosem z trestné činnosti?

Institut nutné obhajoby představuje jedno z dílčích oprávnění obviněného, jehož těžištěm úpravy je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) („TŘ“). Odkdy musí mít obviněný obhájce, pokud má soud rozhodovat o jeho vzetí do vazby? A co když se v průběhu trestního řízení změní právní kvalifikace a tím pádem i podmínky pro nutnou obhajobu?

Určitý názor není vždy správný jenom proto, že ho zastává mnoho lidí.

V poslanecké sněmovně stále čeká na projednání senátní návrh novely § 29 trestního zákoníku upravujícího nutnou obranu coby jednu z okolností vylučujících protiprávnost.

Bývalý fotbalista, nynější fotbalový trenér Tomáš Řepka se soudil s bulvárním týdeníkem o legitimitu jeho sledování a šíření fotografií z výkonu jeho práce v pekárně v průběhu trestu odnětí svobody.

Jednou z podmínek rozhodnutí o tom, že se podmíněně odsouzený či propuštěný osvědčil, je požadavek vedení řádného života po stanovenou zkušební dobu.

Minulá část interview s prof. JUDr. Helenou Válkovou, CSc., byla zasvěcena zvláště mandátovému a imunitnímu výboru.

V čele mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny PČR v současné době stojí prof. JUDr. Helena Válková, CSc., jež je rovněž mj. předsedkyní podvýboru pro justici, poslankyní a jednou z předních kapacit v oblasti trestního práva a lidskoprávní problematiky.

Obhájce je nejednou překvapen, když požádá policejní orgán po převzetí případu o prostudování spisu, aby připravil svého klienta na výslech, ale policejní orgán mu to nedovolí. Právem?

Spoléhal jsem na odborníka. Nebo na podřízeného. Na tomto tvrzení někdy spočívá obhajoba obviněného. Silný argument, který ale má své limity.

Sociokulturním vývojem v demokratické části evropského prostoru bylo relativně nedávno dosaženo konsensu nad zrušením nejvyššího trestu – trestu smrti; přičemž ve většině evropských zemích zůstává v platnosti trest doživotní. Naplňuje ale doživotní trest vše co od něj společnost předpokládá?

Jaké je možné řešení negativních jevů, které ještě během desíti let od přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení pro nim nevymizely, nebo s nimi nebylo ještě vypořádáno?

Je zásada oportunity řešením prázdných schránek?

Obsahem tohoto článku bude především obecně nastínit typické znaky společností, které vykazují znaky prázdných schránek, upozornit na problematické aspekty spojené se sankcionováním takových právnických osob (dále PO) jako obcházení zásady procesní legality či nemožnost uložení logického a účelného trestu, a to i na problematické aspekty trestního procesu od fáze prověřování až po uložení trestu v hlavním líčení.