I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Lichovník) vyhověl ústavní stížnosti společnosti PIXOMBU Consulting s.r.o. a zrušil usnesení Okresního soudu v Liberci, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve vztahu k usnesení Policie České republiky o zajištění majetku a usnesení Okresního státního zastupitelství v Liberci byla ústavní stížnost odmítnuta pro nepřípustnost.
Usnesením Policie České republiky bylo ve smyslu § 79d trestního řádu rozhodnuto o zajištění blíže specifikované nemovitosti ve vlastnictví stěžovatelky. Stěžovatelka se neúspěšně domáhala zrušení zajištění nemovitosti u Okresního státního zastupitelství v Liberci a následně u Okresního soudu v Liberci. Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud, neboť se domnívala, že napadenými rozhodnutími byla zasažena její ústavně zaručená práva. Stěžovatelka uvedla, že nemovitost nabyla v dobré víře příklepem ve veřejné dražbě, která se konala dne 14. 1. 2016. K zajištění nemovitosti došlo 25. 2. téhož roku. Stěžovatelka je osobou odlišnou od jakéhokoliv účastníka předmětného trestního řízení a zpětné zajištění nemovitosti podle ní odporuje zákonu, ústavním principům a zásadám demokratického právního státu.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Podstata ústavní stížnosti spočívá v posouzení účelnosti zajištění nemovitosti nabyté v dražbě. Zajištění věci podle trestního řádu je významným zásahem do práv vlastníka této věci a z toho důvodu nemůže být rozhodování o použití tohoto institutu pouhým formalismem. Ústavní soud nezpochybňuje, že k zajištění věci, která je v držení či vlastnictví třetí osoby, obecně vzato dojít může. Nicméně v každém jednotlivém případě by měla být zřejmá souvislost mezi trestním řízením a zajištěnou věcí. Z napadeného usnesení okresního soudu tedy mělo vyplývat, jaký je vztah stěžovatelky, resp. zajištěné nemovitosti k probíhajícímu trestnímu řízení a zejména co lze od zajištění věci alespoň hypoteticky očekávat. Usnesení však takové odůvodnění neobsahuje.
V právě projednávaném případě lze jen stěží přehlížet, že stěžovatelka nabyla vlastnické právo na základě veřejné dražby, tedy originárním způsobem. Pokud dojde k zajištění takto nabyté nemovitosti, musí být takový postup řádně odůvodněn (zcela hypoteticky si lze kupříkladu představit situaci, kdy pachatel trestného činu zneužije institut veřejné dražby k tomu, aby předmět dražby převedl na osobu, s níž je spolčen). V opačném případě jde o porušení práva na spravedlivý proces.
Věc se vrací k Okresnímu soudu v Liberci, který bude při své dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu, vyjádřeném v tomto nálezu.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()