Policejní i soudní orgány by měly vždy vážit, zda je zajištění věci nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Lichovník) vyhověl ústavní stížnosti společnosti PIXOMBU Consulting s.r.o. a zrušil usnesení Okresního soudu v Liberci, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve vztahu k usnesení Policie České republiky o zajištění majetku a usnesení Okresního státního zastupitelství v Liberci byla ústavní stížnost odmítnuta pro nepřípustnost.

Usnesením Policie České republiky bylo ve smyslu § 79d trestního řádu rozhodnuto o zajištění blíže specifikované nemovitosti ve vlastnictví stěžovatelky. Stěžovatelka se neúspěšně domáhala zrušení zajištění nemovitosti u Okresního státního zastupitelství v Liberci a následně u Okresního soudu v Liberci. Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud, neboť se domnívala, že napadenými rozhodnutími byla zasažena její ústavně zaručená práva. Stěžovatelka uvedla, že nemovitost nabyla v dobré víře příklepem ve veřejné dražbě, která se konala dne 14. 1. 2016. K zajištění nemovitosti došlo 25. 2. téhož roku. Stěžovatelka je osobou odlišnou od jakéhokoliv účastníka předmětného trestního řízení a zpětné zajištění nemovitosti podle ní odporuje zákonu, ústavním principům a zásadám demokratického právního státu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Podstata ústavní stížnosti spočívá v posouzení účelnosti zajištění nemovitosti nabyté v dražbě. Zajištění věci podle trestního řádu je významným zásahem do práv vlastníka této věci a z toho důvodu nemůže být rozhodování o použití tohoto institutu pouhým formalismem. Ústavní soud nezpochybňuje, že k zajištění věci, která je v držení či vlastnictví třetí osoby, obecně vzato dojít může. Nicméně v každém jednotlivém případě by měla být zřejmá souvislost mezi trestním řízením a zajištěnou věcí. Z napadeného usnesení okresního soudu tedy mělo vyplývat, jaký je vztah stěžovatelky, resp. zajištěné nemovitosti k probíhajícímu trestnímu řízení a zejména co lze od zajištění věci alespoň hypoteticky očekávat. Usnesení však takové odůvodnění neobsahuje.

V právě projednávaném případě lze jen stěží přehlížet, že stěžovatelka nabyla vlastnické právo na základě veřejné dražby, tedy originárním způsobem. Pokud dojde k zajištění takto nabyté nemovitosti, musí být takový postup řádně odůvodněn (zcela hypoteticky si lze kupříkladu představit situaci, kdy pachatel trestného činu zneužije institut veřejné dražby k tomu, aby předmět dražby převedl na osobu, s níž je spolčen). V opačném případě jde o porušení práva na spravedlivý proces.

Věc se vrací k Okresnímu soudu v Liberci, který bude při své dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu, vyjádřeném v tomto nálezu.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde