Trestní právo

V článku se věnuji tématu zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepřiměřené délky, když výslovná úprava v trestním řádu chybí, ale judikatura závěry o zastavení trestního stíhání dovozuje.

Halloween je více než 2 000 let starý keltský zvyk, který se postupně (mj. i vlivem marketingu) stal oblíbeným i v České republice.

V dnešní době používáme k dorozumívání zcela běžně zprávy přes messenger, WhatsApp, email či jiné platformy.

Jakým způsobem se bránit proti pomluvě na pracovišti v případě, kdy pomluva cílí od anonymního autora vůči konkrétní osobě? Tentokrát se nebudeme pohybovat jen v akademických teoriích, ale budeme vycházet ze skutečných událostí.

Odsouzené právnické osoby potrestané zákazem plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži mají od roku 2020 možnost žádat podle § 22a zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu.

Co jsou to vlastně konsenzuální způsoby vyřízení trestních věcí? Jsou to svým způsobem cizorodé prvky pro české trestní řízení, mají svůj původ v angloamerickém systému a postupně jsou zaváděny do českého trestního procesu, do trestního řádu.

Recenze různých podnikatelů a jejich provozoven na nejrůznějších serverech, jako je Google, Firmy.cz, ale i Booking.com či ZnámýLékař.cz (dále jen „recenzní portály“), jsou klíčové jak pro (potencionální) zákazníky, tak pro samotné podnikatele.

Tento text přímo navazuje na článek Dítě jako svědek domácího násilí – část 1. a pokračuje v posouzení domácího násilí a jeho následků v rodinách, kde násilí probíhá mezi dospělými osobami a není přímo zaměřeno vůči dětem. Konkrétně se v následujícím textu věnuji úvaze nad vhodnými nástroji dle zákona o sociálněprávní ochraně dětí a rolí OSPOD v těchto případech.

Novela zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (zákon č. 276/2013 Sb.) s účinností od 1. 1. 2014 zavedla pojem velmi nebezpečný odsouzený.

Federální Nejvyšší soud Spojených států vynesl na konci června několik velmi důležitých verdiktů, které vyvolaly v americké společnosti značné kontroverze. Ve světle trojice rozhodnutí Biden v. Nebraska (anulování studentského dluhu), SFA v. Harvard (tzv. affirmative action/"pozitivní diskriminace") a 303 Creative LLC v. Elenis (otázka výhrady svědomí) však bylo poněkud upozaděno jedno další podstatné rozhodnutí, konkrétně Counterman v. Colorado.

Od projednání vládního návrhu zákona o ochraně oznamovatelů v Parlamentu České republiky (dále jen „Zákon o ochraně oznamovatelů”) byla na téma tzv. whistleblowingu napsána řada odborných článků. Souběžně se Zákonem o ochraně oznamovatelů byl však schválen i zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím Zákona o ochraně oznamovatelů.

Obvodní soud pro Prahu 1 začal projednávat obžalobu proti bývalému ministru vnitra Vratislavu Vajnarovi, který se má zodpovídat za zásahy pohraničníků na střežené československé státní hranici. Dříve už státní zástupce zastavil trestní stíhání Milouše Jakeše, Lubomíra Štrougala a dalších obviněných komunistických pohlavárů.

Právníci to vědí, ale většina laiků netuší, že trestní proces před soudem není soubojem rovných šancí a stejného procesního postavení obou stran, tedy obžaloby a obhajoby. A to se vůbec nechci pouštět do úvah o postavení poškozeného a případných dalších účastníků řízení.

Medializované případy, kdy pachatel odešel od soudu „pouze s podmínkou“, prohlubují veřejné mínění ohledně nespravedlivých a mírných trestů a vedou až k narušení důvěryhodnosti české justice. Je dostačující poukazovat na ty případy, které mají za úkol především šokovat čtenáře, ale zároveň jsou oproštěny od skutkových okolností případů, které jsou v souladu s individualizací trestů neodmyslitelně spojeny?

Následující článek pojednává o rozdílném pojetí škody.

Následující článek pojednává o rozdílném pojetí škody v civilním a trestním řízení.

Následující článek pojednává o rozdílném pojetí škody v civilním a trestním řízení.

Tento článek a jeho pokračování mají za cíl zamyslet se nad posouzením domácího násilí a jeho následky v rodinách, kde násilí probíhá mezi dospělými osobami a není přímo zaměřeno vůči dětem. Bohužel v těchto případech bývají následky u dětí nezřídka bagatelizovány s odůvodněním, že přímého násilí se agresor dopouštěl „jen“ na partnerovi. S tímto postupem se neztotožňuji. Mám za to, že je potřeba se důsledně zabývat dopady tohoto jednání na děti a možností řešit tyto situace za pomocí odpovídajících opatření.

Nesplnění dluhu obchodním partnerem představuje nepříjemnou, bohužel však vcelku běžně se vyskytující situaci. Věřitel pak musí zvažovat, jak se svého nároku domoci. Věc přitom nemá jen jediné řešení.

Kontroverze skrz naskrz ohledně mírných trestů ukládaných za znásilnění je v posledních několika letech velkým společenským fenoménem. „Jednou trest a podruhé za podobný skutek podmínka,“ se můžeme doslýchat z médií. Jak je na tom rozhodovací praxe ve skutečnosti, a jak se deviantní pachatelé ke svému protiprávnímu jednání stavěli?

Jiří Mulák je advokát, společník Advokátní kanceláře Forejtová Pelc Partners s.r.o. a vysokoškolský pedagog působící na katedře trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Je také vítězem celojustiční soutěže Právník roku 2018 v kategorii Talent roku. V dnešním rozhovoru vám prozradíme mimo jiné téma příspěvku, se kterým vystoupí na letošním Kongresu Právní prostor.

Znásilnění je nepochybně velmi závažnou problematikou naší společnosti, která vyvolává obrovský rozruch o to víc, pokud je obětí tohoto trestného činu osoba mladší patnácti let (dále jen “dítě”).

V lednu byl na webu Právního prostoru zveřejněn dvojdílný článek „20 otázek: co učitelé smějí a co nesmějí, ale přesto to často dělají“.[1] S některými závěry se neztotožňuji, a proto se k tématu vracím. Ke všem 20 otázkám připojuji svůj pohled.

V praxi orgánů činných v trestním řízení je zejména v případě méně závažných trestných činů běžný přehlíživý přístup, či dokonce i úplné ignorování obhajoby ohledně naplnění podmínek nutné obrany.

Jedním z nejváženějších lidských práv zaručovaných v demokratických právních státech založených na úctě k jednotlivci je svoboda projevu. Česká republika v tomto ohledu není výjimkou – jak vyplývá z čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) jako součásti ústavního pořádku, každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.