Stanovisko Nejvyššího soudu sp.zn. Tpjn 300/2017 o souběhu trestných činů podle § 212 TZ (dotační podvod) a § 260 TZ (poškozování finančních zájmů EU) řeší otázku, zda se pachateli dotačního podvodu přičítá k tíži také škoda způsobená Evropské unii.
Již v roce 2015 Vrchní soud v Praze judikoval, že výše dotace (škoda) z prostředků Evropské unie nemůže být znakem skutkové podstaty obou trestných činů. To znamenalo, že se škody nesčítaly, a pokud ani jedna škoda nepřesáhla určitou hranici (např. 5 milionů pro nejvyšší sazbu), nemohl být pachatel postižen vyšší sazbou, i když celková škoda tuto hranici překročila. Tento přístup se rozhodl Nejvyšší soud přehodnotit, a proto ve svém sjednocujícím stanovisku vyslovil názor, že oba trestné činy mohou proběhnout v jednočinném souběhu a škoda se pro potřeby trestného činu dotačního podvodu počítá jako součet škody způsobené všem dotčeným subjektům.
Důsledkem tohoto stanoviska je změna praxe a zvýšení trestní sazby některým dotačním podvodníkům. Na druhou stranu stanovisko dále uvádí, že pokud jde o trestný čin poškozování finančních zájmů Evropské unie, bere se pro posouzení tohoto trestného činu v potaz pouze škoda způsobená Unii.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()