Ústavní soud zamítl ústavní stížnost proti příkazům k provedení prohlídek v budovách Energetického regulačního úřadu a proti postupu Policie ČR při provedení těchto prohlídek

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Radovan Suchánek) zamítl ústavní stížnost 1) České republiky – Energetického regulačního úřadu a 2) Ing. Aleny Vitáskové proti příkazům k prohlídce jiných prostor a pozemků Okresního soudu v Jihlavě a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu v postupu Policie České republiky při realizaci těchto prohlídek.

Trestní řízení je vedeno pro podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby, kterých se měla dopustit stěžovatelka 2) tím, že jako předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) jmenovala v rozporu s energetickým zákonem do funkce místopředsedkyně ERÚ JUDr. Renatu Veseckou, Ph. D., ačkoliv si byla vědoma, že tato nesplňuje ani z části zákonnou podmínku pro výkon této funkce. JUDr. Vesecká tak začala neoprávněně pobírat plat, čímž stěžovatelka 2) měla úmyslně překročit svoji pravomoc, opatřit jinému neoprávněný prospěch a způsobit na majetku České republiky škodu. Napadenými příkazy byly nařízeny prohlídky v budovách ve vlastnictví České republiky, s nimiž přísluší hospodařit ERÚ. Stěžovatelky v ústavní stížnosti především tvrdily, že k nařízení prohlídek nebyly přesvědčivé důvody, některé dokumenty byly zabaveny neoprávněně, namítaly nepříslušnost soudu a státního zastupitelství, a upozornily na dle svého názoru nepřiměřený počet policistů provádějících prohlídku.

Ústavní soud po prostudování spisů a uvážení vznesených námitek shledal, že ústavní stížnost není důvodná. Napadené příkazy obsahují veškeré zákonem předpokládané náležitosti a je z nich zřejmé, což je zejména podstatné, proč k nařízení prohlídek došlo. Pokud stěžovatelky s jejich nařízením nesouhlasí, Ústavní soud konstatuje, že jimi předložená argumentace do značné míry nerespektuje postavení Ústavního soudu, jehož úlohou je ochrana ústavnosti, a nikoliv přehodnocování závěrů obecných soudů o důvodnosti nařízení prohlídek podle svého uvážení.

Stěžovatelka 1) tvrdí, že nebyla před nařízením prohlídek vyzvána řádným způsobem k předání materiálů nezbytných pro trestní řízení. Ani této námitce nelze přisvědčit. Obecně sice platí, že orgány činné v trestním řízení nesmí užívat k dosažení účelu trestního řízení nástrojů, které zasahují do práv osob s větší intenzitou, než je nezbytné. Před provedením domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků však není nutno zaslat osobě jí dotčené prvotní písemnou žádost o vydání věci důležité pro trestní řízení.

Ústavní soud neshledal případnou ani námitku, že rozhodoval místně nepříslušný soud a státní zastupitelství. Naopak Okresní soud v Jihlavě je místně příslušným soudem jak podle § 26 trestního řádu, tak podle obecnějšího § 18 odst. 1 trestního řádu (Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.).

K námitce o nedůvodnosti zajištění jednotlivých dokumentů Ústavní soud toliko konstatuje, že potřeba zajištění věcí v trestním řízení je vždy dána v rovině určité pravděpodobnosti, a nikoliv jistoty, když důležitost obstarávaných důkazních materiálů se nutně prokáže až při jejich zkoumání a provádění v dalším průběhu řízení. Konečně domnívají-li se stěžovatelky, že k provedení prohlídek postačoval menší počet policistů, Ústavní soud neshledává, že by tato otázka měla ústavněprávní charakter.

Z těchto důvodů Ústavní soud tvrzením stěžovatelek o porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3, čl. 11, čl. 12 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky nepřisvědčil, a stejně tak nepřisvědčil tvrzení stěžovatelky 2) o porušení jejího práva na soukromí podle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pokud jde o policí zajištěná data zahrnující její pracovní e-maily.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde