Nejvyšší rada soudnictví – palcát nebo štít? Díl I. Zdroj: Redakce

Nejvyšší rada soudnictví – palcát nebo štít? Díl I.

Pokud se shodneme, že není demokratického právního státu bez toho, že by ochranu práv a oprávněných zájmů jednotlivých členů společnosti chránila nezávislá soudní moc, pak musíme najít způsob, jak této nezávislosti dosáhnout. V našem geografickém prostoru je tato otázka poměrně podrobně teoreticky rozpracována, jsou k dispozici i praktické zkušenosti s jednotlivými úpravami. Je proto také možné najít určitá zobecňující stanoviska relevantních mezinárodních institucí.

Mgr. Petr Černý

Mgr. Petr Černý

soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře

Mgr. Petr Černý

soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře

Mám tím na mysli zejména Radu Evropy zajišťující spolupráci téměř padesáti států zejména v oblasti podpory demokracie a ochrany lidských a sociálních práv a svobod. Velmi ilustrativní je v této souvislosti doporučení o soudcích přijaté Výborem ministrů Rady Evropy 17. listopadu 2010, č. CM/REC (2010) 12. Toto doporučení obsahuje velmi podrobně rozpracovaná pravidla, která jsou nutná pro nezávislost soudnictví. Pro ilustraci uvádím několik postulátů, jež by při jejich respektování zabránily událostem okolo mimoprocesního poskytování „vysvětlujících stanovisek“ jednoho z účastníků řízení, které byly předmětem debat v rámci justice i v mediálním prostoru v měsících lednu a únoru tohoto roku: Kapitola I., odstavec 4: Nezávislost jednotlivých soudců je zabezpečená nezávislostí soudnictví jako celku. To je základním atributem právního státu. Kapitola I., odstavec 8: Pokud se soudci domnívají, že jejich nezávislost je ohrožena, musí mít možnost obrátit se na soudní radu nebo jiný nezávislý orgán nebo musí mít k dispozici určené prostředky nápravy. Kapitola II., odstavec 18: Při komentování rozhodnutí soudců se výkonná a zákonodárná moc musí vyhnout kritice, která by podkopala nezávislost a důvěru veřejnosti v soudnictví. Musí se též zdržet jakéhokoliv jednání, které by mohlo zpochybnit jejich ochotu dodržovat rozhodnutí soudců, kromě vyjádření záměrů podat opravný prostředek.

Podobně důležitým mezinárodním dokumentem je i doporučení č. 10(2007) CCJE (Consultative Council of European Judges, což je poradní orgán Rady Evropy), z 8. plenárního zasedání konaného ve Štrasburku ve dnech 21.- 23. 11. 2007. To řeší otázku nejvyšších rad soudnictví v kapitole III. Uvádí v ní, jak by rady měly vypadat, kdo by měl být jejich členem a s jakou kvalifikací, jakož i nejvhodnější způsob ustanovování. Takto konstatuje, že by rada soudnictví měla mít soudcovskou majoritu, nebo by měla být výlučně soudcovská. Pokud je smíšená konstrukce rady, pak by podstatná většina soudcovských členů měla být volena soudci z jejich středu. V případě smíšené konstrukce musí být funkčnost rady oproštěna od ústupků a spolupráce s parlamentní většinou a tlaku exekutivy a musí být prosta jakékoli podřízenosti politickým stranám. Ochrana některých hodnot a fundamentálních principů soudnictví by v případě smíšených rad měla být vyhrazena k projednání všem soudcům. Zabývá se i vlastnostmi členů rady, okruhem, z něhož by měli být nesoudcovští členové rekrutováni, i doporučeným způsobem volby všech členů.

Soudcovskou nezávislostí vnitřní, institucionální i strukturální se zabývají též výstupy tzv. Benátské komise (European Comission for democracy through law) složené z předních odborníků na ústavní právo evropských zemí. Ta ve své zprávě o nezávislosti soudního systému přijaté na 82. plenárním zasedání ve dnech 12.- 13. 3. 2010 doporučila následující: Základní principy relevantní pro nezávislost soudní moci musí být uvedeny v Ústavě nebo v ekvivalentním textu a musí obsahovat principy nezávislosti soudnictví na jiných mocích. Rozhodnutí o soudcově kariéře musí vycházet z objektivních kritérií stanovených v rámci práva. (…) Nezávislá soudní rada má rozhodující vliv na jmenování a kariéru soudce.

V těchto dokumentech jsou shrnuty ty nejdůležitější kompetence nezávislého orgánu spravujícího soudnictví. Je samozřejmé, že je na jednotlivých státech, které chtějí nezávislou justici mít, aby tato doporučení vtělily do svých právních řádů, přičemž k dosažení stejného cíle mohou vést různé cesty. Nemůže být sporu, že se při tom musí vycházet z podmínek té které země, jejích historických zkušeností a formy státního uspořádání. Pro úvahy o možné budoucí změně našeho od mocnářství fungujícího modelu je pak vhodné zjistit, jak tuto otázku řeší jinde. A o tom více v příštím článku.


Při zpracování vycházeno:

 - z obsahu časopisu Soudce č. 6/2016, ročník XVIII,

- z materiálů v intranetové části webu Soudci.cz

- ze znění ústav států EU z publikací Klokočka, Wagnerová: Ústavy států EU, I. a II. díl

justice Nejvyšší rada soudnictví

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články