Články s tagem: omyl
Omluvitelný omyl není důvodem pro tvrdý formalismus úřadů práce
Rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 15. července 2025, sp. zn. 4 Ads 173/2024-33, přináší důležité poselství: Ve správním řízení nesmí převážit formalismus nad spravedlností, zvlášť tam, kde jde o zánik základního sociálního práva.
Kdo využije bezbřehé naivity druhého, aneb čí je to pak vina?
„Gratulujeme, vyhráli jste 1.000.000 Kč!!! Zadejte číslo své karty, ať vám výhru můžeme neprodleně zaslat.“, „Miluji tě a vrátím se kvůli tobě hned do Čech, ale pokuta za předčasné ukončení smlouvy je 350.000 Kč, které nemám.“, „Tady to podepište, je to ta smlouva, jak jsme se o ní bavili. Číst to už nemusíte, na obsahu jsme se už přeci shodli.“
Nejrozšířenější mýty a omyly o právu - část II.
Určitý názor není vždy správný jenom proto, že ho zastává mnoho lidí.
Nejrozšířenější mýty a omyly o právu - část I.
Určitý názor není vždy správný jenom proto, že ho zastává mnoho lidí.
Glosa: K rozsudku NS ve věci omluvitelnosti omylu při uzavírání smlouvy
Dne 23. 10. 2018 vydal Nejvyšší soud (NS) ve věci vedené pod sp. zn. 29 Cdo 4851/2016 rozsudek, ve kterém se vyjadřuje k problematice omluvitelnosti omylu jako předpokladu relativní neplatnosti právního jednání (smlouvy). NS zde dospěl k závěru, že se smluvní strana může zásadně spolehnout na pravdivost prohlášení druhé strany ve smlouvě.[1]
Hlavní důvody neplatnosti – II. Omyl
Docentka JUDr. Michaela Zuklínová, CSc., se v sérii příspěvků zabývá účinnou právní úpravou právního jednání, zakotvenou v ustanoveních § 545 až 599 zákona č. 89/2012 Sb., o. z.. V předchozím článku jsme se zaměřili na hlavní důvody neplatnosti právního jednání, k nimž dnes přidáváme ještě důvod další – omyl.
Interpretace podústavního práva
Otázku uzavření smlouvy v omylu musí obecné soudy posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Komentář k nálezu Ústavního soudu ze dne 19.6.2014, sp.zn. III. ÚS 1804/13
Uvedení rozhodce v omyl
Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem, že není možné uvést v omyl soud rozhodující v občanskoprávním řízení. Tento závěr se však týká výslovně pouze soudů, neboť soudy jsou nezávislé státní orgány, kterým je svěřen výkon soudnictví. Jejich rysem je zejména nezávislost, vázanost pouze zákony a mezinárodními smlouvami a veřejnost soudního jednání.
