Interpretace podústavního práva

Posouzení otázky, zda by mohlo jít o (právně relevantní) omyl ve skutečnosti, která byla pro učinění právního úkonu podle projevené vůle subjektu rozhodující, nebo o omyl v pohnutce, jež může být právně významný pouze tehdy, bude-li tato pohnutka zahrnuta do projevené vůle, je věcí interpretace tzv. podústavního práva (v konkrétním případě § 49a obč. zák. 1964) a jeho aplikace na konkrétní případ, což je doménou obecného soudnictví. Otázku uzavření smlouvy v omylu musí obecné soudy posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu.

JUDr. Karel Havlíček

JUDr. Karel Havlíček

JUDr. Karel Havlíček

Komentář k nálezu Ústavního soudu ze dne 19.6.2014, sp.zn. III. ÚS 1804/13

V době, pro niž je příznačná hypertrofizace práva prakticky ve všech ohledech (v rovině legislativní primárně jako důsledek nerespektování principů přijatelnosti práva, přiměřenosti právní regulace a dalších pochybení, jejichž výslednicí je mj. tzv. nový dualismus práva; z toho potom pramení další hypertrofické projevy – např. bujení opravných možností), je potřebné se čas od času vracet k podstatě věci a připomínat si některé zdánlivě nesporné zásady. Považujeme proto za důležité obrátit pozornost k limitům úkolů Ústavního soudu, pro což vybrané rozhodnutí dobře poslouží jako příklad.

Ústavní soud trvale zdůrazňuje, že jeho posláním je ochrana ústavnosti, že není součástí soustavy obecných soudů a že mu nepřísluší právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů, s výjimkou případů, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. Při respektování těchto výchozích pozic musí Ústavní soud projevovat značnou dávku zdrženlivosti, neboť se denně střetá s obecnou představou, že by měl fungovat jako jakási „čtvrtá instance“ (s podobným problémem, byť v poněkud jiných rozměrech se ostatně setkávají i Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud). Stojí zde pak často (dosti typicky) otázka, zda v konkrétním případě stěžovatel sleduje skutečně konstitucionálně relevantní zájem na ochraně základních práv a svobod, nebo zda pouze usiluje o to, aby „nesprávné“ (tj. jemu nepříznivé) rozhodnutí obecných soudů bylo v dalších a dalších „instancích“ přezkoumáváno (zpravidla dokonce ve smyslu hodnocení skutkového stavu a dokazování).

Nutno konstatovat, že Ústavní soud ve svých rozhodnutích poskytuje zpravidla návodnou inspiraci k tomu, aby veřejnost (nejen osoby zúčastněné na konkrétním případu, nýbrž i nejširší publikum) tomuto rozdílnému úhlu pohledu porozuměla (byť to je ve skutečnosti snaha sysifovská). Jedním z důležitých závěrů, které jsou takto připomínány, je to, že interpretace tzv. podústavního (jednoduchého) práva je doménou obecného soudnictví, do níž strážce ústavnosti v zásadě nemá zasahovat. To je též memento komentovaného rozhodnutí.

Komentovaný judikát si můžete přečíst zde

právní úkon ústavní soud omyl

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články