Nejvyšší soud potvrdil podmínky v rozsáhlé kauze padělání obrazů

Jde o jednu z nejrozsáhlejších padělatelských kauz. Spolu s Ptáčníkem byl potrestán také soudní znalec Tomáš Mikulaštík ze Zlínska. Vytvořil prý nejméně 35 znaleckých posudků na Ptáčníkovy falzifikáty. Dostal osm měsíců s odkladem na dva roky, ani on u NS neuspěl.

Ptáčník v dovolání uvedl, že se sice inspiroval tvorbou mistrů, nikdy však své práce nevydával za pravá díla slavných malířů. NS mu neuvěřil.

“Obviněný si byl dobře vědom toho, že prodával obrazy s patinou a nápodobou signatury známých autorů, které sám vytvářel tak, aby budily zdání originálů, zároveň výslovně kupující neinformoval o svém autorství, právě naopak při jejich nabízení vytvářel nepravdivé legendy o jejich nabytí,” stojí v rozhodnutí.

Mikulaštík byl podle dovolání přesvědčen, že má před sebou originály. Podle NS však měl k dispozici všechny dostupné prostředky, aby odhalil, že nejde o pravá díla. Byla to jeho povinnost jakožto soudního znalce. “Obviněný však na tyto svoje povinnosti řádně předložená díla zkoumat rezignoval a spoléhal se pouze na tvrzení jiných osob, respektive na vnější ukazatele, jakými byly starý rám a staré plátno,” rozhodl NS.

Podle rozsudku Ptáčník nejprve vytvořil několik pláten imitujících Bohumíra Matala, Františka Grosse, Františka Foltýna a Rudolfa Kremličku. Dále se zaměřil na přední valašské malíře, zejména Františka Podešvu, Aloise Schneiderku a Karla Hofmana. Zkoušel také Jožu Uprku či Kamila Lhotáka. Používal stará plátna a rámy z bazarů.