Právo rodiče na pobyt s dítětem v nemocnici není absolutní, potvrdil ÚS

Je podmíněné například vybavením nemocnice a nesmí narušit péči o pacienty. Stížnost matky, podanou i jménem chlapce, považoval ÚS za neopodstatněnou, zjistila ČTK z usnesení v databázi soudu.

Událost se odehrála v roce 2018 v nemocnici v Ústeckém kraji, kde hospitalizovali přibližně měsíčního chlapce se zápalem plic. Matka chtěla přespat buď přímo u lůžka, nebo v bezprostřední blízkosti. Zdravotníci jí umožnili u lůžka bdít, ale nikoliv spát, protože oddělení na to není vybavené a prostorově uspořádané. Na místě zasahovala i policejní hlídka, nakonec matka přespala na chodbě.

Žalobu zamítly Okresní i Krajský soud v Ústí nad Labem, poukázaly na to, že oddělení nemá prostor, kam by mohlo rodiče přes noc uložit, a práva matky tak neporušilo. Zdravotníci správně upřednostnili chod oddělení a péči o pacienty.

Rozhodnutí potvrdil Nejvyšší soud. Poukázal na znění zákona o zdravotních službách, který říká, že poskytovatel jednodenní nebo lůžkové péče je povinen umožnit pobyt zákonného zástupce s hospitalizovaným nezletilým pacientem, “pokud to umožňuje vybavení zdravotnického zařízení nebo nebude narušeno poskytování zdravotních služeb”.

Také podle ústavních soudců rozsudek zohlednil všechny okolnosti a justice se snažila vyvažovat kolidující zájmy. Podstatnou okolností bylo zejména to, že jednotka intenzivní a resuscitační péče není na trvalou přítomnost rodiče uzpůsobená.

“Nezletilý byl hospitalizován ve věku pěti týdnů ve vážném zdravotním stavu, nenacházel se na běžném nemocničním pokoji, ale na jednotce intenzivní a resuscitační péče, na níž je přirozeně možné vyžadovat přísnější režim v zájmu ochrany zdraví samotných pacientů, hygienických podmínek, z důvodu přístupu personálu k přístrojovému vybavení, pohybu personálu při urgentních situacích, zejména život zachraňujících zásazích apod.,” stojí v usnesení soudce zpravodaje Michala Bartoně.

Ministerstvo zdravotnictví v roce 2023 zveřejnilo metodický pokyn k přítomnosti zákonných zástupců a osob blízkých u dětí při poskytování zdravotních služeb. Zdůrazňuje v něm, že “separace dítěte od rodičů představuje zásadní stresor”, zatímco přítomnost rodičů má pozitivní vliv. I metodika však stanovuje podmínky. Právo dítěte na přítomnost blízkého člověka se uplatní, pokud ho nevylučuje jiný právní předpis, nenarušuje poskytování zdravotních služeb dítěti nebo jiným pacientům, nezasahuje nepřiměřeně do práv jiných pacientů a pokud je v souladu s vnitřním řádem.