Dne 23. 10. 2018 vydal Nejvyšší soud (NS) ve věci vedené pod sp. zn. 29 Cdo 4851/2016 rozsudek, ve kterém se vyjadřuje k problematice omluvitelnosti omylu jako předpokladu relativní neplatnosti právního jednání (smlouvy). NS zde dospěl k závěru, že se smluvní strana může zásadně spolehnout na pravdivost prohlášení druhé strany ve smlouvě.[1]

Otázka právní povahy metra a jeho komponent nebyla v naší odborné literatuře doposud nikdy podrobněji řešena. Přitom jde o záležitost navýsost praktickou a též aktuální (v souvislosti s přípravou výstavby nové trasy metra). Problematické jsou zejména případy, kdy výstupy z metra ústí do jiných staveb.

Otázka právní povahy metra a jeho komponent nebyla v naší odborné literatuře doposud nikdy podrobněji řešena. Přitom jde o záležitost navýsost praktickou a též aktuální (v souvislosti s přípravou výstavby nové trasy metra). Problematické jsou zejména případy, kdy výstupy z metra ústí do jiných staveb.

V úvodu mého příspěvku si předveďme několik příkladů. V současné době si řada obcí stěžuje, že nemají lékaře. Představte si, že určitá obec na svém území nemá žádného lékaře, rozhodne se proto nějakého podpořit s nabídkou, že nedosáhne-li určitého příjmu, bude mu obcí dorovnán (příklad 1). Jaká je to pak smlouva? Co se stane, nabídne-li obec lékaři, že nedosáhne-li určitého příjmu, nabídne mu zdarma prostory k užívání?

V tomto příspěvku se budeme zabývat velmi tajuplným institutem - společným jměním manželů. Přiznám se, že to není institut, který by byl dlouhodobě předmětem mého zájmu, ale s kolegou Petrem Téglem jsme se rozhodli proniknout do tajů této oblasti a došli jsme k závěru, že na některé otázky by bylo vhodné se podívat z trošku odlišného pohledu.