Ján Lukáč

Tento článek se věnuje nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2025, sp. zn. III. ÚS 864/25, který se zabývá otázkou, zda je možné úsporami nahrazovat běžné výživné a financovat nimi odůvodněné potřeby dítěte.

Často se setkáváme s tím, že parodii, humor či sarkasmus, se lidé snaží napadat žalobou na ochranu osobnosti. Nicméně judikatura ESLP zaměřená na humor, kterou tento článek shrnuje, v mnohých případech upřednostňuje svobodu projevu zakotvenou v článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP).

Tento článek shrnuje nedávný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) v kauze P. v. Polsko, který může sehrát roli v dalším řešení obdobných případů na ochranu osobnosti, zejména pokud se jedná o působení na internetu a sociálních sítích.

Stává se, že se rodiče pro změnu poměrů nebo jiné okolnosti chtějí dohodnout na změně ohledně vyživovací povinnosti. Není však příliš dobře známo, že jestli soud jednou v této věci rozhodne, není již možné si vyživovací povinnost upravit samostatně. Jak tedy na to? A co se změní po 1. 1. 2026, kdy vstoupí v účinnost novela občanského zákoníku?

První ze série tří článků na téma změny v rodinném právu v praxi od 1. 1. 2026. Zabýváme se velmi častou a nespravedlivou otázkou – jak docílit změny výše výživného, když snížit předběžným opatřením nelze? Co se spotřebovaným výživným? Tento článek se konkrétně zabývá možnostmi úpravy výživného v případě změny poměrů a změny úpravy pro spotřebované výživné. Níže je vysvětlujeme a srovnáváme se stávající úpravou.

Rozhodování o rozsahu styku dítěte s nepečujícím rodičem bývá často ovlivněno obavami, zda bude rozhodnutí z jeho strany vůbec dodržováno. Právě s tímto se nedávno vypořádal Ústavní soud, když posuzoval případ, v němž obecné soudy odmítly rozšířit prázdninový styk s odůvodněním, že takové rozhodnutí by nebylo možné vykonat. Tento článek se věnuje nálezu Ústavního soudu ze dne 21.5.2025, sp. zn. II. ÚS 2423/24 a jeho dopadům na rozhodovací praxi v opatrovnických věcech.

Kvalifikovaná výzva, která je součástí civilního procesu již 24 let, je doteď pro mnohé neprávníky neznámou. V praxi se často stává, že je dotčenými osobami přehlížena, a zapříčiní tak neúspěch ve sporu. Kvalifikovaná výzva se objevuje ve sporech na ochranu osobnosti velmi často.

Je to tak třikrát do roka, co se na advokátní kancelář obrací novomanželé s dotazem na ochranu svých budoucích investic. Většinou přichází s tím, že mají již vše ošetřené, nově budovanou nemovitost budou mít ve výlučném vlastnictví, protože mají podepsanou smlouvu o smlouvě budoucí „jen na sebe“. Právníci developera údajně připraví kupní smlouvu „jen na ně“, takže tímto je to vyřešeno. A zhruba stejný počet klientů se obrátí na kancelář v době rozvodu s tím, že jim budoucí exmanžel/ka tvrdí, že jejich výlučný byt/dům „koupený“ před manželstvím (rozuměj podepsaná smlouva o smlouvě budoucí) je ve společném jmění manželů.