Jiří Havlík

Je Vaše stavba či stavba, kterou chcete koupit na cizím pozemku. Jaká rizika toho mohou pro vlastníky staveb, případně zájemce o jejich koupi plynout?

Smyslem institutu tzv. nezbytné cesty je, za zákonem stanovených podmínek, zajistit potřebné napojení nemovitých věcí na veřejnou cestu. Jak je tomu v případě jednotek (bytů a nebytových prostor)?

Když v roce 2014 zavedl (tehdy) nový občanský zákoník institut náhrady za převzetí zákaznické základny bývalého nájemce, vzbudilo to zejména u pronajímatelů řadu otázek. Alespoň jednu z nich nedávno definitivně vyřešil Nejvyšší soud.

Nejvyšší soud se v jednom ze svých aktuálních rozhodnutí zabýval otázkou, zda může shromáždění společenství vlastníků jednotek (SVJ) v rámci svých stanov podmínit opakovaný krátkodobý nájem jednotek souhlasem všech členů SVJ.

Velká i menší města v poslední době pociťují nedostatek vlastního bytového fondu. Řešením může být rezidenční development ve spolupráci s profesionálními developery. Při nastavování obchodně-právních parametrů takové spolupráce je ale třeba mít na paměti regulaci zákona o zadávání veřejných zakázek.

Nejvyšší soud se opět zabýval podmínkami povolení nezbytné cesty, a to zejména ve vztahu k parametrům existujícího spojení nemovité věci s veřejnou cestou se zohledněním osobních poměrů vlastníka nemovité věci.

V nedávné době Nejvyšší soud rozhodoval řadu sporů, ve kterých se jedna ze stran dovolávala uplatnění principu materiální publicity katastru nemovitostí. Tento článek pak přibližuje závěry přijaté Nejvyšším soudem ve dvou z nich, přičemž v obou hrála roli (ne)platnost převodního jednání.

V březnu loňského roku se Nejvyšší soud v rámci dovolání žalovaného, k jehož pozemkům byla rozhodnutími soudů nižších instancí zřízena nezbytná cesta ve prospěch žalobce, zabýval dosud neřešenou otázkou pasivní legitimace v řízeních o povolení nezbytné cesty.