Připravovaná směrnice o spotřebitelském úvěru přinese řadu velkých změn - část I.
Loni v červnu vydala Rada Evropské unie obecný přístup k návrhu nové směrnice o spotřebitelských úvěrech, která má nahradit stávající směrnici o spotřebitelském úvěru z roku 2008.
Návrh nyní čeká na oficiální postoj Evropského parlamentu. Zda Evropský parlament ve svém postoji obecný přístup Rady zohlední, nebo nikoli, teprve uvidíme, na finální podobu směrnice si nicméně budeme muset ještě počkat. Z postoje vyjádřeného Radou však lze již nyní očekávat, kterým směrem se budou další debaty ohledně regulace spotřebitelských úvěrů ubírat.
Vzhledem k postupnému přesunu aktivit spotřebitelů do online prostředí a vzniku nových produktů nabízených často přeshraničně se Evropská komise rozhodla nahradit stávající směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS („původní směrnice“) novou směrnicí, aktuálně projednávanou jako směrnice Evropského parlamentu a Rady o spotřebitelských úvěrech ze dne 30. června 2021 („nová směrnice“).
Drobné úvěry, leasing a kontokorent
Zatímco původní směrnice ze své působnosti vylučovala úvěry nižší než 200 eur nebo vyšší než 75 000 eur, nová směrnice by měla zahrnovat i drobné půjčky v hodnotě do 200 eur. Horní hranice úvěrů neregulovaných novou směrnicí se přitom s ohledem na růst inflace od roku 2008 let zvyšuje na 100 000 eur. V České republice jsou nicméně drobné úvěry do 200 eur regulovány již v současné době, a to zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („ZSÚ“), který původní směrnici implementoval.
Další novinkou je zrušení výjimky z působnosti pro smlouvy o pronájmu nebo leasingové smlouvy, u kterých není stanovena povinnost odkupu předmětu. Pokud tedy v této oblasti nebude nová směrnice dále upravena, dotkne se její úprava i operativního leasingu, který stojí v současné době mimo její působnost.
Nová směrnice také rozlišuje možnosti kontokorentu, tedy přečerpání prostředků na běžném účtu, včetně dříve vyloučených přečerpání splatných do jednoho měsíce. Nově bude přečerpání rozlišeno jako možnost přečerpání (přečerpání na základě smlouvy) a překročení(mlčky uznané přečerpání, kdy věřitel zpřístupňuje spotřebiteli finanční prostředky přesahující aktuální zůstatek na jeho běžném účtu, nebo smluvené přečerpání).
Odložená platba (Buy Now Pay Later – BNPL)
Dalšími úvěry spadajícími do působnosti nové směrnice by měly být úvěry poskytnuté bez úroků nebo poplatků a úvěrové smlouvy se splatností do tří měsíců. Regulace se tak nově dotkne také odložených plateb (BNPL úvěrů), které jsou spotřebitelům nabízeny věřitelem skrze dodavatele zboží nebo služeb a umožňují jim nakoupit produkt a zaplatit za něj později, obvykle v několika málo splátkách. Na poskytovatele těchto odložených plateb budou dle nové směrnice kladeny podobné povinnosti jako na poskytovatele jiných spotřebitelských úvěrů, a to včetně povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele.
Službami BNPL se mimo jiné zabývala také nedávná závěrečná zpráva Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA), podle které je tento způsob financování rizikový, jelikož může vést spotřebitele k nadměrnému utrácení a vzniku finančních závazků, jež nebude schopen plnit. Především při větším množství půjček s různou splatností totiž může spotřebitel snadno ztratit přehled a nepřiměřeně se zadlužit. Určitou míru regulace v oblasti služeb BNPL tak bylo zřejmě logické očekávat, poskytovatele těchto plateb však může ještě překvapit výsledný rozsah uložených povinností.
Platformy přímého úvěrování (tzv. P2P platformy)
Nová směrnice také doplňuje nařízení o evropských poskytovatelích služeb skupinového financování pro podniky, které v současné době ze své působnosti vylučuje služby skupinového financování pro spotřebitele, a nově se regulace dotkne poskytovatelů služeb skupinového financování, tedy provozovatelů platforem P2P úvěrování.
Poskytovatelé služeb P2P, kteří přímo poskytují úvěry spotřebitelům (tedy za účelem úvěrování shromažďují prostředky prostřednictvím platformy, ale sami pak vůči úvěrovaným vystupují jako věřitelé), budou mít podle nové směrnice povinnosti v obdobném rozsahu jako ostatní věřitelé.
Pokud však poskytovatel P2P služeb úvěr sám neposkytuje, ale umožňuje prostřednictvím platformy poskytování úvěrů jednotlivým věřitelům, bude se rozsah povinností poskytovatele odvíjet od toho, zda budou věřiteli z úvěrů osoby poskytující podnikatelé (např. osoby vykonávající tuto činnost na základě živnostenského oprávnění), nebo nepodnikatelé (spotřebitelé). V případě, že bude poskytovatelem úvěru podnikající osoba, budou se podle nové směrnice povinnosti věřitelů vztahovat přímo na daného věřitele. Pokud však bude prostřednictvím platformy poskytovat úvěr spotřebitel jinému spotřebiteli, bude podle nové směrnice poskytovatel P2P služeb plnit povinnosti spojené například s posouzením úvěruschopnosti a poskytováním předsmluvních informací.
Předsmluvní informace
V oblasti informační povinnosti nová směrnice podrobněji upravuje, jak a kdy mají být spotřebitelům poskytovány předsmluvní informace, a zavádí nový formulář Standardní evropský přehled o spotřebitelském úvěru, který má být jednostránkovým dokumentem shrnujícím klíčové prvky konkrétního spotřebitelského úvěru. Cílem je zejména umožnit spotřebitelům porovnat a také lépe pochopit nabídky úvěrů. Obdobný standardizovaný dokument je již v současné době povinně poskytován při nabízení neživotního pojištění.
_
_
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
Další články
Strategie České advokátní komory pro umělou inteligenci
V České advokátní komoře jsme založili Sekci pro umělou inteligenci a nové technologie. Sekce vlastně není úplně nová, nový je především její název. Předtím v rámci ČAK fungovala Sekce pro IT a GDPR. S ohledem na to, že se od ČAK teď především očekává, že bude reagovat na rozvoj umělé inteligence, rozhodli jsme se její název změnit. Když se podíváte na seznamy profesí „na odstřel“ kvůli umělé inteligenci, jsou na nich právníci na poměrně čelních pozicích.
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.
Chybné nebo neexistující odůvodnění jako důvod nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
Odůvodnění správního rozhodnutí není úřední formalita ani prostor pro mechanické převyprávění spisu. Je to část rozhodnutí, v níž musí být rozpoznatelné, proč správní orgán dospěl právě k danému výroku.



