Jedna krabice, dvě sady pravidel: co obalové nařízení PPWR znamená pro české firmy

Kdo jste? Na roli záleží úplně všechno

Vezměme modelovou firmu: malou pražírnu kávy. Kávu sama plní do sáčků se svým logem, prodává ji přes e-shop, posílá ji kavárnám i obchodu na Slovensku a navíc nabízí ruční mlýnky, které sama dováží z Číny. Podle PPWR přitom u různých obalů hraje různé role. A role rozhoduje o tom, co musí udělat.

Grafika 1: Čtyři role podle PPWR. Jedna firma může mít u různých obalů různé role.

Výrobce obal vyrábí, nebo si ho nechá navrhnout či vyrobit pod svým jménem nebo značkou (čl. 3 odst. 1 bod 13). U prodejních (kromě servisních) a skupinových obalů jím podle pokynů Evropské komise obvykle je ten, kdo obal naplní svým výrobkem. V našem příkladu tedy pražírna u sáčků s kávou. Je-li ale pražírna mikropodnikem a sáčky jí vyrábí dodavatel v Česku, je výrobcem dodavatel (viz rámeček níže). Výrobce smí uvádět na trh jen obaly, které splňují požadavky nařízení; musí provést posouzení shody a sepsat technickou dokumentaci a EU prohlášení o shodě (čl. 15 odst. 1 a 2). Podklady mu musí dát dodavatel obalů (čl. 16 odst. 1). Ministerstvo životního prostředí k tomu dodává, že pouhý odkaz na dokumentaci, kterou má u sebe dodavatel, nestačí.

Dovozce je jen firma usazená v EU, která uvádí na trh obal ze třetí země (bod 17). Pražírna je dovozcem u mlýnků z Číny. Pozor: podle pokynů Komise k usazení nestačí pobočka bez vlastní právní subjektivity, registrace k DPH ani stálá provozovna.

Distributor je každý další v řetězci, kdo obal dodává na trh, a to i obal s výrobkem (body 9 a 18). Typicky obchod nebo e-shop, který prodává zboží v cizích obalech. Před dodáním s řádnou péčí ověřuje, zda je producent v registru producentů, zda je obal označen podle čl. 12 a zda výrobce a dovozce uvedli identifikaci obalu a své kontakty (čl. 19). Registry producentů ale zatím nevznikly.

Producent je role pro peníze: financuje sběr a recyklaci obalů v konkrétním státě (rozšířená odpovědnost producenta). Podle pokynů Komise je jím ten, kdo obal poprvé dodá na trh ve státě, kde se z něj stane odpad (bod 15). Jedna firma tak může být výrobcem, dovozcem i producentem zároveň.

Malí mají úlevu. Ale jen někdy.

Nechá-li si mikropodnik vyrobit obal pod svým jménem nebo značkou a dodavatel sídlí ve stejném státě, je výrobcem dodavatel (bod 13 písm. b)). Pro povinnosti podle čl. 15 dokonce stačí dodavatel kdekoli v EU (čl. 15 odst. 12). Kdo nakupuje hotové obaly bez vlastní značky, do tohoto pravidla vůbec nespadá.

Recyklovatelnost: platí už teď, pravítko přijde později

Článek 6 odst. 1 je krátký a nekompromisní: „Všechny obaly uváděné na trh musí být recyklovatelné.“ Odkladnou lhůtu nemá, použije se tedy od 12. 8. 2026. Odložené je až pravítko, kterým se recyklovatelnost měří.

Grafika 2: Obalový kalendář. Část povinností platí od srpna 2026, část čeká na akty Komise.

Kritéria designu pro recyklaci stanoví Komise zvláštními akty (čl. 6 odst. 4). Použijí se od 1. 1. 2030, nebo 24 měsíců po vstupu těchto aktů v platnost, podle toho, co nastane později. Ve stejném termínu začne platit zákaz obalů, které nejsou recyklovatelné v rámci tříd A, B nebo C (čl. 6 odst. 3). Od 1. 1. 2038 projdou už jen třídy A a B. Podmínka sběru, třídění a recyklace ve velkém měřítku se uplatní nejdříve od 1. 1. 2035 (čl. 6 odst. 2 písm. b)). A pro e-shopy jedna novinka navíc: kdo plní skupinové a přepravní obaly nebo obaly pro elektronický obchod, smí v nich mít od 1. 1. 2030 (nebo později, podle prováděcích aktů) nejvýš 50 % prázdného prostoru. Výplně jako papír nebo vzduchové polštářky se do prázdného prostoru počítají (čl. 24 odst. 1 a 3). Kdo jako obal pro elektronický obchod použije přímo prodejní obal, je z limitu vyjmut, obal ale musí splnit požadavky na minimalizaci podle čl. 10 (čl. 24 odst. 5).

Do té doby mají výrobci podle pokynů Komise splňovat požadavky dosavadní směrnice 94/62/ES a souvisejících norem, například EN 13430:2004. Posouzení shody s ohledem na recyklovatelnost podle čl. 38 a přílohy VII zatím provádět nemusí.

Dva mýty, které neobstojí

„Recyklovatelnost nás do roku 2030 nezajímá.“ Omyl: povinnost platí od srpna 2026.

„Už teď musíme prokazovat třídu A, B nebo C.“ Také omyl: kritéria ještě neexistují.

Co se vyplatí: už nyní sbírat od dodavatelů údaje o materiálech a jejich kombinacích, aby rok 2030 nepřišel jako studená sprcha.

Prodáváte do zahraničí? Rozhoduje, komu

Pražírna posílá kávu do slovenských kaváren, do obchodu v Bratislavě, který ji prodává dál, a přes e-shop i lidem domů. Pro PPWR jsou to ale jen dvě různé situace a hranice mezi nimi vede možná jinudy, než byste čekali.

Grafika 3: Při prodeji do jiného státu EU rozhoduje, komu zboží dodáváte.

Kdo v jiném státě poprvé dodává balené výrobky přímo konečným uživatelům, typicky e-shop se zásilkami zákazníkům, je tam producentem (čl. 3 odst. 1 bod 15 písm. d); u přepravních, servisních a primárních výrobních obalů obdobně písm. c)). Musí pak v každém státě, kde není usazen, písemně jmenovat pověřeného zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta (čl. 45 odst. 3). Povinnost platí od 12. 8. 2026 a nečeká na registry producentů, které státy zřídí nejpozději do 18 měsíců od vstupu prvního prováděcího aktu Komise v platnost (čl. 44); ten zatím přijat nebyl.

Kdo naopak dodává obchodníkovi, který zboží dál prodává, producentem v cílovém státě obvykle není. Je jím odběratel (pokyny Komise). Konečným uživatelem přitom může být i firma, která výrobek použije ve své činnosti a dál ho nedodává na trh v podobě, v jaké ho dostala (bod 23). Kavárna, která kávu umele, uvaří hostům a balíčky dál neprodává, je tedy konečným uživatelem stejně jako zákazník e-shopu. U kaváren i zásilek domů je pražírna na Slovensku producentem, u obchodu v Bratislavě je producentem obvykle obchod.

Příklad z praxe: Německo. Od 12. 8. 2026 tam platí nový zákon VerpackDG. Kdo do Německa dodává přímo konečným odběratelům, musí se sám zapsat do registru LUCID ještě před první dodávkou a zápis nemůže svěřit nikomu jinému (§ 5 odst. 1 a § 6 odst. 1). Firma bez provozovny v Německu potřebuje pověřeného zástupce (§ 5 odst. 2). Kdo byl registrován podle starého zákona, musí registrační údaje včetně zástupce upravit do 12. 11. 2026 (§ 68 odst. 2).

Kolika firem se to týká?

Od 5. 8. do 20. 10. 2026 si na pravano.cz udělalo bezplatnou prověrku obalů 31 firem. Z 23 firem, které odpověděly na otázku, kam dodávají, jich 18 dodává i mimo stát svého sídla, nejčastěji na Slovensko a do Německa. Vzorek je malý a nereprezentativní, ukazuje však, že přeshraniční prodej není okrajové téma.

Povinnost jmenovat pověřeného zástupce se ještě může změnit. Komise navrhla pozastavit její uplatňování pro producenty usazené v EU do 1. 1. 2035. Evropský parlament 20. 10. 2026 schválil zprávu výboru pro životní prostředí (616 hlasů pro, 9 proti, 39 poslanců se zdrželo), podle které by úleva platila jen pro mikropodniky a malé podniky. Rada EU 21. 10. 2026 přijala vyjednávací mandát: úleva jen pro producenty usazené v členském státě, kteří v jiném státě poprvé dodají méně než 1 tunu obalů ročně, a to do 1. 1. 2032. Konečné znění musí obě instituce teprve dojednat. Dokud změna nenabude účinnosti, povinnost platí. Podle MŽP se pověření zástupci v Česku hlásí přímo u autorizované obalové společnosti; informace o pověřených zástupcích má EKO-KOM, a.s.

Starý známý zákon o obalech: pořád platí

Zákon č. 477/2001 Sb. platí ve znění účinném od 1. 12. 2025 a na PPWR zatím neodkazuje. Neurčuje příslušný orgán podle čl. 40 ani sankce za porušení nařízení, které musí státy stanovit do 12. 2. 2027 (čl. 68). Národní povinnosti proto běží souběžně: zpětný odběr a využití obalů, zápis do Seznamu osob, evidence a ohlašování. Obvykle je za firmu zajišťuje autorizovaná obalová společnost na základě smlouvy o sdruženém plnění.

Pozor na rozdílné pojmy. Podle zákona je uvedením na trh i přeprava obalu z jiného státu EU do Česka a dovoz (§ 2 písm. d)). Firma, která nakoupí zboží v Německu, tak může být podle PPWR distributorem, ale podle českého zákona osobou uvádějící obaly na trh. Požadavky zákona na samotné obaly (§ 3 až 6) se zase překrývají s články 5 až 12 PPWR a stát nesmí omezit uvádění na trh obalů, které nařízení splňují (čl. 4 odst. 2).

Konec výjimky do 300 kg?

Zákon dodnes říká, že kdo uvede na trh nejvýš 300 kg obalů ročně a má obrat do 25 milionů Kč, nemusí plnit povinnosti podle § 10 až 15 (§ 15a). Ministerstvo životního prostředí ale v metodickém sdělení z 19. 10. 2026 uvádí, že výjimka „není od 12. srpna 2026 aplikovatelná“: PPWR žádnou výjimku z rozšířené odpovědnosti producenta podle hmotnosti obalů nezná. Ustanovení v zákoně formálně zůstává a výklad ministerstva není právně závazný. Kdo se na výjimku spoléhal, měl by si ale smlouvu s EKO-KOM a evidenci obalů ověřit.

Ze sdělení MŽP stojí za zmínku ještě tři body. Technická dokumentace a EU prohlášení o shodě mají být pro kontrolní orgány v češtině, v angličtině jen v odůvodněných případech. Neúplné označení výrobce na obalu nebude podle ministerstva možné sankcionovat do přijetí adaptační novely, upravit ho je ale třeba co nejdřív. A označeny musí být všechny obaly včetně skupinových.

Pět úkolů do konce roku

Určete svou roli u každého typu obalu: výrobce, dovozce, distributor, producent. Bez toho povinnosti nezjistíte.
Sepište, kam a komu dodáváte. U přímých dodávek konečným uživatelům v jiném státě řešte pověřeného zástupce a tamní systém, v Německu registraci v LUCID.
Chtějte od dodavatelů obalů dokumentaci, ne jen odkaz na ni.
Ověřte smlouvu s EKO-KOM a evidenci obalů, zvlášť pokud jste se dosud spoléhali na výjimku do 300 kg.
Připravte EU prohlášení o shodě a technickou dokumentaci tak, aby byly k dispozici v češtině.

Stav k 23. 10. 2026. Článek je obecnou informací a nenahrazuje právní poradenství. Pokyny Komise C/2026/3084 i metodické sdělení MŽP z 19. 10. 2026 jsou výkladové dokumenty a nejsou právně závazné.

Více na pravano.cz.