To nejzajímavější z výroční zprávy Úřadu pro ochranu osobních údajů (UOOÚ) a nové pokyny Evropského sboru
Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ, Úřad) vydal výroční zprávu o své činnosti za rok 2021. Ta představuje nejdůležitější výsledky dozorové činnosti ÚOOÚ v oblasti zpracování osobních údajů, které jsou prezentovány na příkladech vybraných kontrol. Níže shrnujeme některé z nich.
Věrnostní programy obchodníků
ÚOOÚ provedl kontrolu věrnostních programů maloobchodních řetězců. Při kontrole neshledal žádná závažná provinění. Byl kontrolován rozsah shromažďovaných údajů (nejčastěji titul, jméno, příjmení, datum narození, adresa, platební údaje, e-mailová adresa, tel. číslo, číslo zákaznické karty), doba uchovávání osobních údajů a jejich zabezpečení. Další informace, které obchody uchovávaly, se týkaly nakoupeného zboží, domovské prodejny, využití promoakcí, množství bodů v rámci věrnostního programu a další údaje, které však Úřad shledal přiměřenými vzhledem k účelu jejich zpracování. Pochybení, která ale kontrolovaným prodejcům vytkl, se týkala příliš dlouhého a neopodstatněného uchovávání osobních údajů – např. uchovávání údajů o nákupu potravinářského zboží po dobu 3 let shledal ÚOOÚ jako nepřiměřené. Úřad proto doporučil zkrátit tuto dobu v souladu s účelem uchovávání těchto údajů (např. dle doby, kdy je možné u zboží uplatnit reklamaci).
Telemarketing a osobní údaje
Další z oblastí provedených kontrol se týkala telemarketingu, kde přibližně čtvrtinu podnětů přijatých Úřadem tvořily stížnosti ohledně zpracování osobních údajů pro marketingové účely. Jedna z kontrolovaných telemarketingových společností nereagovala na uplatnění práva subjektů údajů na přístup k osobním údajům dle čl. 15 obecného nařízení („GDPR“), případně uváděla jako zdroj osobních údajů pouze náhodné generování telefonního čísla. Na vznesení námitky proti zpracování osobních údajů dle čl. 21 GDPR, event. po uplatnění práva na výmaz dle čl. 17 GDPR, společnost buď vůbec nereagovala, anebo přislíbila ukončení zpracování osobních údajů pro účel marketingu, avšak i po uplynutí měsíční lhůty pro přijetí opatření (dle čl. 12 odst. 3 GDPR) byly subjekty údajů znovu v rámci telemarketingu kontaktovány.
V rámci kontroly telemarketingové společnosti dospěl Úřad ke zjištění, že vystupovala jako zpracovatel osobních údajů, nikoliv jako správce, když svou činnost prováděla dle pokynů správců, pro které zajišťovala službu telemarketingu. Dále bylo zjištěno, že společnost porušila povinnost stanovenou v čl. 15-21 GDPR, když neposkytla subjektům údajů relevantní informace týkající se zpracování jejich osobních údajů. Konkrétně toto porušení spočívalo v tom, že při poskytování informací subjektům údajů odpovídala unifikovaným způsobem, aniž by zohlednila fakt, že byla v postavení zpracovatele. Společnost též ve svých odpovědích žadatelům neuvedla účel volání, tedy že telefonický hovor byl učiněn za účelem poskytnutí marketingové nabídky jiného subjektu (smluvního klienta); dále bylo ve většině odpovědí uvedeno, že zákonným titulem pro využití telefonního čísla byl oprávněný zájem kontrolované osoby jako správce osobních údajů, což však v tomto případě neplatilo.
Posouzení vlivu na ochranu osobních údajů
Posouzení vlivu na ochranu osobních údajů dle čl. 35 GDPR má provádět každý správce, jehož záměr zpracování lze hodnotit jako vysoce rizikový z hlediska zásahu do práv a svobod fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů. Úřad ve své zprávě upozorňuje na chyby, kterých se správci při tomto posuzování dopouštěli:
- balanční test je proveden tak, že z něj není možno ověřit potřebnost, vhodnost a přiměřenost zpracování osobních údajů;
- chybí nebo není dostatečně propracován popis zajištění práv subjektů údajů;
- popis přijatých technických a organizačních opatření bývá obecný a často není zřejmé, jak správce k jejich návrhu dospěl (není využita metodika zpracovaná ÚOOÚ a vlastní metodika správce zřejmá není); důsledkem je, že nelze ověřit, zda jsou přijatá opatření přiměřená a úplná.
Další články
Evropská unie rozšiřuje regulaci AI. Obsah generovaný nebo upravený umělou inteligencí musí být pro uživatele rozpoznatelný
Jednou z nejzásadnějších změn v oblasti regulace AI budou nová pravidla transparentnosti, která vstoupí v účinnost 2. srpna 2026. Zavádějí povinnost jakýkoli AI obsah označit, informovat o deepfakes a upozornit uživatele, pokud komunikuje s umělou inteligencí.
Svěřenské fondy v realitních transakcích: Transparentní evidence skutečných majitelů versus limity AML prověrky
Využívání institutu svěřenských fondů zažívá v České republice v posledních letech dynamický nárůst, a to nejen jako nástroj pro správu rodinného majetku (family office) či mezigenerační transfer, ale stále častěji i jako entita vystupující v roli investora na realitním trhu. Pro realitní zprostředkovatele a další povinné osoby však toto uspořádání představuje značnou výzvu v oblasti Anti-Money Laundering (AML) procesů.
Maximální ceny pohonných hmot vyhlašované Ministerstvem financí
Ministerstvo financí od 8. dubna tohoto roku vyhlašuje v reakci na aktuální situaci na světových trzích a v návaznosti na to na domácím trhu každý pracovní den maximální ceny pohonných hmot na následující den, v případě vyhlášení v pátek na následující víkend a pondělí. Jaký je právní základ tohoto jeho počínání?
Česká republika rozšiřuje povinný screening zahraničních investic
Zahraniční investoři zvažující vstup do cílových společností aktivních na českém trhu by měli věnovat pozornost zásadní změně v oblasti prověřování zahraničních investic (FDI). Od 1. listopadu 2025 se v důsledku novely zákona o prověřování zahraničních investic výrazně rozšířil okruh transakcí, které podléhají povinné notifikaci a schválení ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu. Povinnému screeningu budou nově častěji podléhat investice zejména v digitálním, technologickém, zdravotnickém či energetickém sektoru.
Nová „tlačítková” povinnost pro e-shopy
Od června 2026 budou muset provozovatelé e-shopů umístit na svůj web speciální tlačítko, jehož prostřednictvím bude moci spotřebitel jednoduše odstoupit od smlouvy. Tuto povinnost přináší připravovaná novela občanského zákoníku, která vychází z unijní směrnice. Jejím cílem je zajistit, aby bylo odstoupení od smlouvy pro spotřebitele stejně snadné jako její uzavření.



