Preventivní restrukturalizace a oddlužení podnikatelů jako nové prvky insolvenčního práva? Zdroj: Fotolia

Preventivní restrukturalizace a oddlužení podnikatelů jako nové prvky insolvenčního práva?

Evropská komise podala v závěru roku 2016 návrh nové směrnice COM 2016 723 o rámcích pro preventivní restrukturalizaci, druhé šanci a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení. Předkladatel v předmluvě zdůvodňuje potřebnost vydání směrnice nadměrnou zadlužeností osob, neboť podle dostupných údajů je v Evropské unii trvale v prodlení s platbami 11,4 % občanů, nicméně směrnice se paradoxně na řešení dluhové situace fyzických osob-nepodnikatelů nevztahuje. Co konkrétně návrh směrnice tedy přináší?

Mgr. Bc. Pavel Martiník

Mgr. Bc. Pavel Martiník

advokátní koncipient, GHS Legal, s.r.o.

Mgr. Bc. Pavel Martiník

advokátní koncipient, GHS Legal, s.r.o.

Preventivní restrukturalizace

Podle článku 4 návrhu směrnice mají mít státy povinnost zajistit pro dlužníky, kteří se nacházejí ve finančních obtížích, přístup k účinnému rámci pro preventivní restrukturalizaci, který jim umožní restrukturalizovat své dluhy nebo podnikání a obnovit svou ekonomickou životaschopnost a vyhnout se platební neschopnosti.

Předpoklady pro preventivní restrukturalizaci budou v českém právním řádu v některých případech splněny institutem hrozícího úpadku a následnou restrukturalizací. Ten je totiž již nyní definován v § 3 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) jako stav, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Podle ustanovení § 97 odst. 7 insolvenčního zákona pak v případě hrozícího úpadku může podat insolvenční návrh pouze dlužník a tento stav je podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona možno řešit reorganizací. 

Nicméně pro splnění nutných podmínek podle ustanovení § 316 odst. 4 insolvenčního zákona pro přípustnost reorganizace musí dlužník buď zaměstnávat alespoň 50 zaměstnanců v pracovním poměru nebo jeho celkový roční úhrn čistého obratu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu musel dosáhnout částky 50 000 000 Kč. 

Tato podmínka nově nebude v souladu s evropskou legislativou a český zákonodárce se nevyhne přijetí nové úpravy, která omezení ve výši obratu a počtu zaměstnanců zruší. 

Oddlužení podnikatelů 

Naprosto novým prvkem, který v současné době v českém právním řádu neexistuje, je oddlužení podnikatele jakožto fyzické osoby. Insolvenční zákon sice i ve svém současném znění umožňuje oddlužení osoby, která má dluhy z podnikaní, nicméně pouze za předpokladu, že s tím její věřitel souhlasí (viz ustanovení § 389 odst. 1 písm. b)§ 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona) nebo jsou splněny další specifické podmínky.

Tzv. druhá šance pro podnikatele představuje jeden z pilířů této směrnice (viz např. str. 6 předmluvy ke směrnici) a je zřejmé, že se ji předkladatel v průběhu schvalování nevzdá.

Nové prvky v oddlužení

V souvislosti s navrhovaným institutem oddlužení pro podnikatele je dále stanovena maximální lhůta, po jejímž uplynutí budou předlužení podnikatelé zcela zbaveni svých závazků, a to na tři roky (viz ustanovení článku 20 odst. 1 navrhované směrnice). Toto ustanovení je třeba vnímat obzvláště obezřetně, neboť zejména formulace „zcela zbaveni“ může mít v českém insolvenčním právu novátorské dopady, například směrem k zajištěným pohledávkám.

Další novinkou je pak stanovení maximální lhůty pro oddlužení na 3 roky. Ačkoliv směrnice upravuje pouze oddlužení podnikatelů, její článek 1 odst. 3 předpokládá možné použití i na fyzické osoby, které nejsou podnikateli. Nejinak tomu bude podle názoru autora v tomto případě. Zřejmě totiž není politicky obhajitelné, aby fyzické osoby – podnikatelé měli lhůtu pro oddlužení 3 roky, zatímco fyzické osoby – nepodnikatelé měli tuto lhůtu 5 let, jak je dnes stanoveno v ustanovení § 398 odst. 3 insolvenčního zákona.

Procesní postup podobný současné právní úpravě spojený s uplynutím lhůty potřebné pro oddlužení pak přináší ustanovení článku 20 odst. 2 navrhované směrnice, které stanovuje, že podnikatelé mají být s koncem lhůty zbaveni dluhů, aniž by se museli obracet na soud nebo správní orgán. Toto ustanovení prakticky kopíruje ustanovení § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, které stanoví, že v případně řádného plnění splátkového kalendáře vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

Dále směrnice požaduje, aby byla konsolidována řízení v případě oddlužení osoby, která má dluhy z podnikání i dluhy s takovouto výdělečnou činností nesouvisející, a to buď přímo spojením těchto řízení nebo jejich koordinací. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že i kdyby český zákonodárce nechtěl upravovat procesněprávní aspekty oddlužení fyzických nepodnikajících osob, k novele současných ustanovení insolvenčního zákona v případě přijetí směrnice musí vzhledem k výše popsaným dopadům i tak dojít.

Závěr

Faktem je, že v současné době neexistuje v České republice odpovídající právní rámec pro řešení úpadku fyzických osob – podnikatelů, kteří jsou v případě neúspěchu stigmatizování velkým množstvím exekučních řízení a nemají možnost, jak svoji situaci řešit. Na druhou stranu je otázkou, jestli je tříletá lhůta odpovídající a nepovede k neúměrnému zkrácení věřitelů.

Úkoly pro zákonodárce tak budou v souvislosti s transpozicí této směrnice, samozřejmě bude-li schválena, spočívat v rozšíření okruhu subjektů, které jsou oprávněni žádat o řešení hrozícího úpadku reorganizací o ty subjekty, které v současnosti nesplňují zákonné podmínky, a také ve stanovení pravidel pro oddlužení podnikatelů.


směrnice insolvenční řízení oddlužení insolvence

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články