Je smluvní retroaktivita přípustná a za jakých podmínek?

U zákonné retroaktivity je odpověď jasná. Tato je na základě ústavních principů bez dalšího zakázána, což není možné jakýmkoliv způsobem zvrátit nebo změnit. U smluvní retroaktivity je však situace poněkud odlišná – smlouvy totiž nepůsobí „erga omnes“, tedy vůči všem, jak to u právních norem a předpisů bývá, nýbrž pouze „inter partes“, tedy jen mezi smluvními stranami. Pokud si tedy smluvní strany na základě své svobodné vůle souhlasně přejí, aby je určitá smlouva zavazovala se zpětnou účinností, tak si to za určitých okolností mohou ujednat a takovéto ujednání bude platné. Smluvní retroaktivitu proto na rozdíl od té zákonné nelze jednoznačně vyloučit. Spíše naopak, lze ji považovat obecně za přípustnou, pokud jsou k tomu splněny všechny potřebné podmínky.

Podmínky přípustnosti smluvní retroaktivity dle soudní judikatury

Jak dovodila soudní judikatura Nejvyššího soudu, smluvní retroaktivita je v závazkových vztazích přípustná zejména proto, že reflektuje princip autonomie vůle smluvních stran. Smluvní retroaktivita je pouze omezena do té míry, do které není v rozporu s kogentními ustanoveními zákona. Podmínky přípustnosti smluvní retroaktivity specifikoval Nejvyšší soud České republiky například ve svém rozsudku ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3033/2005, v němž dospěl k závěru, že „ústavněprávní princip zákazu zpětné účinnosti zavazuje zákonodárce v legislativním procesu. Smluvní retroaktivita je však v oblasti občanského práva nejen známá, ale i přípustná. Jde o důsledek plynoucí ze zásadní smluvní autonomie. Je totiž na účastnících smlouvy, aby posoudili a rozhodli, od kterého okamžiku založí účinnost smlouvy. Tak je tomu typicky v případech, kdy smlouva podle výslovného a nepochybného projevu vůle účastníků má vstoupit do účinnosti po datu uzavření smlouvy. Nelze však vyloučit, aby účastníci založili účinnost smlouvy přede dnem jejího uzavření. Uvedený postup je přípustný tehdy, nestanoví-li zákon jako podmínku vzniku a účinnosti další okolnost (tak typicky souhlas určitého orgánu, který nutně musí přistupovat k smluvnímu projevu účastníků).“

Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu tak staví na jisto, že založit zpětnou účinnost smlouvy je obecně přípustné, pokud se tak její účastníci výslovně dohodnou. Je to však možné pouze za předpokladu, že zákon nestanoví jako podmínku pro vznik, platnost nebo účinnost určitého právního jednání další okolnost – jako třeba zmíněný souhlas určitého orgánu. V takovém případě samozřejmě smluvní retroaktivita přípustná nebude, jelikož by to bylo v rozporu se zákonem.

(Ne)přípustnost smluvní retroaktivity v praxi

Jako názorný příklad nepřípustnosti smluvní retroaktivity lze uvést povinnost získání souhlasu valné hromady s převodem podílu ve společnosti s ručením omezeným na třetí osobu ve smyslu ustanovení § 208 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích, v platném znění. Samozřejmě za předpokladu, že takovýto souhlas valné hromady je v souladu se zákonem k převodu podílu vyžadován a uvedené pravidlo není vyloučeno či modifikováno společenskou smlouvou společnosti. Podle zmíněného ustanovení zákona o obchodních korporacích, neurčí-li společenská smlouva společnosti jinak, může společník převést podíl na osobu, která není společníkem, jen se souhlasem valné hromady, přičemž v takovém případě smlouva o převodu podílu nenabude účinnosti dříve, než bude souhlas udělen.

Založení zpětné účinnosti smlouvy o převodu podílu tak v uvedeném případě nebude jednoduše možné, jelikož by se to příčilo zákonnému požadavku udělení souhlasu s převodem valnou hromadou společnosti, který je pro účinnost smlouvy o převodu podílu nepostradatelný. Obdobně by se postupovalo také například u vybraných veřejnoprávních smluv, k jejichž uzavření se vyžaduje souhlas správního orgánu, bez něhož nelze smlouvu platně uzavřít. Pokud by se však mělo jednat o zcela běžnou smlouvu uzavíranou v běžném obchodním styku, k jejímuž uzavření není zákonem vyžadován souhlas žádného orgánu ani není zákonem stanovena žádná jiná podmínka k platnému uzavření takovéto smlouvy, pak bude možné založit její retroaktivní působnost (zpětnou účinnost) bez dalšího, pokud si to účastníci smlouvy samozřejmě ujednají. Typicky se bude jednat o běžné kupní smlouvy, smlouvy o dílo, nájemní smlouvy atp.

Závěr

Smluvní retroaktivita může být v praxi vcelku praktickým institutem, kterým lze překonat řadu překážek a nastavit smluvní vztah tak, aby co nejlépe odpovídal vůli stran. Je ovšem třeba si při jeho eventuálním využití dát dobrý pozor na to, aby nedošlo k porušení podmínek přípustnosti smluvní retroaktivity a uzavřená smlouva se tak nestala neplatnou.