Odpovědnost za provozování free Wi-Fi hotspotů
Česká republika je říší free Wi-Fi zón. Dle posledních zpráv patří naše země v hustotě pokrytí free Wi-Fi zón k nejlepším na světě. Typicky se jedná o provozovatele hostinců, restaurací nebo obchodů, kteří svým zákazníkům, a někdy nejen jim, umožňují připojení k internetu zdarma pomocí vlastní Wi-Fi přípojky. S uvedeným však mohou být spojeny i komplikace, jimiž se aktuálně zabýval Soudní dvůr EU ve věci ve věci C-484/14 Tobias Mc Fadden v. Sony Music Entertainment Germany GmbH. Se závěry soudu bychom Vás tímto chtěli seznámit.
Podstata případu
Problém, který v uvedeném případě nastal, se blízce dotýkal autorských práv. Zákazník totiž využil volně dostupnou Wi-Fi síť k připojení na internet a na něm neoprávněně sdílel autorská díla třetí strany. Soudní dvůr EU se pak primárně zabýval tím, zda je možné požadovat po provozovateli Wi-Fi sítě náhradu škody za porušení autorských práv. Zde zřejmě uklidníme všechny dotčené provozovatele, neboť Soudní dvůr jednoznačně konstatoval, že takový postup není možný.
Soudní dvůr ale na druhou stranu stanovil, že provozovatel free Wi-Fi sítě přece jen určité povinnosti má. Soud zejména uvedl, že v uvedeném případě se poškozený autor může po provozovateli domáhat opatření k ukončení či předcházení porušování autorských práv. Soudní dvůr však nezůstal pouze u toho a dále rozvedl, jaké opatření lze po provozovatelích spravedlivě požadovat.
Soudní dvůr konstatoval, že jediným opatřením, které pokládá za dostatečné, je zabezpečení Wi-Fi sítě heslem. Zároveň Soudní dvůr uvedl, že získání hesla by mělo být vázáno na uvedení totožnosti zákazníka, neboť jen takové opatření je s to odradit uživatele sítě od porušování práv duševního vlastnictví.
Soudní dvůr naopak vyloučil možnost provozovatele sledovat obsah uživatelem přenášených dat. Stejně tak není přiměřeným opatřením úplné přerušení internetového připojení.
Závěr
Je možné polemizovat, nakolik je rozhodnutí Soudního dvora správné a zda naopak vyžadování totožnosti po uživatelích není nepřiměřeným narušením svobody na internetu, nicméně aktuálně zde lepší řešení zřejmě není. Provozovatelům všech free Wi-Fi připojení tak lze doporučit přijetí opatření v souladu s uvedeným rozhodnutím a své sítě tedy zabezpečit heslem.
Další články
Časová osa jako důkaz: když několik minut rozhoduje o trestní odpovědnosti
V některých trestních věcech nerozhoduje jen otázka, co se stalo. Stejně podstatné je, kdy se to stalo, kdy se změnil zdravotní stav poškozeného, kdy se obviněný o riziku dozvěděl, kdy mohl zavolat pomoc a kdy už byl následek neodvratitelný.
Trnitá cesta k nové justiční mapě
Debata o přeorganizování české justiční mapy se po letech relativního klidu opět vrací do centra pozornosti a staví před zákonodárce i samotné soudce otázku vhodné míry specializace a efektivity. Jaký byl historický vývoj územního uspořádání soudů od roku 1850? Jakou inspiraci lze čerpat ze zahraničních reforem a jaká jsou praktická, technologická, personální a politická rizika spojená s případnou redukcí soudních obvodů?
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: kontrola veřejnoprávních médií a úvahy de lege ferenda (II. část)
Má rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na Českou televizi a Český rozhlas posílit transparentnost, nebo jde o promyšlený politický nátlak na média veřejné služby? Zatímco ústavní novela po letech přešlapování míří do finále, chybějící metodika auditu i současné rušení koncesionářských poplatků vyvolávají ostré debaty o nezávislosti redakcí.
K duševní poruše, omezení svéprávnosti a neplatnosti právního jednání
Má skutečnost, že člověk trpí duševní poruchou, vliv na jeho možnost převádět platně svůj majetek? Nikoliv nutně, porucha sama o sobě neznamená ztrátu svéprávnosti ani neplatnost uzavřené smlouvy, například darovací či kupní.
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: ústavní postavení, limity a kontrolní praxe (I. část)
Nejvyšší kontrolní úřad představuje v českém ústavním systému klíčový diagnostický orgán, který efektivně odhaluje miliardová pochybení při správě státního majetku, avšak kvůli absenci exekutivních pravomocí nemá jak nápravu vynutit. Tento článek analyzuje ústavní zakotvení i systémové limity Úřadu a na konkrétních příkladech z oblasti armády či dopravní infrastruktury ukazuje, jak stát zjištěná pochybení opakovaně ignoruje.
