Odškodnění po nehodě – o statisíce vás připraví banální chyby
Většina lidí netuší, jak postupovat po dopravní nehodě. Nemají v ruce potřebné informace, navíc jim chybí povědomí o vlastních právech.
Chyby je pak připraví o spravedlivou kompenzaci. Podle statistik společnosti Vindicia se přitom průměrné odškodnění za zranění po bouračce vyšplhalo na 927 tisíc korun. Co tedy neopomenout?
Dopravní nehoda je mimořádně stresující situace. Zúčastnění bývají leckdy v šoku, musí se postarat o zdravotní stav ostatních, popřípadě jsou sami zranění. „Češi většinou netuší, jak by měli po dopravní nehodě postupovat, aby získali maximální kompenzaci. Přitom každý rok dojde asi k 100 tisícům nehodám, které si vyžádají okolo 500 obětí a 23 tisíc zraněných. Vyplatí se proto znát základní pravidla, aby si je člověk vybavil v potřebné chvíli,“ myslí si Tomáš Beck, expert na odškodnění společnosti Vindicia. Přináší souhrn rad, které šanci na spravedlivé odškodnění zvýší.
Zdokumentujte situaci i svá zranění
Pokud je to jen trošku možné, zdokumentujte celou situaci okamžitě po nehodě. Mějte zaznamenanou polohu aut a zkuste sehnat svědky, kteří potvrdí, jak k nehodě došlo. „Poproste je buď o video s výpovědí, nebo si na ně vezměte kontakt. Důležité jsou jejich poznatky o nedání přednosti či vyšší rychlosti viníka. Je to prevenci proti klasickému patu, kdy jde tvrzení proti tvrzení,“ uvádí Beck. Nezapomínejte ani na dokumentaci svých lehčích zranění. I modřiny a štrámy jsou pro výši odškodnění určující. Velkým pomocníkem je v těchto případech mobilní telefon.
Znejte své nároky
Obrovskou komplikací pro zisk adekvátního odškodnění je fakt, že podle Vindicia až dvě třetiny Čechů vůbec netuší, na co mají právo. K bolestnému, které slouží jako kompenzace bezprostředních následků úrazu, se ale přidávají i další položky: částky za ušlý plat, psychické potíže, cestovné, a především peníze za ztížení společenského uplatnění. Jejich výše se určuje rok od ukončení léčby a odráží to, jak moc následky zranění ovlivňují další život. Poškození se navíc domnívají, že v případném sporu s pojišťovnou nemají šanci uspět. Raději se tak spokojí s přibližně jen třetinou potenciálního odškodnění. „Podle našich zkušeností přitom lidé se svými nároky uspějí ve více než 90 % případů, za pomoci expertů ani nemusí dojít k soudu,“ říká Beck.
Uchovávejte základní dokumenty
Důležité jsou všechny lékařské zprávy, ponechejte si ale třeba i jízdenky či doklady o nákladech na cesty rodiny na návštěvu do nemocnice. I cestovné totiž patří mezi položky odškodnění. Během lékařské prohlídky a ošetření trvejte na tom, aby lékař všechny potíže opravdu popsal jako související s nehodou. „Pokud se některé problémy objeví později, určitě doktory upozorněte na nedávnou bouračku. Jestliže najdou souvislost, měli by své poznatky zaznamenat do zprávy. Typicky se jedná o bolesti krku, hlavy, páteře či psychická traumata, vše se může projevit i týdny po nehodě,“ upozorňuje Vindicia.
Alkohol znamená problém. Někdy i pro spolujezdce
Velkou komplikací pro odškodnění je vždy opilost řidiče. V Česku platí nulová tolerance, takže i jediné pivo může zhatit či výrazně snížit šanci na odškodnění, a to i když nehodu zavinil někdo jiný. Základní pohled totiž je, že kdyby byl šofér střízlivý, mohl včas zareagovat a nehodě zabránit. „Druhý extrém je naopak mýtus, že pokud dobrovolně sednete do auta k opilému řidiči, automaticky ztrácíte nárok na kompenzaci. Tak přísná pravidla nejsou, byť se může prověřovat, do jaké míry jste o situaci šoféra věděli. Odškodnění vám pak může být kráceno, ovšem o celou částku vás pravděpodobně nepřipraví,“ shrnuje Beck.
Dokazuje to i příběh dvou přátel, kteří si společně užívali na párty a následně pod vlivem alkoholu sedli do auta a bourali. Ačkoliv nehodu přímo nezapříčinili, promile v krvi udělalo z řidiče viníka a cesta k odškodnění byla uzavřena. Kamarád na sedadle spolujezdce nárok na odškodnění měl a situace se pro něj vyvíjela dobře – dokud pojišťovna nezjistila, že na párty byli společně, takže spolujezdec před usednutím do auta viděl šoféra pít. Tím se vše zkomplikovalo a boj o odškodnění se protáhl. „Nakonec jsme pro klienta kompenzaci získali, byť byla o pár desítek procent snížena,“ říká Beck.
Další články
Časová osa jako důkaz: když několik minut rozhoduje o trestní odpovědnosti
V některých trestních věcech nerozhoduje jen otázka, co se stalo. Stejně podstatné je, kdy se to stalo, kdy se změnil zdravotní stav poškozeného, kdy se obviněný o riziku dozvěděl, kdy mohl zavolat pomoc a kdy už byl následek neodvratitelný.
Trnitá cesta k nové justiční mapě
Debata o přeorganizování české justiční mapy se po letech relativního klidu opět vrací do centra pozornosti a staví před zákonodárce i samotné soudce otázku vhodné míry specializace a efektivity. Jaký byl historický vývoj územního uspořádání soudů od roku 1850? Jakou inspiraci lze čerpat ze zahraničních reforem a jaká jsou praktická, technologická, personální a politická rizika spojená s případnou redukcí soudních obvodů?
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: kontrola veřejnoprávních médií a úvahy de lege ferenda (II. část)
Má rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na Českou televizi a Český rozhlas posílit transparentnost, nebo jde o promyšlený politický nátlak na média veřejné služby? Zatímco ústavní novela po letech přešlapování míří do finále, chybějící metodika auditu i současné rušení koncesionářských poplatků vyvolávají ostré debaty o nezávislosti redakcí.
K duševní poruše, omezení svéprávnosti a neplatnosti právního jednání
Má skutečnost, že člověk trpí duševní poruchou, vliv na jeho možnost převádět platně svůj majetek? Nikoliv nutně, porucha sama o sobě neznamená ztrátu svéprávnosti ani neplatnost uzavřené smlouvy, například darovací či kupní.
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: ústavní postavení, limity a kontrolní praxe (I. část)
Nejvyšší kontrolní úřad představuje v českém ústavním systému klíčový diagnostický orgán, který efektivně odhaluje miliardová pochybení při správě státního majetku, avšak kvůli absenci exekutivních pravomocí nemá jak nápravu vynutit. Tento článek analyzuje ústavní zakotvení i systémové limity Úřadu a na konkrétních příkladech z oblasti armády či dopravní infrastruktury ukazuje, jak stát zjištěná pochybení opakovaně ignoruje.



