Tento článek se zaměří na jejich srovnání a ukáže, v čem se shodují a v čem naopak zásadně rozcházejí.
První část seriálu věnovanou úvodu do problematiky nadačních fondů si můžete přečíst zde.
Nadační fond představuje flexibilnější formu fundace ve srovnání s nadací, a to především díky nižším vstupním požadavkům. Pro zvolení vhodné formy fundace záleží na potřebách a požadavcích klienta.
Zatímco nadace musí disponovat nadační jistinou minimálně ve výši 500 000 Kč a její výše se zapisuje do veřejného rejstříku jako nadační kapitál, u nadačního fondu taková povinnost neexistuje, a proto zde není určena žádná minimální výše vyčleňovaného majetku. Majetek nadace, tvořící nadační jistinu, nelze zastavit ani jinak použít k zajištění dluhu, s výjimkou situace, kdy nadace provozuje obchodní závod – v takovém případě lze majetek využít jen v rozsahu nezbytném pro jeho plynulý provoz.
U nadačního fondu je pravidlo přísnější, jeho majetek nelze v žádném případě zatížit ani použít k zajištění dluhu. Pokud by zakladatel zamýšlel vložit zatížený majetek do nadačního fondu, tak v praxi je běžně využíváno zřízení účelově společnosti (SPV), do které je zatížený majetek vložen. Podíl na takto vytvořeném SPV je možné vložit do nadačního fondu.
Zároveň majetek nadačního fondu může být průběžně využíván k podpoře jeho účelu a na rozdíl od nadace může příspěvky poskytovat i členům orgánů, zaměstnancům nebo zakladateli.
Co se týče vkladu majetku, nadační fond představuje flexibilnější formu, protože nevyžaduje, aby vložený majetek zajišťoval trvalý výnos. Díky tomu je možné do něj vložit i volatilní aktiva, jako jsou akcie, kryptoměny či jiné investiční nástroje, které by pro nadaci nebyly vhodné. Naopak u nadace musí být každý nepeněžitý vklad schopen přinášet trvalý výnos.
Účel obou typů fundací se zásadně liší, zatímco nadační fond může podnikat za předpokladu, že tímto neporušuje svůj účel, nadace nikdy nesmí být založena k výlučně výdělečným účelům. Navíc platí, že podnikání smí pro nadaci představovat pouhou vedlejší činnost k podpoře jejího hlavního účelu. Účel nadačního fondu, jak vyplývá z již uvedeného, může být výrazně flexibilnější zejména i díky tomu, že může být zřízen oproti nadaci i na dobu určitou.
Založení obou typů fundací probíhá prostřednictvím sepsání zakládací listiny nebo pořízením pro případ smrti. Nadační fond nabízí výrazně vyšší míru flexibility než nadace. U nadací je vyžadováno, aby zakládací listina byla sepsána ve formě veřejné listiny, zatímco právní úprava nadačního fondu tuto povinnost nestanovuje. Přesto klientům vždy doporučujeme, aby i při zakládání nadačního fondu zakládací listinu sepisovali ve formě veřejné listiny.
U nadace je navíc obligatorní vyhotovení statutu, tj. zakládajícího dokumentu upravujícího pravidla fungování, orgány, způsob správy majetku i účel nadace. Tento statut je závazný a jeho změny podléhají striktním podmínkám a obvykle vyžadují notářský zápis nebo souhlas příslušného rejstříkového soudu. Tato právní úprava zajišťuje stabilitu a předvídatelnost fungování nadace, zároveň ale výrazně omezuje možnost pružných či častých změn, které by mohly reagovat na aktuální potřeby zakladatele nebo okolností.
Naproti tomu u nadačních fondů je statut fakultativní, tj. založení nadačního fondu a jeho základní pravidla lze upravit přímo v zakládací listině, bez povinnosti vyhotovovat samostatný statut. Tato skutečnost představuje výraznou míru volnosti, protože zakladatel může jednodušeji a rychleji měnit pravidla fungování fondu jen formou dodatků k zakládací listině, pokud to jeho dokumentace umožňuje. Fungování nadačního fondu lze tak přizpůsobovat aktuálním potřebám a změnám okolností, například i v průběhu jeho existence bez nutnosti složitých procesních kroků.
Zatímco nadační fond nabízí výrazně volnější možnosti právního nastavení a úprav svých pravidel, nadace je přísněji regulována s cílem zajistit trvalou správu majetku v souladu s veřejně prospěšným posláním. Výběr mezi nimi by měl vždy zohlednit konkrétní cíle zakladatele, požadovanou míru flexibility a potřebu právní jistoty. Nadační fondy jsou tedy na rozdíl od nadací používány stejně jako svěřenské fondy pro soukromé účely, resp. pro správu soukromého majetku (a to včetně toho „podnikatelského“), zatímco nadace jsou využívány výlučně pro účely veřejně prospěšné.
Obě právní formy, tedy nadace i nadační fond, mají jako povinný orgán správní radu, která je klíčová pro jejich řízení a rozhodování o záležitostech nadačního fondu či nadace. U nadace je zákonem stanoveno, že správní rada musí mít minimálně tři členy. Naopak u nadačního fondu zákon žádný minimální počet členů správní rady nepředepisuje. To znamená, že správní rada nadačního fondu může být i jednočlenná, což potvrzuje i judikatura.
U nadací je dozorčí rada jako povinným orgánem v případě, že nadační kapitál dosahuje alespoň 5 000 000 Kč. U menších nadací však může být dozorčí rada zřízena i dobrovolně, pokud se zakladatel rozhodne pro širší kontrolní mechanismus. V případě, že dozorčí rada není zřízena, její kontrolní funkci plní revizor, který zajišťuje dohled nad hospodařením nadace a dodržováním právních předpisů.
U nadačního fondu je otázka kontrolního orgánu řešena odlišně. Zřizuje se buď revizor, nebo dozorčí rada, přičemž volba konkrétní podoby zcela závisí na rozhodnutí zakladatele. Zakladatel se může rozhodnout pro kolektivní orgán v podobě dozorčí rady, nebo pro jedinou osobu vykonávající kontrolní funkci jako revizor. Tento přístup vychází z toho, že nadační fond nemá povinně stanovený nadační kapitál, a jeho struktura tak umožňuje větší pružnost při organizaci kontrolních mechanismů.
Nadace mají trvalý charakter, a proto jejich zrušení nebývá běžné. K ukončení činnosti dochází buď bez likvidace, tedy formou fúze, sloučení či změny právní formy (pokračování činnosti v jiné podobě), nebo s likvidací, což znamená definitivní ukončení existence. Konečný zánik nastává až výmazem z nadačního rejstříku.
Na rozdíl od nadací mají nadační fondy spíše dočasný charakter a k jejich zániku dochází po dosažení cíle, pro který byly vytvořeny, pokud nadále nejsou schopny plnit svůj účel, nebo pokud byly založeny na předem určenou dobu. O jejich zrušení rozhoduje správní rada a následnou likvidaci provádí likvidátor.
U nadačních fondů, které jsou zřízeny za účelem podpory samotného zakladatele, osob jemu blízkých či jako soukromé nadační fondy, existuje specifická možnost zachovat určitou míru diskrétnosti, obdobně jako je tomu u svěřenských fondů. Zákon totiž umožňuje, aby údaje týkající se výše vkladů, konkrétních beneficientů a podmínek, za nichž se plnění poskytuje, nebyly veřejně přístupné. Stejně tak lze utajit i listiny, z nichž tyto skutečnosti vyplývají.
V oblasti nakládání s majetkem se nadační fond a nadace liší přístupem k jeho zcizování. U nadačního fondu lze veškerý majetek převést nebo prodat, pokud je to v souladu s účelem nadačního fondu.
U nadace je zcizení majetku přísněji omezeno: zcizit lze pouze majetek, který netvoří nadační jistinu. Pokud by měl být zcizen majetek patřící do nadační jistiny, je to možné jen tehdy, pokud to neodporuje vůli dárce, který nadaci majetek věnoval, nebo pokud je zcizení součástí protiplnění zahrnutého do nadační jistiny. Výjimečně lze zcizení provést i při neočekávaných změnách okolností, které nelze řešit ani při vynaložení péče řádného hospodáře, a to pouze v rozsahu nezbytném k řešení situace.
Posledním rozdílem mezi nadacemi a nadačními fondy je míra jejich povinností ohledně reportování a auditu. Nadace musí každoročně podávat výroční zprávu o své činnosti, zatímco u nadačního fondu tato povinnost neexistuje. Stejně tak mají nadace povinnost podrobit svůj účetní závěrku auditu, pokud jejich nadační jistina nebo obrat za rok přesáhne 5.000.000 Kč. Naopak nadační fond musí bez ohledu na výši obratu či spravovaného majetku dodržovat pouze obecná účetní pravidla a audit není povinný.
Nadace a nadační fond představují dvě odlišné formy fundací, které se liší zejména mírou flexibility, požadavky na majetek a administrativní zátěží. Volba mezi těmito formami by měla vždy vycházet z konkrétních cílů a potřeb zakladatele.
Diskuze k článku ()