Švarcsystém znovu na rozcestí: přísná judikatura, zesílení kontrol a chystaná změna zákona

Ačkoliv je v mnoha oborech – zejména v IT – zcela běžná, z pohledu kontrolních orgánů i soudů dlouhodobě představuje zvýšené riziko nelegální práce a tzv. švarcsystému. Poslední měsíce přitom přinášejí významnou kombinaci tří faktorů, které by zaměstnavatelé neměli podcenit: aktuální judikaturu Nejvyššího správního soudu, zesílení meziresortní spolupráce státu v boji s nelegální prací a zároveň připravovanou změnu zákonné definice závislé práce.

Nejvyšší správní soud: forma vztahu ustupuje realitě

Nejvyšší správní soud se v rozhodnutí sp. zn. 7 Ads 52/2025 zabýval případem IT společnosti, u které Státní úřad inspekce práce vyhodnotil spolupráci s kontraktory jako výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah. Soud v tomto případě potvrdil kontrolní závěry inspekce práce a zdůraznil, že rozhodující není smluvní forma, ale skutečný obsah a způsob výkonu práce. NSS závěr o existenci závislé práce založil na souhrnném hodnocení faktických okolností spolupráce, nikoliv na jednotlivém formálním znaku. Zdůraznil přitom, že znaky závislé práce je nutné posuzovat v jejich vzájemné souvislosti, nikoliv izolovaně.

Za rozhodující NSS považoval zejména následující skutečnosti:

• Dlouhodobost a soustavnost výkonu práce – kontraktoři vykonávali činnost programátorů dlouhodobě, v rozsahu odpovídajícím běžnému pracovnímu režimu.  NSS potvrdil, že soustavnost lze dovodit i tehdy, pokud kontrola proběhla v jediném dni, jestliže ostatní okolnosti svědčí o trvalém charakteru spolupráce.
• Rozsah práce odpovídající plnému úvazku – práce byla vykonávána přibližně v rozsahu 8 hodin denně, což v kombinaci s dalšími okolnostmi zásadně omezovalo možnost kontraktorů disponovat vlastní pracovní kapacitou jako podnikatelé.
• Vztah nadřízenosti a podřízenosti – kontraktoři pracovali podle pokynů projektového vedení společnosti, byli zapojeni do interního řízení projektů a soud přikládal značný význam zejména skutečnosti, že nemohli odmítat jednotlivé zakázky, případně jen ve zcela výjimečných situacích. NSS tuto nemožnost odmítnutí označil za silný indikátor podřízenosti.
• Začlenění do organizační struktury společnosti – kontraktoři pracovali ve stejných týmech jako kmenoví zaměstnanci, účastnili se porad, používali interní systémy společnosti (např. JIRA) a jejich pracovní režim byl fakticky nerozlišitelný od zaměstnaneckého.
• Osobní výkon práce bez reálné zastupitelnosti – činnost vykonávali kontraktoři osobně, evidence práce probíhala na základě odpracovaných hodin a v případě jejich nepřítomnosti zajišťovala řešení situace samotná společnost, nikoliv kontraktoři jako podnikatelé.
• Absence podnikatelského rizika a vystupování navenek – kontraktoři nevystupovali vůči zákazníkům vlastním jménem, nenesli odpovědnost za výsledek práce vůči třetím osobám a jejich příjem pocházel převážně (či výlučně) od jediného zadavatele, což soud hodnotil jako výraz ekonomické závislosti.

Nejvyšší správní soud současně výslovně zdůraznil, že dobrovolná volba smluvního režimu ze strany kontraktorů ani obvyklost modelu OSVČ v IT sektoru nemůže zvrátit právní kvalifikaci vztahu, pokud fakticky naplňuje znaky závislé práce.

Rozhodnutí zapadá do dlouhodobé judikaturní linie, podle níž nelze riziko švarcsystému eliminovat pouhým „přepsáním smluv“ případně výslovnou deklarací, že smluvní vztah byl zvolen na základě výslovného požadavku kontraktora, pokud jsou v praxi naplněny znaky závislé práce – zejména práce vykonávaná osobně, podle pokynů, v rámci organizační struktury zaměstnavatele a v jeho prospěch. Pro řadu firem jde o další potvrzení, že rozdíl mezi OSVČ a zaměstnancem se nepozná podle názvu smlouvy a formálně nastavených podmínek, ale podle každodenní reality.

Stát spojuje síly: kontroly mají pokračovat

Význam této judikatury nelze vnímat izolovaně. V březnu 2026 byla zveřejněna tisková zpráva Ministerstva financí o společném memorandu tří státních institucí, jejichž cílem je intenzivnější spolupráce v boji s nelegální prací. Ačkoliv je ve veřejných vyjádřeních uváděno, že iniciativa nemá primárně mířit na švarcsystém, obsah memoranda tuto oblast nepochybně zahrnuje.

Jeden z deklarovaných cílů spolupráce je navíc získání finančních prostředků do státního rozpočtu, což v praxi znamená, že lze realisticky očekávat pokračování – a pravděpodobně i zvýšení – kontrolní činnosti. Ostatně již nyní někteří zaměstnavatelé zaznamenávají neformální signály o plánovaných kontrolách, což se potvrzuje i v praxi našich klientů.

Nový prvek do mozaiky: návrh zákona o platformové práci

Do tohoto kontextu však nově vstupuje zásadní legislativní aktualita, která může do budoucna pravidla hry významně změnit. Návrh zákona o platformové práci, jenž má primárně transponovat evropskou směrnici, obsahuje také změnu definice závislé práce v zákoníku práce.

Podle důvodové zprávy návrh reaguje mimo jiné na skutečnost, že dosavadní výklad soudů a kontrolních orgánů byl v řadě případů extenzivní a překračoval zákonný rámec. Stávající definice závislé práce, založená na širším okruhu znaků, má být nahrazena užším vymezením, kladoucím důraz především na výkon práce jménem zaměstnavatele a vztah nadřízenosti a podřízenosti.

Důvodová zpráva zároveň výslovně uvádí, že řada skutečností, které byly dosud používány jako podpůrné argumenty pro existenci závislé práce – například ekonomická závislost kontraktora či poskytování benefitů – nemá sama o sobě zakládat zaměstnanecký vztah. Zákonodárce tak poměrně otevřeně signalizuje, že si přeje korigovat dosavadní vývoj hranic mezi podnikáním a zaměstnáním, který se významně formoval právě judikaturou.

Co to znamená v praxi?

Je však klíčové zdůraznit, že do doby případného přijetí a účinnosti nové právní úpravy nadále platí současné znění zákoníku práce i aktuální judikatura. Zaměstnavatelé se proto nemohou na budoucí změny „preventivně spoléhat“.

Z praktického hlediska zůstává doporučení stejné: zaměstnavatelé, kteří aktivně spolupracují s kontraktory, by měli kriticky zhodnotit nastavení těchto vztahů zejména fakticky, nikoli jen smluvně. Rozpor mezi papírovým popisem spolupráce a její reálnou podobou je i nadále nejčastějším důvodem doměrků a sankcí.

Současně však nelze přehlédnout, že navrhovaná legislativní změna může do budoucna znamenat posun směrem k větší předvídatelnosti a jasnějším hranicím švarcsystému. Pro zaměstnavatele tak může jít o příležitost, jak své vztahy s kontraktory nastavit transparentně, udržitelně a v souladu s právem – ovšem jen za předpokladu, že budou důsledně reflektovat nejen text smluv, ale i každodenní praxi.