Novela zákona o zadávání veřejných zakázek a námitky k sektorovým podlimitním zakázkám

V rámci příprav novely bylo aktuálně ukončeno připomínkové řízení (aktuální stav zde) – novela ZZVZ tak může být předložena Legislativní radě vlády k vyjádření a vládě ke schválení před postoupením návrhu do Poslanecké sněmovny.

Jedním z významných výsledků připomínkového řízení napomáhajících vyjasnění výkladové praxe je to, že v aktuálním návrhu, který by měl být v nejbližších dnech na odkazovaných stránkách uveřejněn, byl upraven text § 241 odst. 1 ZZVZ tak, že „Námitky může podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky, nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma (dále jen ‚stěžovatel‘). Námitky nelze podat proti postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu, koncese malého rozsahu podle § 178 nebo sektorové veřejné zakázky podle § 158 odst. 1; to neplatí v případech, kdy zadavatel nebo jiná osoba zahájí zadávací řízení podle § 4 odst. 4 nebo 5.“

Potvrzuje se tak názor, že při oprávněném postupu mimo režim ZZVZ, např. při zadávání veřejných zakázek nedosahujících stanovených finančních limitů, není zadavatel vázán kogentními ustanoveními, mimo jiné i důsledky podání námitek.

Předmětná novelizace tak upřesňuje pravidlo způsobem, který byl dovozen i rozhodovací praxí, konkrétně rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2019, č. j. 62 Af 69/2017-193, kde soud uvedl, že „námitky lze podat pouze proti úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení, volbě druhu zadávacího řízení nebo postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení. […] Pravidlo podle § 241 odst. 1 ZZVZ přitom nepředstavuje obecnou kategorii případů, v nichž lze podat námitky (nejde o pravidlo charakteru generální klauzule k pravidlům podávaným z § 241 odst. 2 ZZVZ), neboť výčet případů, v nichž námitky podat lze, vyplývá právě z § 241 odst. 2 ZZVZ, a to taxativně. Je-li běh tzv. blokační lhůty podle § 246 odst. 1 písm. b) ZZVZ vázán na podání námitek, musí se jednat o oprávněné podaní námitek, nikoli tedy vyloučené na základě § 241 ZZVZ.“

Návrh novely zároveň vhodným způsobem reaguje na znepokojení způsobené možným výkladem závěrů rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2019, č. j. 62 Af 90/2017-54, a sice že by jakákoli stížnost podaná zadavateli postupujícímu mimo režim ZZVZ, byť by stěžovatel ani nerozporoval oprávněnost takového postupu, ale např. jen stanovené podmínky pro výběr dodavatele, měla být považována za námitky ve smyslu § 241 odst. 1 ZZVZ a tím i spouštět běh blokační lhůty podle § 246 odst. 1 písm. c) ZZVZ.

Takový výklad však podle našeho názoru ani z aktuálního znění ZZVZ nezbytně nutně nevyplývá, neboť je-li zadavatel oprávněn postupovat mimo režim ZZVZ, neměl by být oprávněným ani požadavek, aby zadavatel libovolný stížnostní přípis dodavatele vyřizoval jako námitky, tj. aby jej formálně odmítal podle § 245 odst. 3 ZZVZ.

Je nutné zmínit, že tímto nejsou dodavatelé ponecháni bez ochrany proti možným pochybením zadavatelů; existují-li jakékoli pochybnosti ohledně správnosti volby zadavatele postupovat mimo režim ZZVZ, jsou vždy oprávněni podat námitky podle § 241 odst. 2 písm. c) ZZVZ a následně návrh podle § 250 odst. 1 písm. f) ZZVZ, na jehož základě může Úřad zadavateli zakázat pokračovat v návrhem napadeném postupu, případně návrh na uložení zákazu plnění smlouvy v případě, že již byla postupem mimo režim ZZVZ uzavřena.

Novela v tomto směru nijak neotupuje hrany možné obrany proti nezákonnému postupu zadavatele, ale zároveň znesnadňuje podávání šikanózních námitek, když odstraňuje pochybnosti ohledně významu pojmu „námitky“, čímž dává správnosti našeho výkladu za pravdu.

Jedná se tak o další bod novely ZZVZ, který navazuje na rozhodovací praxi soudů (podobně jako u rozsudku potvrzujícího vyloučení nákupu akcií, podílů a závodů z působnosti ZZVZ, o němž jsme již dříve informovali zde) a který vyjasňuje aktuální legislativní stav. Nejpodstatnější body novely shrnujeme v našem článku v časopise Veřejné zakázky (číslo 2/2020, str. 50–51).