Jelikož však vždy bylo dobrou tradicí, že právník český je člověkem všeobecně vzdělaným, v historii rovněž, věřím, že to nebude k újmě čtenářově. Kdo příběh znáte, obraťte list, kdo ne, jsou vaše oči srdečně zvány k dalším řádkům.
Čte se to jako jedna velká detektivka, snad až skoro neuvěřitelná. Kolik novinových titulků, televizních pořadů, internetových diskuzí a orgánů činných v trestním řízení by si dnes smlslo na otrávených chlebíčcích z dílny předních českých lékařů, které byly podány prominentním novinářům rukou předsedy vlády. Zdá se vám to přitažené za vlasy a stále nevěříte? Že by u nás, v zemi, kde se slovy komisaře Ledviny z kultovního filmu „Adéla ještě nevečeřela“ toliko fackujeme, byl předseda vlády účasten vraždy? Stohy novinového papíru byly potištěny důkazy, že politici novináře v lásce nemají, ale vražda?
Věřte nevěřte, je tomu tak. Letos uplyne osmasedmdesát let od schůzky ministerského předsedy Protektorátu Čechy a Morava generála Aloise Eliáše se sedmičkou aktivistických novinářů, kteří doufali a dělali vše proto, aby protektorát nebyl jen „protentokrát“, ale byl trvalým stavem, ve kterém se české, moravské a slezské země budou nacházet pod ochranou Vůdce německého národa a časem s Říší zcela splynou. V zemi, která byla takřka již tři roky na kolenou a o půl roku méně pod kuratelou cizí moci nebyl tento postoj, ne překvapivě, většinový. Přesto se jeden z nich, Karel Lažnovský nebál napsat následující:
„…přes všechny obavy je nutno přejíti k víře, že čím více budeme německému nacionálnímu socialismu pomáhati, tím spíše se můžeme nadíti přátelského porozumění. Vítězné Německo bude organizovat na nové základně celou střední Evropu. Bude to duch poválečné doby, který si vynutí tuto šťastnou organisaci nové Evropy.“
Situace totiž hrála kolaborantům, novináře nevyjímaje, do karet. V zemi nefungovaly základní ústavní instituce, vedle protektorátní správy existovala na souběžné druhé koleji správa okupační, ani v politice nebylo opozice, přes 90 % občanů vstoupilo do jediné politické strany – Národního souručenství. O kritickém tisku si všichni mohli nechat zdát, největší eso prvorepublikové žurnalistiky - Ferdinand Peroutka dlel v koncentračním táboře, poslech zahraničního rozhlasu se trestal smrtí. Střih. Uvědomuje si milý čtenář, jak je svět okolo nás přes všechny jeho nedostatky krásný?
Po schůzce konané 18. září 1941, na které byly podány předmětné pochutiny, nejspíš z vyhlášeného pražského lahůdkářství Lippert, schvátila čtyři z přítomných nemoc, zmíněný šéfredaktor Českého slova Karel Lažnovský na následky podaného jedu zemřel. Nacistická mašinerie mu vypravila pompézní státní pohřeb, na kterém si smlsla její propaganda. Největší věnec byl od zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, nad rakví promluvil kolaborant non plus ultra Emanuel Moravec. Nábřeží u Vltavy nově neslo Lažnovského jméno, tisk jej velebil coby největšího z českých novinářů. I přes veškerou snahu propagandy šlo o významný čin domácího odboje a výstrahu pro ostatní z kolaborujících žurnalistů.
Zní to jako zadání trestněprávní klauzurní práce, pomineme-li, že v inkriminované době byly vysoké školy už takřka dva roky zavřeny a budovou pražských práv zněl dusot okovaných holínek příslušníků SS.
Zadání: Předseda vlády A. E. pozval ke schůzce novináře, kteří otevřeně kolaborovali s nacisty a neměli dobrého slova pro jím vedenou protektorátní vládu. Tato vláda hrála nevděčnou roli mezi dvěma mlýnskými kameny, domácím a zahraničním odbojem. Cokoli udělala, bylo pro jednu stranu příliš kolaborantské, pro druhou zase příliš opatrné. Na stůl připravený k jednání s novináři připravil předseda vlády osobně každému ze zúčastněných jmenovku a talíř s chlebíčkem. Jen on a málo zasvěcených věděli, že jsou v nich ukryty bakterie tyfu a tuberkulózy, do jednoho byl pak vpraven klobásový jed, botulotoxin. Pro neustálý přísun jídla prý nešlo nic podstatného projednat. Jak rafinované bylo jednání premiéra, aby se k ničemu politicky nezavázal. Ze sedmi přítomných novinářů čtyři onemocněli, jeden z nich – K. L. zemřel. Ještě před jeho smrtí byl A. E. po nástupu R. H. do funkce zastupujícího říšského protektora zatčen a za své odbojové aktivity odsouzen k trestu smrti, který na něm byl 19. června 1942 vykonán zastřelením.
Otázky:
1.) Jak právně posoudíme jednání generála A. E.? Odůvodněte.
…
9.) Co s chlebíčkem spadlým na zem? Odůvodněte.
Soutěžní příspěvek v soutěži Ukaž svou kreativitu VIII, 3. místo.
Diskuze k článku ()