Kybernetická šikana – fenomén dnešní doby Zdroj: Fotolia

Kybernetická šikana – fenomén dnešní doby

S rozmachem internetu v posledních letech může dnes většina lidí i společností říci, že kromě reálného života žijí ještě život druhý – virtuální. I o internetu však platí známé pořekadlo o tom, že dokáže být dobrým sluhou, ale zlým pánem, a tak se s donedávna na reálný svět omezenými jednáními jako je šikana, obtěžování či stalking, můžeme stále častěji setkat i v realitě virtuální. A jelikož internet funguje nepřetržitě a mnoho činností v lidském životě je na něm více či méně závislých, uniknout před kybernetickými útoky je mnohdy velmi složité.

JUDr. Jiří Matzner Ph.D.  LL.M.

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M.

zakladatel AK Matzner et al

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M.

zakladatel AK Matzner et al

Pojem kyberšikany nebo též cyberbullyingu slýcháme čím dál častěji. Obzvláště v zemích jako jsou USA, je často diskutovaným tématem, a i u nás se tento neblahý trend a potřeba jeho řešení rozmáhá. Ve své podstatě se jedná o činnost téměř identickou s tradiční šikanou. U obojího je cílem někoho poškodit, děje se tak však za použití odlišných prostředků. Ať už je to za pomoci počítače či mobilního telefonu, hlavním specifikem kyberšikany je skutečnost, že k ní může docházet odkudkoliv a kdykoliv. Kyberšikana stejně jako internet nemá žádné hranice, a tak i její odhalování a pokusy o analyzování jsou mnohem složitější. Pachatelé v plné míře využívají možnosti naprosté anonymity, která jim umožňuje konat z pohodlí vlastního domova s minimálním rizikem odhalení. Tato anonymita ve spojení s tím, že nedochází k přímé konfrontaci s obětí, pak většinou vede k tomu, že útočník se nezdráhá použít mnohdy drsnější metody, než které by použil v běžném životě. Naštěstí právě skutečnost, že pachatelé často s postupujícími útoky jednají s větší nerozvážností, často vede k jejich odhalení a vystopování na základě chyby, které se dopustili.

Potenciálně ohrožen je každý z nás

Vzhledem k tomu, že se na internetu stírají rozdíly ve věku, pohlaví či sociálním postavení, je téměř nemožné přesně určit, kdo se kybernetických útoků nejčastěji dopouští, a stejně tak i kdo je jejich nejčastějším terčem. K virtuálnímu šikanování v čistě osobní rovině postačí i zcela základní znalosti práce s počítačem. Kybernetická šikana tak na rozdíl od jiných forem škodlivého chování ve virtuálním prostředí, jako jsou třeba hacking nebo počítačové pirátství, není doménou počítačově nadprůměrně vzdělaných jedinců. Obětí kyberšikany, stejně jako tím, kdo se jí dopouští, se může stát vskutku kdokoliv. Ať už se jedná o formu vyřizování osobních účtů či nahodilé útoky, uživatelé by především měli být na pozoru, nezavdávat příležitosti ke svému napadení a s rozmyslem sdílet citlivý obsah.

Častou formou kyberšikany bývá právě veřejné sdílení a šíření obsahu původně určeného pouze pro osobní užití, nejčastěji fotografií. Typické je takové zneužití fotografií s erotickým podtextem, které zhrzený partner po rozpadu vztahu neváhá pro poškození svého někdejšího protějšku umístit veřejně na internet, často s velmi vulgárním komentářem. Z právního hlediska se pachatelé pohybují na pomezí trestných činů a občanskoprávního způsobení imateriální škody formou narušení ochrany osobnosti. Jakkoliv jsou všichni uživatelé internetu ohroženi stejnou měrou, nejnebezpečnější je stejně jako v běžném životě kybernetická šikana směřovaná vůči dětem a mladistvým. Už od raného věku se děti běžně na internetu pohybují a mají aktivní profily na sociálních sítích, navzdory oficiální politice povolující aktivitu až od třinácti let. Vzhledem k tomu, že s řešením podobně závažných problémů nemají děti a mládež žádné zkušenosti, jsou právě tyto věkové skupiny nejvíce zranitelné. Kvůli strachu z dalšího zostuzení se děti často s probíhajícími útoky nesvěří a celá věc může skončit i tragicky. Známé jsou případy, kdy si terče internetového posměchu a vulgárních útoků sáhly na život.

Pod palbou se ocitají i celebrity a politici

Osobnosti kulturní a politické scény a jejich životy jsou nejen na internetu oblíbeným tématem. Kromě častých nenávistných komentářů v diskusích pod články v médiích se mnohé osobnosti potýkají i s útoky osobní povahy, bývají napadány na sociálních sítích a je manipulováno s jejich fotografiemi. Obzvláště na sociálních sítích jsou časté krádeže identity v případech, kdy někdo založí falešný profil osobnosti a následně se za ni vydává. Poměrně neškodné jsou různé humorné parodie, ze kterých je na první pohled jasné, že spíše než o snahu osobnost poškodit či zesměšnit se jedná o glosování různých situací fiktivní optikou právě této osobnosti. V těchto případech se často i samy dotčené osobnosti dobře pobaví, v každém případě však mají právo na stažení podobných profilů, ať už jsou myšleny s humorem, nebo ne. Internetoví útočníci si pod rouškou anonymity neuvědomují, že se svými příspěvky mohou dopustit nejen urážky na cti dané osobnosti, ale též například trestného činu pomluvy. Další trestný čin, kterého se až přehnaně vášniví fanoušci mohou vůči veřejně známým osobnostem na internetu dopustit, je nebezpečné obtěžování známé též jako stalking.

I politici čím dál častěji využívají nových komunikačních kanálů na sociálních sítích a internetu obecně, a tak se i oni nachází v pomyslném hledáčku útočníků. Motivace zde bývá často poměrně odlišná než v případech útoků běžných lidí proti sobě. Na politické scéně vždy bujely snahy likvidovat konkurenci různými formami „praní špinavého prádla“ a na internetu není nic snazšího než na falešném profilu mystifikovat veřejnost smyšlenými výroky daného politika. Podobné incidenty nebývá problém odhalit, nicméně vlnu nevole a rozhořčení u voličů na nějakou dobu vždy vyvolají. Načasování takovýchto útoků vhodně před volbami může mít pro politika fatální důsledky v podobě opětovného nezvolení či konce politické kariéry. I v těchto případech lze samozřejmě uvažovat o případných žalobách na náhradu způsobené škody či trestních oznámeních na relevantní trestné činy. Obecně lze říci, že osobnosti veřejného života musí vůči sobě snášet větší tlak nejen médií, ale i veřejnosti, a to jak v tisku, tak na internetu. Hranice toho, co se ještě smí a co už je protiprávní, je však velmi tenká, a tak je třeba se mít na pozoru, aby uživatel nevhodnými komentáři nezpůsobil následky, které mnohdy ani nezamýšlel.

Ani firmy nejsou v bezpečí

Ačkoli by se ze zkušeností z běžného života mohlo zdát, že je šikana čistě mezilidským problémem, ve světě virtuálním se nevyhýbá ani firmám a jiným umělým právnickým osobám. Důvody, proč ke kyberšikaně právnických osob dochází, bývají podobné jako v případě útoků namířených vůči politikům. Nejčastěji jde o další z forem konkurenčního boje a stává se i to, že internet – opět primárně díky možné anonymitě – poskytuje ideální živnou půdu pro útoky nespokojených zákazníků.

Hlavní odlišnost od kybernetické války vedené mezi společnostmi, kdy se společnosti snaží navzájem si vykrádat nápady či získávat konkurenční výhodu neoprávněným sběrem interních informací, je ta, že při korporátním cyberbullyingu jde pouze o očernění dané společnosti bez jiných dalších výhod pro konkurenci. Děje se tak stejně jako u fyzických osob buď formou falešných profilů, nebo pohoršených příspěvků od nespokojených zákazníků (které mohou být i zcela fiktivní, pouze s cílem vytvořit negativní mínění o společnosti). Tím dochází ke snižování dobrého jména právnické osoby, což s sebou může nést jak faktickou škodu, tak ušlý zisk. Mnoho společností na základě kybernetických útoků muselo například provádět zásahy do komentářových sekcí na svých webových stránkách nebo profilech na sociálních sítích, některé dokonce možnost komentovat zcela zrušily. Pokud se přijde na to, že za útokem stojí konkurence, dojde k naplnění vícero forem nekalosoutěžního jednání, které je rovněž pro internetové prostředí typické.

Sankce mohou být vysoké, míra odhalení je však malá

Pokud by celá věc zašla do krajností a byla řešena soudně, vystavoval by se útočník hrozbě poměrně značných právních i finančních problémů. Soudy na nemajetkové osobnostní újmě nemají obecně problém přiznávat i desetitisícová odškodnění. Pokuty v případech nekalé soutěže jsou taktéž velmi vysoké a rovněž u případných trestných činů je možnost pachatele potrestat (nejen) peněžitým trestem. K postihům jako takovým však příliš často nedochází. Spory se často vyřeší v mimosoudní fázi omluvou a stažením závadného obsahu.

Častější realitou je ovšem fakt, že k odhalení pachatele vůbec nedojde. Při závažnějších útocích motivovaných konkurenčním bojem ve sféře obchodních společností většinou k útoku dochází takovým způsobem, aby bylo jen s velkými obtížemi zjistitelné, kdo za ním skutečně stojí. I u kybernetické šikany v osobní rovině si často útočníci počínají způsoby, díky kterým je velmi složité je vystopovat. Otázkou zůstává, jakou cestou se bude vývoj anonymity na internetu právě v kontextu kyberšikany a podobných závadných záležitostí vyvíjet.

Tak či tak, každý by si měl na internetu počínat se stejnou měrou obezřetnosti jako v běžném životě. Vyvarovat se útočných jednání a zároveň se snažit předcházet tomu, aby k podobným útokům nezavdával příležitost. Pokud k útoku již dojde, nemělo by se ponechávat nic náhodě a mělo by dojít k uvědomění patřičných autorit.

kyberprostor kybernetická šikana

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze