Rizika Shadow AI? Zaměstnanci mohou neúmyslně ohrozit firemní data, porušit dohody o mlčenlivosti nebo GDPR
S rozvojem AI rostou i rizika tzv. Shadow AI, používání neschválených nástrojů a aplikací umělé inteligence při práci s důvěrnými firemními informacemi, daty obchodních partnerů nebo s osobními údaji klientů a zaměstnanců. Zaměstnanci – obvykle v dobré víře a ve snaze zvýšit produktivitu práce – totiž svěří chráněná data nástrojům, nad kterými nemá firma kontrolu a slouží například ke zdokonalování umělé inteligence.
Rizika narůstají s tím, jak se raketovým tempem rozšiřuje dostupnost veřejných, zpravidla bezplatných AI systémů, jak se generativní AI zdokonaluje a jak naopak řada firem zaostává – často z finančních důvodů – v zavádění vlastních a bezpečných verzí AI nástrojů nebo v nastavování interních pravidel a opatření. Mezi nejzávažnější hrozby patří nejen bezpečnostní rizika při stahování neprověřených AI funkcí, ale především rizika související s únikem citlivých dat, obchodního tajemství a porušováním nařízení jako je GDPR.
Zaměstnanci totiž často vkládají důvěrné informace nebo osobní údaje zaměstnanců a klientů do veřejných AI nástrojů a není tak vyloučeno, že k nim má přístup poskytovatel těchto nástrojů nebo že jsou používána pro jejich vylepšování.
Podle Jany Vorlíček Soukupové z advokátní kanceláře Dentons, hrozí firmám v takovém případě nejen únik obchodního tajemství a důvěrných informací, ale rovněž reputační riziko, pokud by společnost klientům poskytovala nikým neověřené AI výstupy. Navíc hrozí regulatorní nebo smluvní sankce. Pokud firma nenastaví vhodná technická a organizační opatření, aby k úniku dat nedocházelo, může být postihována podle GDPR. Pokud firma nemá používání AI pod kontrolou, nemá ani možnost posoudit, zda je její používání v souladu s právními předpisy.
Již v současné době se na práci s nástroji umělé inteligence vztahují také povinnosti vyplývající z AI Actu, mezi něž patří povinnost firem zajistit AI gramotnost zaměstnanců a osob, které tyto technologie používají. Další povinnosti přibudou, až vstoupí v účinnost pravidla AI Actu pro vysoce rizikové systémy, což pravděpodobně nastane v prosinci 2027.
„Obzvlášť rizikovými obory jsou v tomto směru třeba bankovnictví, advokacie, justice nebo zdravotnictví, kde klienti oprávněně počítají s plnou ochranou jejich osobních údajů,“ uvádí Jana Vorlíček Soukupová. „Riziko představuje Shadow AI i pro firmy, které se snaží chránit vlastní know-how, obchodní tajemství nebo databáze klientů.“
Firmy si rizika spojená se Shadow AI stále častěji uvědomují a stanovují interní pravidla, jak jim čelit. Podle Jany Vorlíček Soukupové je dobré začít interním auditem, který prověří, jaké AI nástroje jsou zaměstnanci používány a pro jaké účely. Současně je třeba stanovit interní postup pro schvalování nových AI nástrojů, které by zaměstnanci mohli chtít používat.
Pravidla by se měla vztahovat zejména na firemní počítače a mobilní telefony. Firmy by si ovšem měly pohlídat také to, aby zaměstnanci nastavená pravidla neobcházeli na soukromých zařízeních. Na druhé straně je třeba ošetřit, aby pravidla a kontrola jejich dodržování nenarušovala soukromí zaměstnanců.
Firmy často využívají buď vlastní, zabezpečené interní chaty a nástroje AI, které únikům zamezují nebo spoléhají na enterprise licence nástrojů jako Copilot, Gemini nebo ChatGPT, v jejichž smlouvách je často garantováno, že firemní data nebudou použita k tréninku veřejných modelů a zůstanou izolována. Klíčovou otázkou je kybernetická bezpečnost a odpovědnost za případný únik informací.
„V případě úniku dat by soud řešil, komu je přičitatelný,“ vysvětluje Jana Vorlíček Soukupová. „Přihlížel by k tomu, zda má firma pro práci s daty a AI nástroji jasná interní pravidla, zda pravidelně proškoluje zaměstnance a v případě, že k pochybení zaměstnance přesto došlo, rovněž k tomu, zda se tak stalo úmyslně či nedbalostně.“
Jak uvádí Jana Vorlíček Soukupová, z právního pohledu uplatňují firmy vůči využívání AI trojí přístup. Firem, které přistupovaly k AI restriktivně a její používání zcela zakazovaly, stejně jako těch, které ho neřešily vůbec, významně ubývá. Naopak, roste počet firem, které využívání AI podporují a upravují ho interními pravidly. Největší riziko představuje AI pro firmy, které se soustředí pouze na inovaci a „AI first“ přístup, ale zapomínají přitom na ochranu dat.
„Nejvíce přibývá firem, které si uvědomují, že pokud by používání AI neřešily a neupravily ho vlastními pravidly, dříve či později z toho mohou mít závažný problém,“ uzavírá Jana Vorlíček Soukupová z advokátní kanceláře Dentons.
Další články
Černá skříňka českého školství: Alokační algoritmus DiPSY ve světle GDPR a judikatury SDEU
Zavedení centrálního alokačního algoritmu do přijímacího řízení na střední školy znamenalo revoluci v obsazování volných kapacit a konec taktického podávání zápisových lístků. Kdo však o přijetí uchazeče skutečně rozhoduje?
EET 2.0 Nová elektronická evidence tržeb
Nová elektronická evidence tržeb se zavádí od 1. 1. 2027; má být jednodušší a modernější. Co všechno je potřeba vědět?
Kamerové systémy na pracovišti jako kontrolní priorita inspekce práce v roce 2026
Kamerový systém na pracovišti bývá vnímán především jako téma ochrany osobních údajů. Program kontrolních akcí Státního úřadu inspekce práce na rok 2026 ale řadí kontroly zaměřené na používání kamerových systémů na pracovištích mezi pět hlavních priorit kontrolní činnosti, a to společně s cílenými kontrolami odměňování zaměstnanců. Ochrana osobních práv zaměstnanců je zároveň samostatnou kontrolní oblastí v rámci pracovněprávních vztahů.
Od nejnižší ceny k nejlepší hodnotě aneb inovativní zadávání IT veřejných zakázek
Zatímco výběr IT systémů podle nejnižší ceny často vede k technologickému dluhu a závislosti na jediném dodavateli, hodnocení založené na kvalitě umožňuje veřejné správě získat funkční řešení na míru. Praktický návod a poznatky z rozhodovací praxe ÚOHS ukazují, jak správně nastavit kvalitativní kritéria i proces hodnocení tak, aby zakázka byla právně neprůstřelná a přinesla nejlepší poměr ceny a výkonu.
Domácí násilí a jeho trestání: zažila jsem situaci, kdy pachatel musel podle rozsudku oběti posílat každý den růži
Čekatelka na Okresním státním zastupitelství v Chebu, Karolína Sochová, obhájila rigorózní práci na téma týkající se trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí, známém pod laickým názvem jako „domácí násilí“. Co všechno ve své praxi zažila? A jaká jsou úskalí prokazování násilí za zavřenými dveřmi?




