Moderní lichváři cílí na byty a domy. Studie odkrývá skrytý byznys s „řešením“ dluhů
Rychlé oddlužení, formálně legální smlouvy a slib, že „se to dá vyřešit“. Nová studie Moderní lichva v praxi upozorňuje, že v Česku nejde o jednotlivé excesy, ale o systematické praktiky, které končí většími dluhy a ztrátou bydlení.
Podle autorů mohou být jejich dopady v řádech desítek tisíc případů a současná pravidla už nestačí.
Paralelní byznys s úvěry mimo zákonnou regulaci spotřebitelských úvěrů – na jeho existenci nyní upozorňuje studie, kterou vydává Institut prevence a řešení předlužení. Terčem se stávají lidé, kteří se dostanou do náhlých finančních potíží – místo skutečné pomoci ale narážejí na nabídky, jejichž cílem je získání nemovitosti hluboko pod její kupní cenou. Autoři popisují nejen samotný fenomén moderní lichvy, ale i to, jak se s ním (ne)vypořádávají jednotlivé instituce.
Lichva už dnes nemá podobu půjček „na ulici“. Nejčastěji ve své moderní podobě probíhá přes podnikatelské nebo takzvané peer-to-peer (P2P) úvěry nebo zpětný leasing nemovitosti nabízený jako „oddlužení“. „Všechny tyto modely spojuje zdání, že o nemovitost v žádném případě nepřijdete. Ve skutečnosti právě o ni jde,” říká dluhová poradkyně, právnička a spoluautorka Petra Lomozová.
Zpozornět by lidé měli, zejména pokud po nich věřitel žádá podpis notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. „Dlužník tím dopředu souhlasí, že když nebude splácet, není potřeba soud. De facto tím věřiteli dává zelenou k rychlé exekuci a dražbě,” dodává.
Zvlášť ohroženou skupinou jsou podle Institutu drobní podnikatelé, na které v těchto situacích zákon o spotřebitelském úvěru nepamatuje. „Lidé v akutní finanční krizi jsou lichváři cíleně tlačeni k využití svého IČO nebo k jeho účelovému založení, protože na běžný úvěr už nedosáhnou, a přicházejí tak o ochranu spotřebitele,“ vysvětluje právník a hlavní autor publikace Jakub Sosna. Podle něj nejde o náhodné případy, ale o systematický obchod s dluhy, který využívá mezer v zákonech i formální legality.
Institut upozorňuje také na rezervy v činnosti institucí, jako Česká národní banka, soudy či policie, které by měly podobným postupům nejen předcházet, ale také na ně účinně reagovat. Jako jedno z řešení autoři navrhují zejména rozšíření ochrany před predátorskými praktikami i na fyzické osoby – podnikatele. Zákonodárci by se také měli zaměřit na regulaci nebo úplný zákaz zpětného leasingu nemovitosti a hledání legálních alternativ, které lidem umožní řešit dluhy bez rizika ztráty bydlení.
Problém podle autorů zůstává dlouhodobě mimo radar státu. Studie na základě analýzy dat z katastru nemovitostí, živnostenského rejstříku a dalších zdrojů uvádí, že jde o desetitisíce obětí.
Další články
Kdy musí management začít řešit úpadek společnosti?
Turbulentní ekonomické prostředí posledních let přináší otázku, kterou si dnes klade stále více podnikatelů i manažerů: Kdy už je situace firmy natolik vážná, že management musí začít řešit hrozící úpadek?
Investování pod dohledem: Jak regulace formuje crowdfunding úvěrů
Rozvoj investičních platforem přináší vedle nových příležitostí i otázky právní odpovědnosti, regulace a ochrany investorů. V tomto rozhovoru jsme se s Lukášem Hartlem, novým CEO a jednatelem platformy CreditShare, bavili o tom, jak fungují klíčové kontrolní mechanismy, kde vznikají rizika a jakou roli hraje dohled při budování důvěry v tento typ investování.
Kryptoměny a realitní úschova v roce 2026: Legislativní limity tokenizovaných transakcí a smart kontraktů
Vstup kryptoaktiv do hlavního proudu realitního trhu v roce 2026 již není pouhou technologickou kuriozitou, ale pragmatickou výzvou pro právní praxi.
Kongres Právní prostor 2026: legislativní změny, AI a justiční blok
Kongres Právní prostor se dočkal již svého 14. ročníku. V Seči u Chrudimi se sešlo přes 150 účastníků a 16 přednášejících, aby se věnovali tématům, která aktuálně hýbou světem práva – od legislativních změn přes AI až po aktuální otázky justice.
Kdo s koho: procesněprávní ochrana zaměstnanců ve světle zákona o státních zaměstnancích
Debata o převedení právní úpravy státních zaměstnanců do režimu zákoníku práce otevírá zásadní otázku: nezhorší se tím jejich ochrana?



