Moderní lichváři cílí na byty a domy. Studie odkrývá skrytý byznys s „řešením“ dluhů
Rychlé oddlužení, formálně legální smlouvy a slib, že „se to dá vyřešit“. Nová studie Moderní lichva v praxi upozorňuje, že v Česku nejde o jednotlivé excesy, ale o systematické praktiky, které končí většími dluhy a ztrátou bydlení.
Podle autorů mohou být jejich dopady v řádech desítek tisíc případů a současná pravidla už nestačí.
Paralelní byznys s úvěry mimo zákonnou regulaci spotřebitelských úvěrů – na jeho existenci nyní upozorňuje studie, kterou vydává Institut prevence a řešení předlužení. Terčem se stávají lidé, kteří se dostanou do náhlých finančních potíží – místo skutečné pomoci ale narážejí na nabídky, jejichž cílem je získání nemovitosti hluboko pod její kupní cenou. Autoři popisují nejen samotný fenomén moderní lichvy, ale i to, jak se s ním (ne)vypořádávají jednotlivé instituce.
Lichva už dnes nemá podobu půjček „na ulici“. Nejčastěji ve své moderní podobě probíhá přes podnikatelské nebo takzvané peer-to-peer (P2P) úvěry nebo zpětný leasing nemovitosti nabízený jako „oddlužení“. „Všechny tyto modely spojuje zdání, že o nemovitost v žádném případě nepřijdete. Ve skutečnosti právě o ni jde,” říká dluhová poradkyně, právnička a spoluautorka Petra Lomozová.
Zpozornět by lidé měli, zejména pokud po nich věřitel žádá podpis notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. „Dlužník tím dopředu souhlasí, že když nebude splácet, není potřeba soud. De facto tím věřiteli dává zelenou k rychlé exekuci a dražbě,” dodává.
Zvlášť ohroženou skupinou jsou podle Institutu drobní podnikatelé, na které v těchto situacích zákon o spotřebitelském úvěru nepamatuje. „Lidé v akutní finanční krizi jsou lichváři cíleně tlačeni k využití svého IČO nebo k jeho účelovému založení, protože na běžný úvěr už nedosáhnou, a přicházejí tak o ochranu spotřebitele,“ vysvětluje právník a hlavní autor publikace Jakub Sosna. Podle něj nejde o náhodné případy, ale o systematický obchod s dluhy, který využívá mezer v zákonech i formální legality.
Institut upozorňuje také na rezervy v činnosti institucí, jako Česká národní banka, soudy či policie, které by měly podobným postupům nejen předcházet, ale také na ně účinně reagovat. Jako jedno z řešení autoři navrhují zejména rozšíření ochrany před predátorskými praktikami i na fyzické osoby – podnikatele. Zákonodárci by se také měli zaměřit na regulaci nebo úplný zákaz zpětného leasingu nemovitosti a hledání legálních alternativ, které lidem umožní řešit dluhy bez rizika ztráty bydlení.
Problém podle autorů zůstává dlouhodobě mimo radar státu. Studie na základě analýzy dat z katastru nemovitostí, živnostenského rejstříku a dalších zdrojů uvádí, že jde o desetitisíce obětí.
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.



