Právní příčiny vysokého počtu vězňů v USA oproti Evropě
Spojené státy americké mají ze všech zemí na světě nejvyšší známý (nejsou dostupná data např. z KLDR) počet uvězněných osob. Odhlédneme-li od argumentace např. kulturními rozdíly, existují zde – pro mnohé velmi překvapivé – právní příčiny. Pojďme si o nich něco povědět.
Míra uvěznění je v USA přibližně šestinásobná oproti Evropě, včetně východoevropských zemí, které mají tvrdší tresty než ty západoevropské. I přes tuto skutečnost je míra násilných trestných činů vyšší v USA nežli v evropských zemích. Již z toho lze odvodit, že vysoká míra uvěznění nemá mnoho společného se snížením počtu násilných trestných činů. V USA (resp. v některých státech USA) existují tři právní instrumenty významně se podílející na způsobu, jakým jsou zde tresty strukturovány:
- Determinate Sentencing (Určené tresty) – trest odnětí svobody, který má určenou délku a nemůže být přezkoumán ani změněn výborem pro podmínečné propuštění nebo jiným orgánem. Soudce má malou volnost při udělování trestu a musí se řídit trestem stanoveným zákonem.
- Mandatory Minimum Sentencing (Povinné minimální tresty) – požadavek, aby soudci ukládali za určité trestné činy automaticky minimální tresty odnětí svobody bez ohledu na konkrétní okolnosti případu.
- Truth-in-Sentencing - odkazuje na program, který obsahuje mechanismy financování jednotlivých států federální vládou. Federální vláda naznačila státům, že pokud zajistí, aby si vězni odpykali 85 % svého trestu, mají nárok na federální financování. Je zřejmé, že to vytváří pobídku k tomu, aby se zajistilo, že si lidé odpykají většinu svých trestů.[1]
Důsledkem shora uvedené trestní politiky je, že řada trestů je uložena bez ohledu na osobu pachatele a zvláštnosti každé trestní věci. Nezáleží pak, zda je odsouzený nebezpečný pro společnost nebo nikoliv, či zda se účastní nápravných programů. Odsouzený v mnoha případech není motivován na sobě pracovat, protože je úplně jedno, jak se bude chovat ve vězení, neboť to nemá na zkrácení trestu vliv.[2]
Další důvody vysokého počtu uvězněných osob v USA souvisí s hojným užíváním trestu odnětí svobody, a to i pro pachatele nenásilných trestných činů; navíc tresty jsou velmi dlouhé a přísné. 10 % vězeňské populace v USA si odpykává doživotní trest bez možnosti podmíněného propuštění, kdežto v Evropě jde o ojedinělý a výjimečný trest. K tomu si dovolujeme poznamenat, že délka mnoha nedoživotních rozsudků stejně překračuje délku lidského života (přičítání trestů). V USA jde 70 % odsouzených do vězení a v Evropě je to kolem 20 až 30 % odsouzených. Průměrný trest odnětí svobody v USA jsou tři roky a v Evropě jeden rok. Patnáctiletý trest odnětí svobody je v USA celkem běžný, kdežto v Evropě jde o extrémně dlouhý, vzácný trest. V USA jsou pachatelé nenásilných trestných činů uvězněni dva a půl krát častěji než v Evropě.[3]
K napsání tohoto článku nás inspirovala přednáška profesora Christophera Slobogina[4] z Vanderbilt University Law School v USA, jednoho z nejcitovanějších profesorů práva v USA a autora více něž 100 trestněprávních publikací. Obecně lze konstatovat, že udělování trestů odnětí svobody je v evropských legislativách – ve srovnání s USA – využíváno mnohem méně často, a je-li nepodmíněný trest uložen, bývá o dost kratší. Jak se ukazuje, právních důvodů k těmto rozdílům je hned několik, avšak k plnému pochopení problematiky by bylo nutné se zabývat též podstatnými kulturními rozdíly.
Oba autoři článku jsou státní zaměstnanci Finanční správy ČR. Shora uvedený text je vyjádřením soukromého názoru autorů, který se nemusí shodovat s právním názorem Finanční správy ČR, a tedy nemůže založit (nebo změnit) případnou správní praxi v dané oblasti.
[1] Slobogin, CH. (2024). Module 1: Mass incarceration, Part 2: Legal Reasons for Differences Between U.S. and European Incarceration Rates [online course video lecture]. In: Vanderbilt University, Hot Topics in Criminal Justice. Coursera. https://www.coursera.org/learn/hot-topics-criminal-justice/
[2] Tamtéž.
[3] Tamtéž.
[4] Více např. na jeho profilu Vanderbilt University Law School zde: https://news.vanderbilt.edu/experts/expertprofile/?expert_username=chris.slobogin
Další články
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.
Nepřijatelnost žádosti podané během fikce pobytu v novém cizineckém zákoně
V souvislosti s projednáváním nového cizineckého zákona[1] se mediální pozornost zaměřuje především na odlišné právní postavení rodinných příslušníků občanů České republiky oproti rodinným příslušníkům jiných států EU žijících na území ČR.[2] Přitom se však pomíjí, že návrh zákona omezuje i práva občanů třetích zemí, kteří nemají v rodině české občany.[3]
