Právní rozbor prostoru kostela jako prostoru veřejného/soukromého

Výkon práva v rámci náboženské svobody. Není většího práva než svobodně projevovat svoje názory a mít právo vyjadřovat své názory. Svůj názor vyjadřuji i svojí vírou. Žádný stát nemá právo omezit výkon práva na vyznání víry. Česká republika deklarovala, že za COVID-19 neomezí právo na shromáždění občanů. Každý má právo vyjádřit svůj názor. Není tedy možné připustit, aby vláda ČR omezila právo na bohoslužby. Biskupové musí být odvážní a hlásat evangelium. Zavíráním kostelů pak mohou jít proti evangeliu a proti CIC 83.

Úvod

Vládní nařízení v roce 2020 ohledně COVID-19 je nutné podrobně zkoumat, protože každá totalita odkazuje na vyšší závažný důvod. To mne vedlo k napsání příspěvku v Bulletinu Advokacie Online.[1] Článek zaujal některé biskupy, a proto byl i rozeslán všem ostatním biskupům Čech a Moravy.

Protože dochází k opětovnému omezování náboženských práv a lze očekávat, že omezení budou trvalejší, dovolil jsem se nad tématem opětovně zamyslet a komparovat s jinými právy dle Listiny základních práv a svobod a s jinými omezeními ve světě.

Pokud jsem se zeptal, zdali je kostel prostorem veřejným, pak mnozí respondenti odpověděli, že ano. Odůvodňovali to tak, že do kostela může každý. Pokud jsem se zeptal, zdali může do mešity žena, již si nebyli jistí. Dodávám, že žena může jen do určitých prostor. Pokud se zeptáte, zdali může nemuslim do mešity, pak odpověď zná většina – může mu to být zakázáno. Pražská židovská obec dne 12. 9. 2017 dokonce zakázala jedné osobě vstup do synagogy. Ptám se tedy, jaký je rozdíl mezi mešitou, kostelem a synagogou z pohledu práva České republiky.

V reakci na požadavky Milionů chvilek pro demokracii, kdy vláda ČR umožnila s odkazem na Listinu základních práv a svobod shromáždění bez omezení, je nutné kriticky zkoumat i jiná nařízení, která silně zasahují do intimních práv občanů ČR. Byť se hovoří v souvislosti s Českou republikou o ateistické zemi, kostely a bohoslužby každý týden navštěvují desítky tisíc osob. Nejde tedy o marginální výkon práva, pokud se někdo chce účastnit bohoslužby a je mu to zakázáno, ale o silný zásah do jeho intimních základních práv. Proto si dovoluji zamyslet se nad tím, zda je kostel soukromý, či veřejný prostor. Tedy zdali má vláda právo dění v kostele kontrolovat a regulovat a jaký dopad má tento zásah do vyznání víry. A to z důvodu, že žádné nařízení vlády ČR nepřikazovalo uzavřít kostel. Ale mnohá regulovala veřejný prostor.

Pro odpověď je nutné definovat

1. jakou povahu má kostel jako budova z pohledu občanského práva;
2. jakou povahu má kostel jako budova z pohledu katastrálního práva a stavebního zákona;
3. jakou povahu má kostel jako sakrální prostor z pohledu kanonického práva;
4. soukromý a veřejný prostor z pohledu platného práva ČR.