Ve své praxi se dlouhodobě zaměřujete na soudní spory a arbitráže. Jaké trendy nebo nové přístupy v této oblasti dnes nejvíce rezonují?
V arbitrážích vnímám jednoznačně posun v digitalizaci a možnosti vedení distančních řízení i v relativně komplikovaných sporech. U obecných soudů nemohu říct, že bych zaznamenal nějaký obecný trend, ale u konkrétních soudkyň a soudců se lze setkat s ochotou využívat moderní technologie při vedení řízení nebo provádění důkazů. Bohužel se stále jedná spíše o výjimku než pravidlo.
Máte zkušenosti s mezinárodními arbitrážemi, včetně řízení před LCIA. Jaké klíčové rozdíly vnímáte mezi domácím a mezinárodním rozhodčím řízením – z pohledu českého advokáta? Ať už jde o přístup arbitrů, způsob vedení řízení nebo styl ústních jednání.
Přístup arbitrů bude vždy individuální a vždy bude záležet na konkrétních lidech. V rámci domácích řízení máme to štěstí, že máme k dispozici celou řadu zkušených a mimořádně schopných rozhodců. V tomto směru tedy myslím, že za mezinárodním standardem určitě nezaostáváme. V čem ale vnímám významný rozdíl, pokud bych měl srovnávat právě s LCIA, je struktura celého řízení, kdy v případě LCIA je hned v počáteční fázi řízení stanoven jasný procesní harmonogram a stranám sporu je tak známo, kdy budou činěny jaké procesní úkony, a to včetně předpokládaného termínu vydání rozhodnutí. Velký rozdíl také vnímám v průběhu ústních jednání, které bývají koncentrovány do několika po sobě jdoucích dní, což umožňuje, aby byla vedena věcně a efektivně (včetně pořizování přepisu z jednání v reálném čase). To vše je samozřejmě spojeno s výrazně vyššími náklady na vedení celého řízení, než na jaké jsme v domácím prostředí zvyklí, ale výše těchto nákladů má své opodstatnění.
Bylo během řízení před LCIA něco, co Vás vyloženě zaujalo – a co by podle Vás stálo za to přenést i do českého prostředí, ať už rozhodčího, nebo i soudního?
Byla to právě možnost stanovení jasného procesního harmonogramu a dále efektivita samotných ústních jednání, která, přestože trvala několik po sobě jdoucích dní a každý den několik hodin, byla nesmírně dynamická a věcná.
Digitalizace a moderní technologie čím dál víc ovlivňují i oblast řešení sporů. Jaký dopad mají podle Vás na samotná řízení – a jaké příležitosti nebo výzvy s sebou přinášejí?
Digitalizace a moderní technologie dle mého názoru jednoznačně právu svědčí. Pomáhají zlepšovat kvalitu výstupů na všech stranách, pomáhají zpracovávat obrovské množství dat, ať už podkladových nebo právních, a díky tomu dávají mnohem větší prostor pro to, aby v rámci řízení nedocházelo ke zbytečným pochybením, aby nebyly opomenuta žádná relevantní tvrzení a podklady a aby konečné rozhodnutí ve věci bylo správné.
Jak vidíte budoucnost rozhodčího řízení v České republice? Co by podle Vás pomohlo jeho dalšímu rozvoji a větší efektivitě?
Rozhodčí řízení v České republice má dle mého názoru velkou budoucnost. Zejména v posledních letech je na vzestupu o čemž svědčí především hodnota sporů, které jsou rozhodčím řízením svěřovány. Jako pozitivní vnímám především trend, kdy namísto velkého množství relativně malých sporů, jsou rozhodcům svěřovány sice co do počtu menší, ale do hodnoty výrazně větší spory. Právě obchodní spory řádech stovek milionů jsou dle mého názoru spory, které typově patří před rozhodčí řízení a které si zaslouží „servis“ specializovaných arbitrů.
Jste partnerem a společníkem úspěšně rostoucí advokátní kanceláře. Jaký styl vedení preferujete a jaké hodnoty jsou pro Vás ve fungování týmu klíčové?
Myslím, že pro úspěšné a smysluplné vedení je nezbytné mít stanoveny jasné cíle a vědět, jak jich chcete dosáhnout. Zásadní hodnoty pro fungování nejenom kanceláře, ale i v rámci advokátního stavu, jsou pro mne slušnost, kolegialita a pokora. Slušnost vidím v tom, že každý člen týmu dělá to, co má, a ostatní se na něj v tomto směru mohou spolehnout. Kolegialitu vidím v tom, že se vzájemně respektujeme a pokoru v tom, že si vážíme toho, že můžeme dělat práci, která nás baví s lidmi, se kterými nás to baví. Zní to celkem jednoduše, ale ve skutečnosti to není vůbec málo.
V dnešní době je čím dál důležitější pracovní kultura a udržitelnost pracovního prostředí. Jak se u Vás ve firmě snažíte o rovnováhu mezi výkonem a zdravou firemní kulturou?
To je složitá otázka. Osobně si nemyslím, že by v případě advokacie bylo možné důsledně oddělovat pracovní a osobní život. Člověk není advokát (v pravém smyslu toho slova) jen od 9 do 17 a pak už ne. V advokacii (a možná i v celé řadě jiných profesí) je proto podle mne důležité, aby se člověku podařilo jeho pracovní a osobní život nikoliv oddělit, ale skloubit tak, aby v něm našel harmonii, která mu umožní dělat plnohodnotně profesi, kterou si zvolil, a zároveň se v životě neochuzovat o další věci, jako jsou především rodina a přátelé. To může ovlivnit samozřejmě celá řada faktorů. Od atmosféry ve firmě, přes technické vybavení až po schopnost managementu vlastního, ale i cizího času. A právě na tyto věci se u nás snažíme zaměřovat a vytvářet kolegyním a kolegům podmínky pro to, aby mohli profesně a osobnostně růst po všech směrech.
Jak přistupujete k práci s mladšími kolegy a koncipienty? Co považujete za důležité při jejich profesním růstu a jaký přístup se Vám osvědčil?
Je to investice do budoucnosti. AI nikdy nenahradí schopné a šikovné právníky, a proto má dle mého názoru i v dnešní době smysl věnovat svůj čas rozvoji mladších kolegů, kteří o to mají zájem. A to se velice brzy pozná. Advokacie je tvrdé řemeslo a není lehké se ho naučit. Kdo má ale odhodlání a dost trpělivosti, tak uspěje. A právě takové kolegyně a kolegy se u nás snažíme profesně posouvat dopředu.
Dlouhodobě upozorňujete na důležitost kolegiality mezi advokáty. Co podle Vás pomáhá tuto hodnotu v každodenní praxi udržovat a posilovat? A proč je důležité ji dál rozvíjet i v dnešní, často velmi konkurenční době?
Co pomáhá tuto hodnotu udržovat a posilovat? No přeci chovat se kolegiálně. Každý den. To že si konkurujeme na trhu právních služeb, to že jsme soupeři v soudních síních, to přeci neznamená, že se nemůžeme vzájemně respektovat a chovat se k sobě s úctou a respektem. A proč je důležité kolegialitu dál rozvíjet? Protože se pohybujeme na jednom trhu, a ne tak velkém, protože jsme příslušníci jednoho stavu, a ne zas tak velkého, a protože to, jak se k sobě chováme má obrovský vliv, resp. formuje prostředí, ve kterém se pohybuje. Je tedy jen a jen naší volbou, jestli se chceme profesně pohybovat v prostředí kolegiálním a nebo jiném. To se pak nepochybně bude odrážet i na tom, jakým způsobem náš stav může vnímat široká veřejnost. Myslím, že je velmi důležité vidět a vnímat, že v advokacii je možné uspět a zároveň je možné se při tom chovat slušně a kolegiálně.
V následujících měsících plánujete některé akce zaměřené právě na posílení profesní soudržnosti. Můžete prozradit, co chystáte?
Celý duben jsme s ostatními advokátními kancelářemi sportovali pro Pomozte dětem. I na téhle akci se ukázalo, že když kolegyně a kolegové mají možnost, moc rádi zapomenou na to, že jsme konkurenty a společně se zapojí do akce, která dokáže pomáhat. Na červen potom s kolegou Zbyňkem Drobišem (z jiné advokátní kanceláře) plánujeme akci s názvem Advokacie: Spojuje!, kde na panelových diskusích vystoupí advokáti z malých, středních i větších kanceláří, a to nejen z Prahy, ale také z regionů. Rovněž generační rozložení řečníků se snažíme vyvážit. Prostě mix advokacie takové, jaká skutečně je. Nutno dodat, že podobné akce poslední dobou pořádá i celá řada jiných advokátních kanceláří, což je skvělé a jednoznačně to ukazuje na rostoucí kolegialitu napříč naším stavem.
Diskuze k článku ()