Poskytovatelé pracovnělékařských služeb – kdo, jak a proč?

Ten svými odbornými znalostmi přispívá k eliminaci zdravotních rizik výkonu práce a k udržení zdravotní způsobilosti zaměstnanců. [1]

Poskytovatelem zdravotních služeb, mezi něž patří i služby pracovnělékařské (dále jen „PLS“), může být podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen „ZZS“), pouze fyzická nebo právnická osoba, která získala oprávnění od krajského úřadu. Podle ust. § 54 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „ZSZS“) přitom platí, že PLS mohou poskytovat pouze poskytovatelé v oboru pracovní lékařství a všeobecné praktické lékařství. Skutečnost, že má potenciální smluvní partner zaměstnavatele příslušné oprávnění, doporučujeme ověřit v Národním registru poskytovatelů zdravotních služeb.

Důležitou poznámku je v tomto směru třeba učinit k právu zaměstnance (pacienta) na svobodnou volbu lékaře. To je zakotveno v ust. § 28 odst. 3 písm. b) ZZS. Pacient má v obecné rovině při poskytování zdravotních služeb právo zvolit si lékaře i zdravotnické zařízení; to však neplatí mj. v případě podle ust. § 29 odst. 2 písm. b) ZZS, podle nějž se právo volby nevztahuje na PLS. Důvod je přitom zřejmý; zaměstnavatel má zpravidla jediného smluvního poskytovatele PLS, kterého si sám zvolil a o němž zaměstnance informoval.[2] Zaměstnanec nemá možnost tohoto poskytovatele odmítnout nebo volit mezi více poskytovateli, je naopak povinen absolvovat pracovnělékařskou prohlídku u poskytovatele určeného zaměstnavatelem.[3] Svobodná volba lékaře je vyloučena i v případech, kdy poskytovatel PLS vyšle zaměstnance na odborné vyšetření k určitému poskytovateli zdravotních služeb.[4]

Jistou výjimkou je situace, kdy zaměstnanec může v případech stanovených ZSZS podstoupit pracovnělékařskou prohlídku u svého registrujícího poskytovatele v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, kterého si sám zvolil. Zaměstnavatel je oprávněn část PLS svěřit registrujícímu poskytovateli zaměstnance, pokud vykonává práce zařazené do tzv. čisté kategorie první.[5] Zaměstnanec však nemá na návštěvu svého praktického lékaře nárok; naopak pokud se zaměstnavatel rozhodne využít služeb registrujícího poskytovatele, nemá zaměstnanec možnost to odmítnout a trvat na tom, aby jej vyšetřil smluvní poskytovatel zaměstnavatele.[6] Zaměstnavatel by však měl být připraven také na situaci, kdy zaměstnanec svého registrujícího poskytovatele nemá, nebo je pro něj z různých důvodů nedostupný – v takovém případě bude muset zaměstnavatel vyslat zaměstnance ke svému smluvnímu poskytovateli.[7]

Poskytovatel na základě písemné smlouvy

Zaměstnavatel je podle ust. § 54 odst. 2 písm. a) ZSZS zásadně povinen uzavřít písemnou smlouvu o poskytování PLS s poskytovatelem PLS. Výjimkou je situace, kdy u zaměstnance působí pouze zaměstnanci z tzv. čisté kategorie první; v takovém případě je zaměstnavatel povinen uzavřít smlouvu s poskytovatelem PLS, jejímž předmětem bude také poradenství a dohled, jen je-li to důvodné pro ochranu zdraví zaměstnanců[8]. Zaměstnavateli nic nebrání uzavřít smlouvu také s více poskytovateli[9].

ZSZS však blíže nespecifikuje, jaké obsahové náležitosti má smlouva zahrnovat. Půjde o tzv. nepojmenovanou smlouvu, která bude mít prvky smlouvy příkazní upravené v ust. § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“).[10] Podle odborné literatury[11] je vhodné, aby smlouva obsahovala:

• závazek poskytovatele poskytovat PLS stanovené v ZSZS a vyhlášce PLS, a závazek zaměstnavatele tyto služby odebírat,
• ujednání o obsahu a rozsahu těchto služeb,
• ujednání o odměně, která bude za činnost podle smlouvy poskytovateli PLS náležet (např. cena pracovnělékařské prohlídky), včetně podmínek její výplaty,
• případné ujednání o pověřeném poskytovateli,
• případné ujednání o provádění pracovnělékařských prohlídek agenturních zaměstnanců.