Starosta a zaměstnanci obce, jakou má nad nimi moc a kdy je šéfem tajemník?
Starostky a starostové nemají pod svými křídly pouze obec samotnou, ale rovněž osoby, které se na jejím chodu podílejí. Zaměstnanci obce se nicméně nezodpovídají jen starostovi ale i jiným osobám v rámci obecní hierarchie. Jak se vyznat v pracovněprávních vztazích v obci?
Zákonná úprava
Znění ustanovení § 103 odst. 4 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích (obecní zřízení) uvádí, že „starosta plní úkoly zaměstnavatele podle zvláštních předpisů, uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci obce a stanoví jim plat podle zvláštních předpisů, pokud není v obci tajemník obecního úřadu“.
Výše uvedené ustanovení doplňuje § 110 odst. 4 písm. d) zákona o obcích, který upravuje pravomoci tajemníka obecního úřadu a svěřuje mu „plnění úkolů statutárního orgánu zaměstnavatele podle zvláštních právních předpisů vůči zaměstnancům obce zařazeným do obecního úřadu“. Tímto ustanovením zákon o obcích zužuje působnost starosty a zároveň určuje další osobu s personálními pravomocemi v rámci příslušné obce – tajemníka.
V oblasti konkrétních práv a povinností zaměstnanců, resp. zaměstnavatele hraje samozřejmě prim zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, kterým se musejí řídit starosta, tajemník i zaměstnanci.
V případě obcí je nezbytné upozornit na speciální zákon č. 312/2002 Sb., zákon o úřednících územních samosprávných celků, který zákoník práce doplňuje a v některých případech upravuje pracovněprávní vztahy úředníků obce odlišně od zákoníku práce. Tento zákon např. ukládá povinnost učinit veřejnou výzvu či povinné výběrové řízení, coby podmínku pro jmenování úředníka zařazeného v obecním úřadu do funkce.
Skupiny zaměstnanců a komu se zodpovídají
Jednotlivé zaměstnance obce lze s ohledem na vztah nadřízenosti a podřízenosti pro jednodušší představu rozdělit do tří skupin.
Nad první skupinou zaměstnanců má moc výhradně a vždy starosta. O svou moc se s nikým jiným nedělí.[1] Jde o působnost vůči všem zaměstnancům obce, kteří nejsou zařazeni do obecního úřadu. Jedná se mimo jiné o obecní policii, obecního lékaře nebo zaměstnance úklidových služeb města. Starosta se zaměstnanci uzavírá ale také ukončuje pracovní poměr nebo určuje jejich plat dle pravidel uvedených v zákoníku práce a v navazujících právních předpisech.
Druhou skupinu reprezentuje samotný tajemník obecního úřadu jmenovaný starostou, kterému se také zodpovídá. K jeho jmenování potřebuje starosta souhlas ředitele příslušného krajského úřadu.
Do třetí skupiny řadíme zaměstnance působící v organizační struktuře obecního úřadu. Obecní úřad je jedním z orgánů obce (stejně jako např. starosta či zastupitelstvo). Nemá však politický charakter, ale organizačně – administrativní. V jeho čele stojí starosta. Kromě něj tvoří obecní úřad místostarosta, tajemník obecního úřadu a dále zaměstnanci obce do něj zařazení. Hlavní úlohou úřadu je zabezpečovat běžný chod obce, její administrativu a uvádět v život rozhodnutí ostatních orgánů obce.
Zaměstnance obecního úřadu má starosta přímo ve své péči pouze za předpokladu, že v obci nepůsobí tajemník. Kromě klasických úředníků obecního úřadu, jakými jsou matrikáři nebo úředníci stavebního úřadu, řadíme do třetí skupiny také například zaměstnance, kteří vykonávají výhradně pomocné, servisní nebo manuální práce a zaměstnance, kteří výkon takových prací řídí (např. výkon administrativy sekretariátu, v podatelně nebo na pokladně, servisní práce při údržbě počítačové sítě).
Obdobná úprava platí i pro vedoucí odborů obce (např. odbor správy majetku či odbor ekonomický). Starosta jmenuje, odvolává a stanovuje plat vedoucích odborů obce pouze v případě, že v obci nepůsobí obecní rada (nikoliv tedy tajemník).
V případě třetí skupiny, tedy zaměstnanců obce, kteří jsou zařazeni do obecního úřadu, je rozdělování úkolů jednotlivým zaměstnancům ze zákona pravomocí tajemníka. Jak již bylo zmíněno výše, v případě, že obec tajemníka nemá, přechází tato pravomoc na starostu.
Navzdory tomu, že v obci působí tajemník, má Starosta i přes výhradní tajemníkovu pravomoc právo úkolovat zaměstnance obecního úřadu napřímo bez součinnosti s tajemníkem. Takový zaměstnanec již ale není povinen úkol uložený přímo starostou splnit. Starostovo jedinou možností je zadat úkol prostřednictvím tajemníka.[2] Tajemník je totiž starostovi ze své funkce odpovědný a je povinen plnit jím uložené úkoly.[3] Zaměstnanec se zase musí řídit pokyny tajemníka.
Problémům s rozdělováním úkolů v rámci obecního úřadu lze předejít praktickou úpravou pracovního řádu, který mají obecní úřady dle § 306 odst. 4 zákoníku práce stejně povinnost vydat. V rámci pracovního řadu doporučujeme, aby obec konkrétním zaměstnancům (především těm v užším pracovním kontaktu se starostou) stanovila povinnost plnit úkoly uložené přímo starostou bez nezbytné součinnosti tajemníka.
Doplňujeme, že pracovní řád v souladu s § 110 odst. 4 písm. e) zákona o obcích vydává tajemník, nevydává-li jej rada obce.
Závěr
Přestože má starosta v rámci pracovněprávních vztahů v obci zásadní postavení, pravomoci v dané oblasti často náleží jiným subjektům. Na působnost starosty má proto zásadní vliv skutečnost, zda je v obci jmenován tajemník obecního úřadu, který je významným subjektem v oblasti pracovněprávních vztahů v obci. Moc starosty a tajemníka nad zaměstnanci je regulována zejména zákoníkem práce a zákonem o úřednících územních samosprávných celků.
[1] § 103 odst. 4 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích (obecní zřízení)
[2] Stanovisko odboru veřejné správy, dozoru a kontroly Ministerstva vnitra č. 3/2016
[3] § 110 odst. 2 a 4 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích (obecní zřízení)
Další články
Automatizovaná vozidla ve světle pravidel silničního provozu
Příspěvek reaguje na nová pravidla silničního provozu týkající se provozu automatizovaných vozidel. Ačkoliv se daná pravidla mohou jevit dostatečně srozumitelná a jasná, tak jejich aplikace v (administrativní) praxi může činit nejeden problém.
Vidět neznamená věřit - deepfake jako výzva pro právo
Co když to, co vidíme, nikdy nebyla pravda? Před několika lety jsme věřili, že obraz nelže. „Vidět znamená věřit.“ Dnes už si tím nemůžeme být tak jisti. Audiovizuální záznam byl dlouho považován za téměř nezpochybnitelné zachycení reality. V posledních letech, kdy se umělá inteligence stala běžnou součástí života, se rozvinula deepfake technologie, která tuto představu zpochybňuje.
SVJ: Když všichni mají problém, ale nikdo nechce převzít zodpovědnost
Správa společenství vlastníků jednotek (SVJ) je v praxi často spojena s nedostatkem ochotných kandidátů do statutárních orgánů. Jaké jsou důvody tohoto nezájmu, právní rámec fungování výboru či předsedy i možné způsoby řešení situace, kdy tyto funkce zůstávají neobsazené?
Nový zákon o kritické infrastruktuře IV. – Kritičtí dodavatelé
Nový zákon o kritické infrastruktuře zásadně mění pohled na dodavatelské vztahy: klíčovou roli nově hrají tzv. kritičtí dodavatelé, jejich identifikace i prověřování. Jaké povinnosti z toho plynou pro organizace a jak se promítají do řízení rizik i každodenní praxe?
Rozhovor: Monika Novotná, předsedkyně České advokátní komory
JUDr. Monika Novotná, partnerka advokátní kanceláře Rödl, patří mezi nejvýraznější postavy současné české advokacie. V říjnu 2025 se stala historicky první ženou zvolenou do čela České advokátní komory. Se svým příspěvkem na téma Právní ochrana důvěrnosti komunikace advokáta a klienta v kontextu rozsudku ESLP ve věci Černý a ostatní proti České republice vystoupí již tento týden na Kongresu Právní prostor.




