Pět otázek pro Romana Fialu
Předseda Komise pro rekodifikaci civilního procesu a místopředseda Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Roman Fiala odpovídal na otázky týkající se plánované rekodifikace civilního procesního práva. Toto téma bude i předmětem jeho příspěvku na odborném kongresu Právní prostor 2015, který se koná již za tři týdny.
1) V jaké fázi příprav je nová procesní právní úprava? Existuje konsensus na její podobě?
V současnosti má komise k dispozici návrh osnovy zákona, který by spojil procesy obsažené v občanském soudním řádu a v zákoně o zvláštních řízeních soudních, současně také procesy exekuční a insolvenční. Paralelně byl také komisi předložen návrh věcného záměru zákona o doručování státních písemností. Mluvit o konsensu by bylo rozhodně předčasné.
2) Co je vlastně důvodem současného špatného stavu procesních předpisů? Krom toho, že OSŘ je z roku 1963, tvoří ho obrovské množství novelizací. Je zde malý akademický zájem o procesní právo?
Důvodů je víc. Především je to nepřehledný počet často velmi nešťastných novelizací občanského soudního řádu. A ano, máte pravdu. Civilní proces je na dnešních právnických fakultách „Popelkou“.
3) Z jaké strany je patrný největší tlak na změnu, resp. rekodifikaci civilního procesu? Je to ze strany soudců, advokátů, akademické obce?
Myslím, že představitelé všech těchto profesí cítí potřebu „dát věci do pořádku“. Současně mají logickou obavu, aby šlo o cestu ke zpřehlednění a zjednodušení procesu, nikoli naopak.
4) A je jimi rekodifikaci věnována dostatečná pozornost a zájem?
Jsem přesvědčen, že ano. Nicméně uvědomme si, že žijeme v době, kdy se v praxi vypořádáváme s problémy s aplikací a interpretací nových hmotněprávních kodexů. Takže starostí mají všichni „nad hlavu“.
5) Dokážete v současné době říci, jaké budou největší koncepční, případně i konkrétní změny, jež rekodifikace pravděpodobně přinese?
To je otázka na velmi dlouhou odpověď. Přesto velmi krátce. Přál bych si, aby nový proces sjednotil pravidla a provázal procesní úpravu nalézací, exekuční a insolvenční. Aby se stal efektivním nástrojem realizace hmotného práva, čemuž nejlépe odpovídá vymezení obecných pravidel pro standardní sporná řízení, kdy je plně na místě třeba i obligatorní advokátní proces, a taxativní výčet tzv. kauzálních řízení, ve kterých, pro zvláštní povahu hmotněprávní úpravy, nelze trvat na tvrdých zákonitostech obecného sporného procesu.
Další články
Strategie České advokátní komory pro umělou inteligenci
V České advokátní komoře jsme založili Sekci pro umělou inteligenci a nové technologie. Sekce vlastně není úplně nová, nový je především její název. Předtím v rámci ČAK fungovala Sekce pro IT a GDPR. S ohledem na to, že se od ČAK teď především očekává, že bude reagovat na rozvoj umělé inteligence, rozhodli jsme se její název změnit. Když se podíváte na seznamy profesí „na odstřel“ kvůli umělé inteligenci, jsou na nich právníci na poměrně čelních pozicích.
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.
Chybné nebo neexistující odůvodnění jako důvod nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
Odůvodnění správního rozhodnutí není úřední formalita ani prostor pro mechanické převyprávění spisu. Je to část rozhodnutí, v níž musí být rozpoznatelné, proč správní orgán dospěl právě k danému výroku.


