Když chyba ve stavebním řízení neznamená konec: o možnostech nápravy během řízení

Tento článek se zaměřuje na střet mezi efektivitou řízení a právem účastníků uplatnit své námitky, a to nejen ve světle tzv. zřejmých nesprávností, ale i v kontextu nové koncentrace řízení podle aktuálního stavebního zákona.

Dřívější právní úprava obsažená v zákoně č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen „SSZ“), stanovovala v § 87 odst. 1 postup pro oznámení a konání ústního jednání v rámci územního řízení. Přestože byl tento mechanismus relativně jednoznačný, praxe ukázala, že i po vydání územního rozhodnutí mohly v dokumentaci přetrvávat drobné, avšak právně významné nedostatky – například nesprávný název stavby, chyby v počtu metrů čtvrceních, chybějící identifikace parcely, či opomenutí většího počtu stavebních objektů. Vzhledem k principu hospodárnosti řízení by bylo kontraproduktivní, aby každá taková chyba vedla k nutnosti zcela nového řízení.

V těchto případech se proto často uplatňoval institut – oprava zřejmých nesprávností podle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „SŘ“). Tento institut byl ale místy používán v rozporu s jeho účelem. Právo podat odvolání proti opravnému usnesení anebo opravnému rozhodnutí měl pouze účastník, který jím byl přímo dotčen. Pokud šlo o drobné opravy (např. změna názvu stavby), lze dovodit, že účastníci nemohli tuto změnu cítit jako porušení jejich práv. Při doplnění parcely či nových objektů už ale mohlo jít o změnu podstatnou. Úřady tak raději vyhlašovaly nové veřejné ústní jednání. To umožňovalo účastníkům znovu uplatnit námitky – byť i ty, které již zazněly v předchozím řízení.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2019, č. j. 10 As 224/2018-56 přinesl důležité vyjasnění. Upozornil, že by bylo v příkrém rozporu se zásadou ekonomie řízení mechanicky předkládat všem dotčeným orgánům každou sebemenší změnu či úpravu (ale též opravu) projektové dokumentace. Je na stavebním úřadu, aby vyhodnotil závažnost změny – pokud se nejedná o zásah podstatný, může být dokumentace upravena bez opětovného oběhu mezi dotčenými orgány.

Zcela nově koncipovaný stavební zákon č. 283/2021 Sb. (dále jen „NSZ“) přináší komplexnější přístup k nápravě chyb. V § 188 NSZ je opět zachována povinnost informovat účastníky o zahájení řízení.

Klíčovým rozdílem je způsob doručování: esenciálním účastníkům individuálně, ostatním formou veřejné vyhlášky.[1] Rovněž klade důraz na koncentraci řízení.[2]

Uplatňování připomínek se pak zpřísnilo, kdy je možné je uplatňovat jen v takovém řízení, v které bylo nařízeno veřejné ústní jednání.[3] Nařídí-li stavební úřad ústní jednání, vyrozumí účastníky řízení a dotčené orgány o termínu jeho konání nejméně 15 dnů předem.[4]

Již zmíněná koncentrace řízení je obsažena v ustanovením § 190 odst. 1 NSZ spolu s řešením, jak reagovat na změny podkladů provedené v pozdější fázi řízení: „K později uplatněným námitkám stavební úřad přihlédne a vypořádá je pouze tehdy, týkají-li se nově doplněných podkladů pro rozhodnutí, k nimž nebylo možné uplatnit námitku dříve. K námitkám o věcech, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územně plánovací dokumentace, se nepřihlíží.“

To se promítá i do § 73 odst. 2 NSZ, dle něhož je územně plánovací dokumentace závazná pro rozhodování o využití území. Na možnou chybu v územní plánovací dokumentaci se Nejvyšší správní soud vyjádřil již v minulosti: „Ne každá odchylka od směrné části bude mít za následek nezákonnost rozhodnutí, ale pouze taková, která by byla v rozporu se závaznou částí nebo která by popírala smysl a limity využití území vymezené územně plánovací dokumentací.“[5]

Nový stavební zákon rovněž reflektuje potřebu flexibility. Počítá s možností změny nebo zrušení povolení, a to buď na žádost stavebníka, nebo z moci úřední v řízení o povolení veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření.[6] Na řízení o změně nebo zrušení povolení se přiměřeně použijí ustanovení o řízení o povolení záměru. Změnu povolení projedná stavební úřad v rozsahu této změny.[7]

Dá se tak shrnout, že právo účastníků řízení na vyjádření nesmí být zaměňováno s právem proces neustále brzdit. Námitka by neměla být taktickým nástrojem k obstrukci, ale prostředkem obrany tam, kde je to skutečně relevantní.

Tento článek byl součástí soutěže o nejlepší článek s právním tématikou “Ukaž svou kreativitu XII.”, kterou pořádá CODEXIS Academia, ve spolupráci s redakcí právního portálu Právní prostor.cz a Svazem průmyslu a dopravy.

[1] § 188 odst. 4 NSZ

[2] § 190 odst. 1 NSZ

[3] § 192 odst. 1 NSZ

[4] § 189 odst. 1 NSZ

[5] Rozsudku NSS ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. 7 As 41/2008-201

[6] § 200 odst. 2 NSZ

[7] § 200 odst. 3 NSZ