Návrh věcné novely stavebního zákona nepovede ke slibovanému zjednodušení stavebního řízení
Poslanecká sněmovna schválila takzvanou odkladovou novelu nového stavebního zákona. Ročním odkladem účinnosti zákona získala vláda a Ministerstvo pro místní rozvoj čas k přípravě věcné novely zákona, jejíž návrh je již rovněž zveřejněn.
Nový stavební zákon byl schválen vloni spolu se zákonem, který změnil 58 souvisejících předpisů. Cílem bylo zásadně reformovat stavební právo, zejména zjednodušit a integrovat rozhodování a zavést novou soustavu státních stavebních úřadu. Nová vláda už v programovém prohlášení deklarovala, že v zákoně provede podstatné změny. Podle připomínek Frank Bold Advokátů však tento návrh nepovede ke slibovanému zjednodušení stavebního řízení.
Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo životního prostředí proto zveřejnily začátkem dubna návrh věcné novely nového stavebního zákona a zároveň také návrh zákona o jednotném povolování v oblasti ochrany životního prostředí.
„Záměrem novel je zrušit jednotnou soustavu státních stavebních úřadů a vrátit se k takzvanému smíšenému modelu, tedy ke stavebním úřadům na obcích a krajích. Tento krok komplikuje možnost dosáhnout zrychlení a zjednodušení povolovacího řízení, zlepšení profesionality a jednotnosti rozhodování a „férovosti“ procesu, což byl původní cíl nového stavebního zákona. Zcela rovněž mizí princip „jeden úřad, jedno razítko,” uvedl Pavel Černý, advokát ve Frank Bold Advokáti.
Ministerstvo pro místní rozvoj jako předkladatel novely sice tvrdí, že samotnou myšlenku integrace rozhodování zachová, podle expertů z Frank Bold Advokáti tomu však předložený návrh neodpovídá. I při zachování stavebních úřadů na obcích a krajích by přitom podle Pavla Černého byla možná integrace, která by vedla k požadovanému zrychlení povolovacího řízení, aniž by byly ohroženy veřejné zájmy.
„Integrace by nebyla tak důsledná jako v původní verzi nového stavebního zákona, možná však je. Podmínkou by ovšem bylo zachovat stavební úřady pouze na obcích s rozšířenou působností a krajských úřadech, všechny podkladové akty z oblasti životního prostředí skutečně integrovat do jediného rozhodnutí, vydávaného stejným úřadem, který povoluje stavbu, a obě rozhodnutí vydávat ve společném řízení,” uvedl advokát Černý.
Podrobněji jsou požadavky na zachování integrace ve smíšenému modelu popsány níže.
5 bodů, jak zachovat integraci rozhodování ve stavebním zákoně, pokud budou stavební úřady na obcích
- Stavební úřady by musely být zachovány výhradně na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností a na krajských úřadech, kde je soustředěna naprostá většina dotčených orgánů.
- Veškeré podkladové akty z oblasti ochrany životního prostředí (včetně stanoviska EIA, tam kde je vyžadováno) by musely být integrovány do jediného rozhodnutí. Pro toto rozhodnutí by nebyla vydávána žádná další podkladová vyjádření.
- Rozhodnutí o povolení stavby a rozhodnutí o jejím vlivu na životní prostředí by muselo být vydáváno ve společném řízení. Proto by musela být místní příslušnost k vydání obou těchto povolení upravena tak, aby u jednoho záměru obě rozhodnutí vydával vždy obecní úřad obce s rozšířenou působností, nebo krajský úřad.
- Další podkladové akty (mimo oblast ochrany životního prostředí) by měly být v maximální možné míře integrovány do rozhodnutí stavebního úřadu nebo do rozhodnutí úřadu životního prostředí.
- V případě vyhrazených staveb by nejjednodušším modelem bylo, aby o nich rozhodoval stavební úřad sám podle původního modelu integrace. Pokud by to nebylo možné, tak ve společném řízení s krajským úřadem nebo s Agenturou ochrany přírody a krajiny.
Kompletní připomínky od Frank Bold Advokáti
Další články
Časová osa jako důkaz: když několik minut rozhoduje o trestní odpovědnosti
V některých trestních věcech nerozhoduje jen otázka, co se stalo. Stejně podstatné je, kdy se to stalo, kdy se změnil zdravotní stav poškozeného, kdy se obviněný o riziku dozvěděl, kdy mohl zavolat pomoc a kdy už byl následek neodvratitelný.
Trnitá cesta k nové justiční mapě
Debata o přeorganizování české justiční mapy se po letech relativního klidu opět vrací do centra pozornosti a staví před zákonodárce i samotné soudce otázku vhodné míry specializace a efektivity. Jaký byl historický vývoj územního uspořádání soudů od roku 1850? Jakou inspiraci lze čerpat ze zahraničních reforem a jaká jsou praktická, technologická, personální a politická rizika spojená s případnou redukcí soudních obvodů?
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: kontrola veřejnoprávních médií a úvahy de lege ferenda (II. část)
Má rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na Českou televizi a Český rozhlas posílit transparentnost, nebo jde o promyšlený politický nátlak na média veřejné služby? Zatímco ústavní novela po letech přešlapování míří do finále, chybějící metodika auditu i současné rušení koncesionářských poplatků vyvolávají ostré debaty o nezávislosti redakcí.
K duševní poruše, omezení svéprávnosti a neplatnosti právního jednání
Má skutečnost, že člověk trpí duševní poruchou, vliv na jeho možnost převádět platně svůj majetek? Nikoliv nutně, porucha sama o sobě neznamená ztrátu svéprávnosti ani neplatnost uzavřené smlouvy, například darovací či kupní.
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: ústavní postavení, limity a kontrolní praxe (I. část)
Nejvyšší kontrolní úřad představuje v českém ústavním systému klíčový diagnostický orgán, který efektivně odhaluje miliardová pochybení při správě státního majetku, avšak kvůli absenci exekutivních pravomocí nemá jak nápravu vynutit. Tento článek analyzuje ústavní zakotvení i systémové limity Úřadu a na konkrétních příkladech z oblasti armády či dopravní infrastruktury ukazuje, jak stát zjištěná pochybení opakovaně ignoruje.




