Změna standardních smluvních doložek pro předávání osobních údajů do třetích zemí a dodatečná bezpečnostní opatření
Pravděpodobně Vás v nedávné době oslovili zejména poskytovatelé internetových služeb s infrastrukturou mimo EU s tím, že je třeba přijmout změnu smluvní dokumentace.
Pokud se tak prozatím nestalo a nestane se tak ani v brzké době, z níže uvedených důvodů doporučujeme poskytovatele ke změně smluvní dokumentace vyzvat. Bez příslušných úprav hrozí riziko sankčního postihu ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů. Důvody jsou následující.
Právní úprava na ochranu osobních údajů rozlišuje (čl. 44 an. GDPR) mezi zeměmi, které poskytují osobním údajům odpovídající úroveň ochrany srovnatelnou se standardem evropské legislativy. Takovými zeměmi jsou členské státy EU a EHS, dále země, které Evropská komise svým rozhodnutím o odpovídající ochraně označí za bezpečné (pozn. aktuálně se již bez dalšího za bezpečné nepovažují státy, které ratifikovaly úmluvu Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat z roku 1981). V ostatních případech, mají-li být údaje předány k rukám správce nebo zpracovatele mimo bezpečnou zemi v právě uvedeném smyslu, se vyžaduje (čl. 46 GDPR) přijetí vhodných záruk. Teprve není-li přijetí vhodných záruk možné, lze přistoupit k předávání osobních údajů na základě některé z výjimek, jak jsou formulovány v čl. 49 GDPR.
Prostředky k zajištění odpovídající úrovně ochrany při předávání osobních údajů do třetích zemí jsou (zjednodušeně řečeno) jednak (čl. 47 GDPR) závazná podniková pravidla, která jsou určena primárně pro skupiny podniků, a jednak standardní smluvní doložky obsažené v rozhodnutí Komise.
Standardní smluvní doložky jsou použitelné jak pro vztahy správce – zpracovatel, tak pro vztahy správce – správce.
Jejich fungování je snadné. Předpokládá se toliko implementace do smluvního vztahu dotčených osob.
Historicky existovalo několik rozhodnutí Komise o standardních smluvních doložkách. V návaznosti na GDPR, a to je podstatné z hlediska shora uvedené komunikace zejména s poskytovateli internetových a jiných podobných služeb, došlo rozhodnutím Komise č. 2021/914 ze dne 4. června 2021 o standardních smluvních doložkách pro předávání osobních údajů do třetích zemí podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 k jejich nahrazení právě zmíněným rozhodnutím, které obsahuje univerzální soubor modulárních standardních smluvních doložek použitelných pro všechny zmíněné vztahy.
Počínaje dnem 27. září 2021 tak již nemohou být využívány dřívější standardní smluvní doložky a ve všech případech je třeba postupovat podle rozhodnutí č. 2021/914.
Vedle toho se stanoví, že do 27. prosince 2022 musí být u všech smluv uzavřených do 27. září 2021, které jako prostředek zajištění ochrany využívaly dřívější rozhodnutí Komise o standardních smluvních doložkách, tyto doložky nahrazeny rozhodnutím Komise č. 2021/914, resp. standardními smluvními doložkami podle jmenovaného rozhodnutí.
V této souvislosti se nabízí připomenout, že v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci Schrems II (C-311/18) nelze standardní smluvní doložky bez dalšího považovat za prostředek zajištění odpovídající úrovně ochrany pro předávání osobních údajů. Vždy je třeba předem vyhodnotit, zda smluvní doložky s přihlédnutím k legislativě, úrovni právního státu a uplatňování jeho principů, jakož i dalším relevantním okolnostem, poskytují na straně příjemce údajů ve třetí zemi dostatečnou míru ochrany. Vyhodnocení těchto aspektů je vhodné provést v součinnosti s odborně způsobilou osobou (nebo státním úřadem) ve třetí zemi. V případě pozitivního závěru lze standardní smluvní doložky využít bez dodatečných záruk. Jinak je třeba přijmout dodatečné záruky (technické, smluvní, organizační) k posílení ochrany předávaných údajů. K dodatečným zárukám se lze odkázat na doporučení Evropského sboru pro ochranu osobních údajů č. 1/2020 ze dne 10. listopadu 2020 o opatřeních, která doplňují nástroje pro předávání s cílem zajistit soulad s úrovní ochrany osobních údajů v EU.
Jsme si vědomi, že problematika a právní úprava ochrany osobních údajů je relativně komplikovaná a právní regulace předávání osobních údajů do třetích zemí zvlášť.
Další články
Strategie České advokátní komory pro umělou inteligenci
V České advokátní komoře jsme založili Sekci pro umělou inteligenci a nové technologie. Sekce vlastně není úplně nová, nový je především její název. Předtím v rámci ČAK fungovala Sekce pro IT a GDPR. S ohledem na to, že se od ČAK teď především očekává, že bude reagovat na rozvoj umělé inteligence, rozhodli jsme se její název změnit. Když se podíváte na seznamy profesí „na odstřel“ kvůli umělé inteligenci, jsou na nich právníci na poměrně čelních pozicích.
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.
Chybné nebo neexistující odůvodnění jako důvod nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
Odůvodnění správního rozhodnutí není úřední formalita ani prostor pro mechanické převyprávění spisu. Je to část rozhodnutí, v níž musí být rozpoznatelné, proč správní orgán dospěl právě k danému výroku.



