Procesní stránka podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody doznala velkého množství změn. Návrh na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody může podat státní zástupce, ředitel věznice, zájmové sdružení občanů anebo sám odsouzený, což se děje ve většině případů. Do konce roku 2021 mohl odsouzený návrh podat přímo soudu, přičemž bylo vhodné, aby o tomto návrhu byla věznice informována a mohla se k návrhu vyjádřit. Pokud návrh došel soudu bez takového vyjádření, soud si vyjádření věznice vyžádal. Pouze pokud odsouzený žádal o podmíněné propuštění podle ustanovení § 88 odst. 2 trestního řádu, musel k žádosti přiložit kladné stanovisko ředitele věznice o splnění podmínek dle tohoto ustanovení, jinak by mu soud žádost vrátil a upozornil ho na chybějící stanovisko.
Nyní může odsouzený podávat návrhy na podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody pouze prostřednictvím věznice, jinak mu předseda senátu návrh vrátí s poučením o nutnosti podat jej tímto způsobem (§ 331 odst. 1 věta druhá trestního řádu). Dle důvodové zprávy by mělo tímto postupem dojít k zabezpečení komplexnosti materiálů, které od věznice obdrží soud (ten si nebude již muset teprve po obdržení návrhu vyžádat zpětně stanovisko věznice, což by mělo celý proces významně urychlit a tedy zabezpečit dodržení lhůty k rozhodnutí o návrhu do 30 dnů od jeho doručení soudu dle ust. § 333 odst. 1 trestního řádu), dále snížení počtu žádostí o podmíněné propuštění, které nesplňují zákonné požadavky (např. výkon stanovené části trestu dle § 88 trestního zákoníku, kdy by věznice měla odsouzeného na nenaplnění této podmínky upozornit, ale pokud na podání návrhu bude odsouzený trvat, věznice jej bez přiložení dalších materiálů postoupí soudu, který jej pro nesplnění podmínek zamítne) a v neposlední řadě bude mít věznice přehled o podaných návrzích a bude moci případně upravit program odsouzeného tak, aby nebyl do rozhodnutí o návrhu přemisťován do jiné věznice mimo obvod soudu, který o podmíněném propuštění rozhoduje.
Nově, pokud odsouzený vezme svůj návrh na podmíněné propuštění zpět, může jej opakovat až po uplynutí šesti měsíců ode dne doručení zpětvzetí svého návrhu soudu. Doposud se lhůta šesti měsíců vztahovala pouze na případy, kdy došlo k vydání zamítavého rozhodnutí soudem a běžela od právní moci takového usnesení, naopak se nevztahovala na případy, kdy odsouzený již např. z dojmu negativního stanoviska ředitele věznice vzal svůj návrh zpět, aby takovému rozhodnutí předešel. Výjimkou z šestiměsíční lhůty nadále zůstává zamítnutí nebo zpětvzetí návrhu pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné propuštění. Lhůta se rovněž neuplatní v případech, kdy návrh na podmíněné propuštění podává jiná oprávněná osoba než odsouzený nebo pokud soud rozhoduje bez návrhu.
Terminologicky také dochází ke sjednocení pojmů „žádost“ o podmíněné propuštění, které zákon používal v souvislosti k odsouzeným a „návrhu“ na podmíněné propuštění, které bylo doposud používáno u ostatních oprávněných osob. Nově tedy zákon používá výhradně pojem „návrh“.
Příslušný k návrhu na podmíněné propuštění zůstává i nadále okresní soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává, byť ustanovení § 333 odst. 1 trestního řádu uvádí již pouze, že „o návrhu na podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje soud;…“. Je to z toho důvodu, že novelizace dopadla i na obecné ustanovení upravující výkon trestu odnětí svobody v § 320 odst. 2 trestního řádu, který nově pro rozhodování související s výkonem trestu odnětí svobody obecně určuje jako příslušný okresní soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává. Dosavadní znění § 320 odst. 2 trestního řádu totiž nestanovovalo speciální věcnou příslušnost okresních soudů a vedlo k nejednotnosti, kdy v některých otázkách souvisejících s výkonem trestu odnětí svobody byl příslušný rozhodovat krajský soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonával – např. v ustanovení § 325 trestního řádu bylo uvedeno, že o přerušení výkonu trestu rozhoduje „předseda senátu“, tudíž nebyla stanovena speciální věcná příslušnost okresních soudů a věcná příslušnost se posuzovala podle obecných ustanovení trestního řádu v § 16 a 17 a mohlo tak dojít k tomu, že o podmíněném propuštění rozhodoval krajský soud.
Soud obecně rozhoduje o návrhu na podmíněné propuštění ve veřejném zasedání a odsouzený musí být vyslechnut. Nově může podle ust. § 333 odst. 1 trestního řádu předseda senátu zamítnout návrh na podmíněné propuštění bez nutnosti konat veřejné zasedání, pokud byl tento návrh podán před uplynutím lhůty stanovené v zákoně pro podmíněné propuštění. Pro úplnost dodejme, že lhůty stanovené trestním zákoníkem v § 88 pro podmíněné propuštění se nemění – obecně po ½ výkonu trestu, po 1/3 je-li odsouzený ve výkonu trestu poprvé a zároveň nebyl odsouzen pro žádný z vyjmenovaných zvlášť závažných zločinů, po 2/3 pro taxativně vyjmenované trestné činy (např. vražda) pokud nehrozí opakování nebo spáchání podobného trestného činu a výjimečně před uplynutím těchto lhůt, pokud byl pachatel odsouzen pro přečin a svým vzorných chováním a plněním svých povinností prokázal, že výkon dalšího trestu není třeba.
Navrhovaná úprava by tedy měla proces rozhodování o podmíněném propuštění zefektivnit zejména tím, že klade vyšší nároky na samotného odsouzeného, aby nepodával neuvážené návrhy na podmíněné propuštění a také na jeho spolupráci s věznicí, ve které trest vykonává, a jejímž prostřednictvím bude návrh soudu podávat. Zároveň umožňuje soudu učinit některá rozhodnutí tzv. od stolu, tedy bez nařízení jednání. Do jaké míry nová právní úprava v praxi skutečně povede k urychlení rozhodování o návrzích na podmíněné propuštění ukáží následující měsíce.
Diskuze k článku ()