Komentář: Potenciální (úmyslné) rozšíření viru ebola

Orgány činné v trestním řízení kvalifikují jednání pachatelů jako vydírání podle § 175 trestního zákoníku. Při přečtení článku jsem se ale zamyslel nad trestněprávní odpovědností v případě, že by pachatelé svou hrozbu realizovali a ebolu skutečně v České republice rozšířili.

V takovém případě by přicházela kvalifikace takového jednání jako šíření nakažlivé nemoci podle § 152 trestního zákoníku. Vzhledem k tomu, že ebola je typem hemorhagické horečky, je uvedena v nařízení vlády č. 453/2009 Sb., které stanoví výčet nakažlivých nemocí ve smyslu § 154 trestního zákoníku.

Zajímavé je zamyslet se v souvislosti s epidemií eboly též nad myšlenkou, jak by měly postupovat osoby, které se vystavují zvýšenému riziku nákazy této choroby z pohledu trestního práva, respektive zda i tyto osoby se za určitých okolností mohou dopustit v souvislosti s epidemií eboly nějaké trestné činnosti. Typicky půjde o osoby pracující v místě nákazy, tedy v afrických zemích, kde je ebola rozšířená, např. pracovníci Medicins sans frontiére (lékaři bez hranic). Jsem toho názoru, že u těchto osob přichází v úvahu trestní odpovědnost za trestný čin šíření nakažlivé nemoci z nedbalosti podle § 153 trestního zákoníku. Spáchání tohoto trestného činu by se uvedené osoby mohly dopustit v případě, že z nedbalosti způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí. K tomu by dle mého názoru postačovalo, pokud by si byly např. vědomy, že přišly v zahraničí do styku s osobami nakaženými touto nemocí a přitom neučinily potřebná opatření k tomu, aby nakažlivou nemoc nešířily dále například tím, že by se bez jakéhokoliv varování úřadů vrátily zpět do České republiky.