Značný prospěch může být i nemajetkový, potvrdil Ústavní soud
Ústavní soud potvrdil, že prospěch z trestného činu může být i nemajetkový. Soudy jej však musí pečlivě odůvodnit.
Ústavní soud potvrdil, že pojem „značný prospěch“ u trestného činu nemusí být jen majetkový. Jinými slovy, pachatel může z trestného činu získat „značný prospěch“ i tehdy, když nezíská přímo finanční nebo hmotný užitek, ale například výhodu v tom, že se vyhne trestnímu stíhání, odsouzení nebo potrestání. Tato interpretace je podle Ústavního soudu v souladu s ústavními principy. Zároveň však soud zdůraznil, že musí být vždy ze strany rozhodujících orgánů (soudů) přesvědčivě odůvodněno, proč je daný nemajetkový prospěch považován za „značný“.
Co Ústavní soud rozhodl
V říjnu 2025 Ústavní soud rozhodoval případ otce odsouzeného za trestný čin maření spravedlnosti s přísnější trestněprávní kvalifikací. Otec se pokusil přimět svědka, aby stáhl trestní oznámení, a jeho syn tak unikl trestnímu stíhání za loupež. Nižší soudy posoudily toto jednání jako snahu zajistit synovi významnou výhodu (vyhnutí se stíhání a trestu) odpovídající „značnému prospěchu“.
Ústavní soud však konstatoval, že soudy nevysvětlily, proč taková výhoda dosahuje úrovně „značného prospěchu“. Proto částečně vyhověl ústavní stížnosti a vytkl soudům nedostatečné odůvodnění. Zároveň ale potvrdil, že nemajetkový prospěch naplňující znak skutkové podstaty trestného činu není v rozporu se zákonem ani ústavou.
Širší dopady na praxi
Tento nález má význam i pro další trestné činy. Pojem „prospěch“ se objevuje u řady skutkových podstat trestných činů jako jejich znak základní, potažmo kvalifikovaný (přísněji trestný).
Obvykle to znamená prospěch majetkový (penězi vyčíslitelný), avšak nyní je potvrzeno, že může jít (zčásti nebo zcela) i o prospěch nemajetkový.
Soudy proto musejí jasně zdůvodnit, jaké míry taková nemajetková výhoda dosahuje pro účely naplnění trestní odpovědnosti, případně přísnější právní kvalifikace.
Zdroj:
Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2032/25
Další články
Svoboda projevu soudců na sociálních sítích: Danileţ proti Rumunsku
Evropský soud pro lidská práva (ESLP) koncem loňského roku vynesl důležitý rozsudek v kauze Danileţ proti Rumunsku. Stanovil v něm totiž obecná kritéria pro vyvažování svobody projevu soudců a státních zástupců v online prostoru a jejich povinností zdrženlivosti.
Smlouva, kterou nechtěla ani jedna strana: Když za smluvní strany vyjednávají dva AI agenti
Smlouva tradičně vzniká setkáním dvou vůlí. Automatizované systémy však mohou nabídku vytvořit, upravit a přijmout bez toho, aby člověk viděl konkrétní podmínky. Co když dva AI agenti uzavřou obchod, který odpovídá jejich cílům, ale odporuje záměru obou uživatelů?
Meze povinnosti loajality společníka a obecná prevenční povinnost v kontextu společnické žaloby
Společnická žaloba podle § 157 zákona o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), představuje jeden z nástrojů ochrany společnosti před nečinností či zneužitím postavení jejího statutárního orgánu.[1] Opravňuje společníka, aby za společnost podal žalobu na náhradu újmy, případně na splnění povinnosti jednatele vyplývající z dohody podle § 53 odst. 3 ZOK proti jednateli, a v tomto řízení společnost zastupoval. S podáním společnické žaloby je přitom spojena mimo jiné povinnost zaplatit soudní poplatek.
Srážka se zvěří není výjimečná. Na co si dát pozor a jak postupovat po nehodě
Stačí okamžik a srážka se zvěří může způsobit vážné poškození vozidla. Riziko však nespočívá pouze v samotném střetu. Ke škodě může dojít i při snaze nehodě zabránit, například při vyhýbacím manévru. Způsob, jakým škoda vznikla, přitom může mít význam pro její posouzení z hlediska pojištění. Důležitou roli proto hraje rozsah sjednaného pojištění, jeho konkrétní podmínky i správný postup bezprostředně po nehodě.
Černá skříňka českého školství: Alokační algoritmus DiPSY ve světle GDPR a judikatury SDEU
Zavedení centrálního alokačního algoritmu do přijímacího řízení na střední školy znamenalo revoluci v obsazování volných kapacit a konec taktického podávání zápisových lístků. Kdo však o přijetí uchazeče skutečně rozhoduje?




