Povinnost mlčenlivosti advokáta

Mlčenlivostí je advokát vázán především z důvodu zajištění a posílení ochrany jeho klientů a jejich práv a oprávněných zájmů a nikoliv proto, aby ve vztahu k informacím krytým touto povinností získával nějaká privilegia, nebo se mohl dokonce za tuto povinnost ve vztahu k určitým informacím schovávat a pod její záminkou informace neposkytovat. Mlčenlivost není žádnou výsadou advokáta, nýbrž jeho základní a nezastupitelnou zákonnou povinností, která má (ve vztahu ke klientům advokáta) bezpochyby velice důležitý význam.

Mlčenlivost advokáta a její rozsah

Základní rozsah povinnosti mlčenlivosti advokáta je definován v ustanovení § 21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, podle něhož je advokát povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Podle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 889/10, ze dne 25. 11. 2010 je „povinnost mlčenlivosti základním předpokladem pro poskytování právní pomoci a tím i nezbytnou podmínkou fungování demokratické společnosti. Výkon profese advokáta vychází z důvěrného vztahu mezi advokátem a klientem a z důvěry klienta v mlčenlivost advokáta. Nejedná se o výsadu advokáta, která by měla založit vynětí z obecně platného a závazného právního řádu, ale jde o povinnost uloženou advokátovi v zájmu jeho klientů a pro jejich ochranu.“

Povinnost mlčenlivosti se vztahuje nejen na advokáty samotné, ale i na jejich zaměstnance a na další osoby, které se s advokátem podílejí na poskytování právních služeb, přičemž tato povinnost trvá i po vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Advokát může být povinnosti mlčenlivosti zproštěn pouze klientem (popř. dědicem nebo jeho právním nástupcem). Mlčenlivost tak primárně chrání vzájemný vztah důvěry mezi advokátem a jeho klientem, a proto i případné zbavení této povinnosti musí být učiněno písemně (popř. ústně do protokolu v řízení před soudem) a musí být advokátovi adresováno. I poté je však advokát povinen zachovávat mlčenlivost, je-li z okolností daného případu zřejmé, že ho klient nebo jeho právní nástupce této povinnosti zprostil pod nátlakem nebo v tísni.

Povinností mlčenlivosti není advokát vázán v rozsahu nezbytném pro řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li předmětem řízení spor mezi ním a klientem (popř. jeho právním nástupcem), jakož i v dalších případech výslovně stanovených zákonem o advokacii – za účelem ochrany práv nebo právem chráněných zájmů advokáta. Advokát však v žádném případě nesmí k újmě klienta, ve svůj vlastní prospěch ani ve prospěch kohokoliv jiného využít jakékoliv informace, které od klienta nebo o něm v souvislosti s poskytováním právních služeb získal. Povinností mlčenlivosti advokáta rovněž není dotčena jeho zákonná povinnost překazit případné spáchání trestného činu. Pokud se tedy advokát dozví o jednání svého klienta, které směřuje k páchání trestné činnosti, musí o tom informovat příslušné orgány (např. věc nahlásit Policii ČR) bez ohledu na svou povinnost mlčenlivosti.

Aktuální novela daňového řádu

V důsledku nedávného pozměňovacího návrhu novely zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění, celkem překvapivě téměř došlo k prolomení mlčenlivost advokáta v souvislosti s bojem proti praní špinavých peněz. Cílem zmíněné novely daňového řádu je totiž transpozice evropské směrnice, která zakládá povinnost mezinárodní součinnosti a spolupráce vrcholných orgánů finanční správy při boji proti praní špinavých peněz a financování terorismu za přesně stanovených podmínek. Zmíněným pozměňovacím návrhem, který byl nakonec zamítnut a legislativním procesem neprošel, však bývalo mělo dojít k předávání informací souvisejících s bojem proti praní špinavých peněz nejen zahraničním orgánům, ale i české finanční správě pro vnitrostátní správu daní. Vložením nového ustanovení § 57a by tak do daňového řádu byla zakotvena také povinnost advokátů mj. poskytnout správci daně na vyžádání údaje získané při provádění identifikace a kontroly klienta, získané podle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (tzv. zákona proti praní špinavých peněz) – včetně informací o způsobu získávání předmětných údajů a dokumentů obsahujících tyto údaje.

Pokud by byl pozměňovací návrh v této podobě přijat, došlo by podle mnohých jeho kritiků (vč. České advokátní komory) ke vzniku reálné hrozby útoků na soukromí a k prolomení povinnosti mlčenlivosti advokátů. Přesto, že původním záměrem pozměňovacího návrhu měla údajně být ochrana před daňovými úniky u velkých společností, podobné prolomení mlčenlivosti advokáta by vůči jeho klientům mohlo mít dalekosáhlé důsledky. Proto také zákon o advokacii institut mlčenlivosti advokáta důsledně upravuje do potřebných detailů tak, aby byly citlivě ošetřeny veškeré důsledky spojené s jejím zachováním, a přesně stanovuje případy a podmínky, za kterých k jejímu prolomení může dojít.

Závěr

Vzhledem k tomu, že mlčenlivost advokáta je velmi citlivou záležitostí, na které je v zásadě postaven vztah a důvěra mezi advokáty a jejich klienty, není možné do ní zasahovat bez předchozího důkladného posouzení a vyhodnocení veškerých důsledků, které by její případné prolomení na vztah klienta s advokátem mohlo mít. O to překvapivější je, že si těchto důsledků nebyli dostatečně vědomi někteří zákonodárci, kteří návrh v této podobě předložili a podpořili. Samotný vznik takovéto situace ovšem jen potvrzuje skutečnost, že je třeba si účel a smysl nejen povinnosti mlčenlivosti advokáta, ale i dalších povinností týkajících se nejen advokátů, ale i notářů, auditorů či daňových poradců neustále připomínat, na jejím zachování trvat a neprolamovat se do dalších zcela zásadních práv pod pseudoargumenty. Především proto, aby se dostaly do povědomí širší veřejnosti a nedocházelo ze strany zákonodárců k podobně nepromyšleným krokům, jež by mohly nejen advokáty (popř. jiné profesionály), ale především jejich klienty značně poškodit. Je třeba základní zásady nejen stále připomínat, ale především chránit.