Tvorba a publikace judikatury Zdroj: Redakce

Tvorba a publikace judikatury

Tento příspěvek otevírající novou sekci kongresu věnovanou fenoménu judikatury bych rád zaměřil na obecný úvod do tématu a základních pojmů. Soustředil bych se v rámci svého vystoupení tak spíše na samotné „technické“ zpracování soudních rozhodnutí v rámci procesu tvorby a publikace judikatury, než na otázky týkající se jejich aplikace a závaznosti.

JUDr. Lukáš Králík Ph.D.

JUDr. Lukáš Králík, Ph.D.

právník ve státní správě

JUDr. Lukáš Králík, Ph.D.

právník ve státní správě

Na začátek je ovšem vhodné věnovat se pojmům, které budu používat. Právo je plné různých pojmů, některé z nich používáme již úplně automaticky. Někdy možná stojí za to zamyslet se nad některými užívanými pojmy, neboť zjistíme, že jejich význam se opakovaným používáním posunul někam úplně jinam, což v právu nemusí být vždy dobré. Mám za to, že upřesnění pojmů by mnohdy bylo záhodno. 

Proč vůbec používáme judikaturu?

Taková otázka je spíše otázkou aplikační. Stručně řečeno, v praxi judikaturu používáme často a všichni s ní jistě máme praktické zkušenosti. Judikaturou si obecně řečeno různě vypomáháme – např. při aplikačních nesnázích, při vyplňování mezer v právu, výkladu neurčitých právních pojmů či rozporných rozhodnutích. 

Můžeme spočítat, kolikrát v denní právnické praxi slyšíme a používáme slovo „judikát“ a „judikatura“. Měli bychom si ale uvědomit, že to, co soudy „vypouštějí“, jsou soudní rozhodnutí. Soudní rozhodnutí mají dokonce v jednotlivých typech řízení taxativně zákonem stanoveny své náležitosti a strukturu. Oproti tomu, analyzujeme-li zpracované, upravené soudní rozhodnutí (ten syrový text, který je někým editován do více čtivé a většinou i zkrácené podoby), vidíme, že struktura takových zpracovaných rozhodnutí je odlišná. Neodpovídá tomu, co zákon výslovně označuje za součást soudního rozhodnutí. Judikát je po technické stránce přepracovaný text původního soudního rozhodnutí vycházející především z jeho odůvodnění. 

V právní větě vytvořené v rámci judikátu nás totiž asi ne vždy zajímá, jaké bylo přesné znění výroku, stejně tak by nemělo cenu zpracovávat poučení. Přidanou hodnotou sbírkám rozhodnutí, tedy judikátům, přináší indexační informace nebo odkazy na související předpisy, resp. předpisy, které by měly být v rámci abstraktu, tj. právní věty, vykládány. Největší přidanou hodnotou v rámci judikátu může mít podle mého názoru např. uvedená související starší judikatura, neboli tzv. prejudikatura

Soudní rozhodnutí nebo judikát

Najít samotnou definici judikátu či judikatury je velmi složité. Paradoxně u takto velmi frekventovaného pojmu nelze dohledat na zákonné úrovni ani v odborné literatuře či právě samotné rozhodovací praxi (judikatuře) jasnou definici. 

Můžeme ale říci, že se zpravidla jedná o rozhodnutí vyššího soudu, nicméně nemůžeme vyloučit ani rozhodnutí nižších soudů. Jeho zásadními vlastnostmi musí být jakýsi obecnější přesah. Dále by se mělo jednat o rozhodnutí o otázkách doposud neřešených nebo rozporných, které výklad posouvá a zobecňuje. Zásadní vlastností je podle mého názoru též určitá známost, publicita, dostupnost a opakovaná citovanost. Můžeme stěží citovat judikát (rozhodnutí), který nejsme schopni dohledat. Takové soudní rozhodnutí může mít jen těžko ambici mít pozdější potřebnou argumentační sílu. 

Historie

Určité pokusy o tvorbu judikatury můžeme nalézt již ve starověkém Řecku. V českém i evropském prostředí můžeme zařadit počátky úprav soudních rozhodnutí do různých speciálních knih, sbírek apod. nejméně již do poloviny 13. století. Zdroji byly většinou soubory nálezů, sentencí, zemské desky, právní knihy či zemská zřízení, které byly vlastně pokusy soukromých osob (panovník neměl potřebu zpracovávat pro veřejnost žádné poučky, poněvadž nemusel nic odůvodňovat v rámci svého rozhodování). Veškerá publikační činnost byla v podstatě výsledkem aktivit např. registrátorů jednotlivých soudů, kteří si pro své vlastní potřeby rozhodnutí zpracovávali. Sbírky či sentence bohužel nejsou zachovány, nacházíme pouze jejich zlomky v tzv. citačních knihách. Je zajímavé, že například i v zemských zřízeních můžeme nalézt normativní věty vycházející z právních vět starších judikátů, případně zobecněný skutkový stav a na něj aplikovanou právní normu. 

Moderní sbírky rozhodnutí v dnešní formě se vyskytují zhruba od konce 18. století, ale klasické periodické sbírky vydávané ročně se objevují od poloviny 19. století. Sbírky judikatury již v této době obsahují i právní věty v podobě zvýrazněného textu, který je nadřazen nad samotným textem odůvodnění. Dalším inspiračním zdrojem judikatury jsou již tradičně periodika, tzn. časopisy. V dnešní době nemůžeme zapomenout na elektronické zdroje, které jsou pro naší denní právnickou praxi zásadní. 

Sbírky soudních rozhodnutí

Pokud jde o současné oficiální sbírky soudních rozhodnutí, zaznívají poslední dobou častěji názory o potřebě sbírek i v dnešní době, kdy je vše elektronizované. Je třeba upozornit, že sbírky soudních rozhodnutí jsou vydávány na základě zákonného zmocnění a zároveň povinnosti vrcholných soudů. Každopádně, může být ale předmětem diskuse téma frekvence vydávání jednotlivých částek sbírek či množství judikátů za kalendářní rok.

Vhodné je v souvislosti s tvorbou oficiálních sbírek zmínit fenomén tzv. připomínkového řízení, kde judikáty upravené do oficiálních sbírek rozhodnutí procházejí dosti složitým vnějším i vnitřním editačním řízením, kdy je jejich text upravován. V případě editovaného judikátu se nejedná tedy o text, který by vymyslela a napsala jedna osoba pouze ze své diskrece. Tento připomínkový proces na jedné straně vyzdvihuje a legitimizuje roli oficiálních zákonných sbírek, neboť názory v nich vyjádřené prošly kolektivním řízením a také mnohdy bouřlivými diskuzemi. Na druhou stranu i tak může být výběr i úprava textu ovlivněna subjektivními okolnostmi. V dnešní době jsou zásadní též oficiální webové stránky soudu, kde je judikatura také zveřejňována. V posledním období jsme svědky příjemného fenoménu, kdy Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud své sbírky elektronizovaly, což je krok směrem dopředu zejména z hlediska uživatelského komfortu. 

Právní věty

Zajímavým fenoménem u zpracovaných judikátů jsou právní věty, což je jistě téma na samostatnou přednášku. Je obecně zajímavé, že tento institut, který v praxi používáme velmi často, není na zákonné úrovni definován. Na druhou stranu přehnané množství legálních definicí určitě není třeba a není nutno kodifikovat veškeré instituty či situace. Je ale zajímavé, že fenomén právních vět nebyl prozatím příliš odborně zpracován, i když se ve své podstatě vyskytuje v mnoha právních kulturách. Například ve Spojených státech má svá vlastní specifika – v některých státech soudce musí sám vytvářet „právní větu“, v některých ji naopak vytvářet nesmí. Přístupy k tomuto fenoménu jsou různé a stručně řečeno můžeme shrnout, že neexistuje jednotná definice právní věty a jednotný přístup k této otázce. 

Můžeme se však pokusit shrnout, že právní věta je uměle vytvořený abstrakt, vytvořený většinou pro potřeby publikace, který vychází z odůvodnění, ale není čistým přepisem odůvodnění. Právní věta by měla abstrahovat vyjádřený právní názor k výkladu určitého právního problému, nikoli obecné pravidlo. Právní věta by určitě neměla být používána jako náhražka za chybějící normativní pravidla. Takovému jevu se říká tzv. kazuistický nebo soudcovský pozitivismus, kdy soudy vytvářejí právní věty, které jsou následně používány v rámci aplikace práva namísto chybějících norem. 

Zveřejňovat nebo nezveřejňovat všechna soudní rozhodnutí?

Téma zpřístupňování soudních rozhodnutí v elektronické formě je opět tak rozsáhlé a komplikované, že by zasloužilo samostatné pojednání. Pouze ve stručnosti bych rád zdůraznil, že podle mého názoru není „totální zveřejňování“ soudních rozhodnutí na škodu. Taková aktivita může sloužit k vyšší právní jistotě a tak k upevnění principu legitimního očekávání i v rámci práva na spravedlivý proces. Naopak, proč v dnešní době elektronizace nemít přístup ke všem rozhodnutím? Je třeba zdůraznit, že se jedná o otázku zveřejňování veškerých pouze pravomocných soudních rozhodnutí. Na úrovni vrcholných soudů již systém kompletního zveřejňování nějakou dobu funguje. Ale v oblasti zpřístupňování rozhodnutí nižších soudů tomu tak zatím není.

Pro krátké srovnání můžeme sáhnout například k nejbližšímu sousednímu právnímu řádu. Slovenský systém Slov-Lex Ministerstva spravedlnosti SR má v současné době ve své databázi již více než dva a půl milionu rozhodnutí, přičemž jsou zde obsažena všechna pravomocná soudní rozhodnutí, včetně těch od okresních a krajských soudů. 

Oproti tomu český systém Judikatura („Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů“), který ministerstvo spravedlnosti zavedlo nejdřív vnitřně již v roce 2003 a poté jej v roce 2011 převedlo do extranetové formy přístupné online pro veřejnost, bohužel není naplňován a nesplňuje tak svůj původní zamýšlený účel zpřístupňovat alespoň vybraná upravená rozhodnutí nižších soudů.


Kongres Právní prostor 2018

Ve dnech 24. a 25. dubna 2018 se v Seči u Chrudimi konal již 8. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad kongresem převzal předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský a Česká advokátní komora.

Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/.

 

judikatura kongres Právní prostor 2018 sbírka soudních rozhodnutí

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze