Jak vypočítat výživné při uplatňování paušálního výdaje?

Výdaje paušálem jsou formou fixních výdajů, které tvoří procentuální část ročních příjmů. Výše ročních příjmů nesmí přesáhnout částku 2.000.000 Kč a procento je pevně stanovené zákonem, přičemž se pohybuje v rozmezí od 30 do 80 % dle druhu podnikaní. Tento článek se zaměřuje na judikaturu soudů zabývající se otázkou, zda je možné určit výši výživného pouze z výdaje paušálem, či nikoliv.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012 a následně Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3094/16 ze dne 8. 8. 2017, podpořily závěry uvedené v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 26 Co 214/2011 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 25 Co 461/2011. Oba rozsudky otevřely důležitou otázku výpočtu výživného z paušálních výdajů rodičů ve vztahu k daňovým předpisům. Tato rozhodnutí potvrzují, že ne každý výdaj, který umožňuje rodičům snížit základ daně, je automaticky považován za relevantní z hlediska vyživovací povinnosti.

Krajský soud v Brně zdůraznil, že výdaje uznávané zákonem o daních z příjmů nejsou nezbytně podnikatelskými náklady, které by měly být brány v potaz při stanovení výše výživného. Pouhé uplatnění tzv. paušálního výdaje nemusí odpovídat skutečným příjmům podnikatele a nemůže být jediným kritériem pro posouzení vyživovací povinnosti rodiče. Podobně i Krajský soud v Hradci Králové potvrdil, že pro určení výše výživného je klíčový skutečný příjem rodiče, který se může lišit od hospodářského výsledku vykázaného podnikatelem podle účetních a daňových předpisů. Tedy i v případě, kdy rodič uplatňuje paušální výdaj, není toto opatření rozhodující pro stanovení rozsahu vyživovací povinnosti. Rozhodnutí těchto dvou krajských soudů přináší jasnost v otázce výpočtu výživného. Pouhé snížení základu daně z důvodu uplatnění paušálního výdaje není samo o sobě dostatečným důvodem pro redukci vyživovací povinnosti rodiče. Při stanovení výše výživného musí být zohledněn skutečný příjem a majetkové poměry rodiče , což je zásadní faktor pro spravedlivé a adekvátní poskytování finanční podpory pro děti.

Při hodnocení vyživovací povinnosti rodičů, kteří mají příjem z jiné než závislé činnosti, soudy nezohledňují pouze evidenční údaje o hospodaření, ale také jejich celkovou životní úroveň, na které mají děti právo se podílet (srov. § 915 odst. 1 občanského zákoníku).

Soudní praxe se zaměřuje především na analýzu daňového přiznání povinného, peněžního deníku, předložených faktur a účetních dokladů k posouzení povahy jednotlivých výdajů a zda se jedná o náklady nezbytné pro dosažení a udržení příjmů, nebo výdaje na osobní potřebu podnikatele. Například Okresní soud v Nymburce ve svém rozsudku ze dne 2. 5. 1995, sp. zn. P 81/95, správně zohlednil výdaje na leasingové splátky vozidel, počítače a lednice, které považoval za investice do hmotného majetku otce a započítal je při posuzování výše výživného. Podobně Okresní soud v Jičíně ve svém rozsudku ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 30 P 44/2010, vycházel při stanovení příjmů otce z informací finančního úřadu, přehledu o příjmech a výdajích OSVČ, z údajů o odvodech na zdravotní a důchodové pojištění, peněžního deníku a lékařských zpráv o zdravotních omezeních otce. Tato rozhodnutí demonstrují, že soudy se zaměřují na celkové majetkové poměry a životní úroveň rodičů při rozhodování o jejich vyživovací povinnosti.

Na základě rozhodnutí soudů, která se týkají výpočtu výživného a hodnocení příjmů rodičů s příjmy z jiné než závislé činnosti, je zjevné, že pouhý fakt uplatňování paušálního výdaje není dostatečným kritériem pro stanovení výše vyživovací povinnosti rodičů. Soudy berou v potaz celkovou životní úroveň rodičů a skutečné příjmy, které mohou být odlišné údajů vykázaných pro daňové účely. V konečném důsledku je tedy nutné brát v úvahu všechny relevantní faktory pro stanovení výše výživného, aby bylo zajištěno spravedlivé a adekvátní poskytování finanční podpory dětem.