Trestní právo

Podmínky zániku trestní odpovědnosti upravuje primárně zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění (dále jen „trestní zákoník“), a to v ustanoveních §§ 33 až 35. Samozřejmě s výjimkou zvláštní právní úpravy zániku trestní odpovědnosti u mladistvých a právnických osob, která je obsažena v příslušných ustanoveních zákona č. 218/2003 Sb.,  o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, v platném znění a zákona č. 418/2011 Sb.,  o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, v platném znění.

Začnu tím, že zhruba popíšu stav případu, na kterém chci systémovou potíž demonstrovat: Obviněný je stíhán pro rozsáhlou zvlášť závažnou trestnou činnost, ve vazbě je z důvodů § 67 písm. c) trestního řádu, tedy, dle státního zástupce a především soudu hrozí obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán. Detaily jeho jednání nejsou podstatné, jde mi o rozhodování o vazbě.

Přesto, že k domovním prohlídkám u advokátů nedochází každý den a nejsou tak úplně běžnou záležitostí, nikde není psáno, že k domovní prohlídce nemůže neplánovaně dojít. Je proto rozhodně namístě být obeznámen s tím, jakým způsobem by se advokát měl zachovat, kdyby jednoho dne u něho doma nebo v kanceláři nečekaně zaklepal policejní orgán a pro účely trestního řízení by se domáhal přístupu k některým jeho listinným dokumentům nebo elektronickým databázím umístěným na serverech či v cloudovém řešení.

Pokud si dobře vzpomínám, skutek podobně právně kvalifikovaný jsem soudil jen jednou v polovině devadesátých let, kdy sotva zletilá „matka“ nechala ani ne dvouleté dítě v nákladním vagonu na nádraží a šla shánět drogy. Naštěstí přežilo.

U pojmu vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu [§ 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku] jde o porušování nebo obcházení konkrétního zákona nebo právní normy na podkladě zákona vydané. Pachatel jedná úmyslně aktivně v rozporu s takovou právní normou anebo úmyslně konkrétní právní normu obchází.

Při studiu judikatury nás napadlo zpracovat letité rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR do podoby krátké napínavé povídky, vhodné například ke zpříjemnění chladného podzimního večera. Touto romantickou krimi povídkou bychom zároveň chtěli populárně naučnou formou poukázat na nadčasovost citovaného judikátu a demonstrovat, že trestní právo řeší problémy každodenního života a že třeba i vepřové sádlo může způsobit krizi manželství.

Posouzení konkrétních parametrů jednání podezřelých pachatelů v postavení úředních osob z hlediska trestního práva hmotného bývá nezřídka problematické a v teorii i praxi se na něj vyskytují rozdílné názory.

Trestné činy mohou být spáchány různými subjekty, přičemž nejenom z procesního hlediska mají specifické postavení příslušníci bezpečnostních a ozbrojených složek, u kterých v zásadě dochází ke změnám v působnosti policejních orgánů a státních zastupitelství. Ačkoliv se počet zjištěných, resp. spáchaných trestných činů „bezpečnostními“ subjekty snižuje,[2] přičemž z celkového počtu všech spáchaných trestných činů se jedná o marginální část, nelze zároveň přehlížet vysokou společenskou nebezpečnost tohoto jednání.

Zatímco občanskoprávní aspekty robotiky jsou již delší dobu předmětem ne vždy realistické diskuse na mezinárodních fórech, problematika trestněprávní odpovědnosti za jednání robotů zůstává poněkud opomíjena. Úměrně s tím, jak poroste autonomie robotů, bude stále obtížnější zjistit, kdo je odpovědný za určité protiprávní jednání, resp. za škodu způsobenou robotem, případně, zda se může z trestní odpovědnosti vyvinit.

Zatímco občanskoprávní aspekty robotiky jsou již delší dobu předmětem ne vždy realistické diskuse na mezinárodních fórech, problematika trestněprávní odpovědnosti za jednání robotů zůstává poněkud opomíjena. Úměrně s tím, jak poroste autonomie robotů, bude stále obtížnější zjistit, kdo je odpovědný za určité protiprávní jednání, resp. za škodu způsobenou robotem, případně, zda se může z trestní odpovědnosti vyvinit.

V ustanovení § 62 odstavci 1 zákona č. 6/2002 Sb. je upraven slib, který soudci po jmenování do funkce a přísedící po zvolení do funkce skládají: "Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.".

Na trestní odpovědnost sportovců za sportovní úraz je třeba nahlížet vždy v poněkud zvláštním světle, jelikož u sportu obecně jde o společensky velmi prospěšnou činnost, jejíž průběh lze do jisté míry předvídat a platí v ní určitá dopředu stanovená pravidla. K závažnému sportovnímu úrazu však může lehce dojít i při jejich dodržení (jako např. v hokeji). Na druhou stranu nelze sportovce z trestní odpovědnosti za sportovní úrazy zcela vyloučit, jelikož v takovém případě by bylo jednoduché se trestní odpovědnosti vyhnout pod záštitou sportovních aktivit. Trestní odpovědnost sportovců proto musí být určitým způsobem modifikována.

Je poměrně běžnou záležitostí, když si příznivci střelných zbraní, ať již historických či současných, zakoupí střelnou zbraň v zahraničí a posléze ji přivezou do České republiky. Typicky se bude jednat, vynecháme-li nákup funkčních střelných zbraní především z USA, o pořízení tzv. znehodnocené zbraně, která je již vyřazená z aktivního užívání a nezpůsobilá střelby, a jako taková žádaná určitými subjekty. V této souvislosti je však namístě pamatovat na možná rizika s tím související, na která upozorňuje následující příspěvek.

Často ve svých článcích rozebírám konkrétní trestní případy, které dokumentují hranici, kde by trestní právo působit mohlo, ale nemuselo. Případy, které by měly potvrdit, že orgány činné v trestním řízení ctí zásadu subsidiarity trestní represe. Připusťme, že na rozdíl od laické veřejnosti, která má pocit, že k nápravě všech možných zlořádů je trestní právo to pravé. Chceme-li respektovat zásadu ultima ratio, tím spíše bychom ji měli ctít v soužití rodinném, mezi partnery. A právě taková kauza mě před časem zaujala.

Cílem tohoto příspěvku je hovořit o státním zastupitelství v právním státu. Chtěl bych popsat, co státní zastupitelství koná a má konat, proč je jeho role nezastupitelná. Zaměřím se rovněž na judikaturu Ústavního soudu a z ní se pokusím vyvodit určité závěry.

Na začátku bych Vám rád přiznal, že toto téma jsem si vybral proto, že jsem se domníval, že bude veselé, že bude legrace. Představoval jsem si, že o víkendu probrouzdám internet, přečtu si nějaké popletené komentáře a prohlédnu pár facebookových hysterických výkřiků. Prvním důsledkem tohoto mého počínání však bylo, že na mě padl strašný smutek.

Dovolání je tradičně chápáno jako mimořádný opravný prostředek. Jeho použitelnost je omezena a Nejvyšší soud, který o něm rozhoduje, nelze chápat jako běžnou třetí instanci. Dovolací důvody však zároveň nelze vykládat natolik restriktivně, aby tím byla vyloučena ochrana základních práv dovolatele.

Problematika ukládání a výkonu peněžitých trestů byla v roce 2017 jedním z hlavních veřejně diskutovaných témat v oblasti trestního soudnictví. Nejvyšší státní zastupitelství a Nejvyšší soud přistoupily v rámci společného projektu k realizaci veřejně deklarovaného záměru docílit proporcionálního ukládání alternativních trestů, a to zejména peněžitého trestu soudy v trestním řízení a tím přispět k zlepšení dosavadní praxe jeho nepříliš častého využívání.

V poslední době soudy výrazně zpřísnily posuzování trestní odpovědnosti statutárních orgánů právnických osob. Patrné je to zejména z rozhodování trestních kauz týkajících se udělování licencí na výrobu elektrické energie ve fotovoltaických elektrárnách (FVE) ke konci roku 2010. Soudy nově dovozují trestně právní odpovědnost statutárů i v případě jejich ryze formálních úkonů činěných jen z titulu jejich funkce, ale v jejichž obsahu se tito spoléhali na stanoviska odborníků, které si za tím účelem najali.

Osmý ročník odborného kongresu Právní prostor klepe na dveře. Ani letos nebude mezi panelisty chybět předseda Městského soudu v Praze a bývalý prezident Soudcovské unie JUDr. Libor Vávra.

Povinností justice je aplikovat právo v co nejvyšší kvalitě a v co nejkratším čase. To platí odnepaměti, jen současná společnost si cení bohužel častěji více rychlosti, než snahy po spravedlnosti.

Na sklonku října 2017 uspořádala Unie státních zástupců v Kroměříži konferenci, věnující se aktuálním otázkám přípravného řízení. Hned na začátku tohoto článku chci organizátorům poblahopřát nejen k dobrému nápadu, ale i výborné organizaci celé akce, včetně pestré skladby posluchačů a přednášejících.

V první části článku se čtenář seznámil s fakty ve sporu portugalské centrální banky Banco de Portugal („Centrální banka“) s tiskařskou společností Waterlow & Sons Ltd („Tiskařství“) a s právními argumenty, které strany předložily Sněmovně Lordů.

Veřejný zájem může někdy spočívat i v projevení milosrdenství. Proč tomu tak je? Na to a mnohé další nám odpoví JUDr. Jan Lata, Ph.D., státní zástupce působící na Nejvyšším státním zastupitelství na odboru trestního řízení a od minulého roku prezident Unie státních zástupců.

Nemyslete si, že se i dnes nemohou seběhnout v trestním řízení kuriózní situace, které bychom hledali spíše v příbězích rady Vacátka. Zrovna jeden takový, kde nalézací soud musel přistoupit k zřídka vídanému způsobu dokazování, vám dnes představím.