Nízkoemisní Evropa a závazky České republiky

Ochrana životního prostředí však svojí komplexností a globálním přesahem nemůže být efektivně ovlivněna pouze jednotlivcem či skupinou osob, k tomu je nezbytná provázaná spolupráce celého společenství. Klimatické změny nejsou totiž pouze lokálním, ale především celosvětovým problémem. To si uvědomují i státy ze všech pěti kontinentů světa, které za účelem zmírnění změny klimatu přijaly dne 4. listopadu 2016 Pařížskou dohodu, která má za cíl do roku 2030 snížit emisi skleníkových plynů nejméně o 40 % ve srovnání s rokem 1990. K dohodě se připojila i Česká republika, a to společně s ostatními členskými státy EU.

Účelem tohoto článku je analyzovat jakým způsobem Evropská unie plánuje k závazkům z Pařížské dohody přistoupit, a jaké z toho vyplývají povinnosti pro Českou republiku.

Evropská unie a její přístup ke snižování emisí

Evropská unie byla k roku 2015 třetím největším emitentem skleníkových plynů na světě, a to po Číně a Spojených státech amerických.[1] V rámci Evropské unie patřilo mezi šest největších producentů skleníkových plynů v roce 2017 Německo, Velká Británie, Francie, Itálie, Polsko a Španělsko.[2] Česká republika se v tomto žebříčku umístila na osmém místě. Největší podíl na vytvořených emisích pocházel v roce 2017 v rámci Evropské unie z výroby elektřiny s 80,7 %, zemědělství tvořilo 8,72 % a průmysl vyprodukoval 7,82 % emisí.

Evropská unie si postupně určovala cíle snižování vyprodukovaných emisí. Již v roce 2008 bylo cílem snížit vyprodukované emise o 20 % v porovnání s rokem 1990, následně si stanovila snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů až o 40 %, jak také vyplývá z její povinnosti z Pařížské dohody.

Posledním přijatým cílem Evropské unie je nejpozději do roku 2050 dosáhnout komplexní uhlíkové neutrality. Základním kamenem tohoto záměru se stala Zelená dohoda pro Evropu z 11. prosince 2019[3], která byla přijata jako sdělení Evropské unie, a obsahuje soubor opatření, které mají za účel především:

• podpořit účinné využívání zdrojů prostřednictvím přechodu na čisté oběhové hospodářství,
• zabránit ztrátě biologické rozmanitosti a snížit celkové znečištění.