Články s tagem: dědické řízení

Na nedávné kauze kolem závěti zpěvačky Anny "Aničky" Slováčkové [1] se ukázalo, jak i drobná formální chyba může zmařit poslední vůli zůstavitele. Slováčková před smrtí sepsala závěť, v níž chtěla odkázat většinu majetku otci a bratrovi. Avšak protože jeden ze svědků její závěti byl osobou blízkou dědici (bratrovi), stala se tato část závěti neplatnou a dědictví se muselo rozdělit podle zákona jinak, než zamýšlela. Tento případ ilustruje, že při sepisování poslední vůle je třeba dbát na každou zákonnou formalitu. Níže přinášíme přehled nejčastějších chyb, kterých se lidé při sepisování závěti dopouštějí.

S aplikací evropského nařízení o dědictví (EU č. 650/2012) jsou stále nové problémy. Nově na českých katastrálních úřadech vyvstala otázka, zda musejí EDO uplatňovat všichni dědicové ze společenství dědiců, nebo zda tak mohou činit jen někteří.

Judikátem měsíce je poprvé rozhodnutí soudu II. stupně. Konkrétně se jedná o usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2023, č. j. 102 Co 9/2023-102.

Zamysleli jste se nad tím, co se stane s vaším majetkem, podnikáním, bankovními účty, sbírkou veteránů, kryptoměnovou peněženkou či profily na sociálních sítích po vaší smrti? Na základě dotazů našich klientů přinášíme odpovědi na některé z otázek, se kterými se v praxi setkáváme nejčastěji.

Nařízení č. 650/2012 platí již 8 let, ale v případě úmrtí osob, které se přestěhovaly do jiného státu EU za účelem pobytu v domově pro seniory, se stále vyskytují případy, kdy se žádný soud neprohlásí za příslušný k vedení dědického řízení.

Jak mohu nejlépe zabezpečit svou ženu nebo svého muže pro případ, že zemřu?

Od rozhodnutí ESD z 9. 3. 2023 ve věci C-354/21 (Registrų centras VĮ) uplynuly téměř dva měsíce, ale dosud nejsou žádné reakce katastrálních úřadů v České republice, Litvě, ani dědických oddělení soudů nebo katastrálních úřadů v Německu.

Dědická nezpůsobilost nastává ze zákona, nezávisle na projevu vůle zůstavitele, a to v případech, kdy se dědic svým vlastním chováním vyloučí z dědické posloupnosti po zůstaviteli.

Jednou z podmínek dědění je projev vůle dědice směřující k jeho přijetí (neodmítnutí). Zároveň platí, že jakmile potenciální dědic dědictví odmítne, nemůže toto své rozhodnutí již nikdy změnit. Tato skutečnost je projevem zásady „semel heres, semper heres“ [1] - jednou dědic, navždy dědic.

Práce pojednává o další činnosti soudního exekutora, a to zpeněžení majetku soudním exekutorem v rámci dědického řízení. V první části práce pojednává o průběhu zpeněžování majetku v rámci likvidace dědictví, a to na základě pověření notářem jako soudním komisařem, a dále nastiňuje možnosti legislativních změn, na základě kterých by tato činnost byla soudními exekutory prováděna automaticky. V druhé části se autorka zabývá střetem dědického a exekučního řízení, a v této souvislosti, jako možné zakotvení provádění dražeb soudními exekutory pro případ, kdy dojde k úmrtí účastníka na straně povinného a v dědickém řízení je pak rozhodnuto o likvidaci dědictví. V závěru práce shrnuje nejvýznamnější výhody, které by přineslo provádění dražeb soudními exekutory v rámci likvidace dědictví.

Evropské dědické osvědčení, nový institut evropského dědického práva, bylo se zpožděním zakotveno do českého právního řádu.