Články s tagem: konkurenční doložka

V době, kdy je know-how, klientská databáze či technologické postupy klíčovým aktivem každého podnikatele, se jedním z důležitých nástrojů ochrany podnikatelských zájmů stává i konkurenční doložka.

Institut konkurenční doložky v pracovních vztazích je upraven v ustanovení § 310 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“). Může od ní zaměstnavatel odstoupit i bez udání důvodu?

Konkurenční doložka je právním institutem, který má za cíl chránit zaměstnavatele před únikem informací, jež by mohly být využity ke konkurenčnímu podnikání a tím ohrozit jeho postavení na trhu. Tento institut je zakotven v § 310 zákoníku práce. Přestože konkurenční doložka může být užitečným nástrojem pro ochranu zaměstnavatelů, její sjednání a vymáhání přináší řadu úskalí, která mohou vést k vleklým právním sporům.

S konkurenční doložkou se můžeme setkat jak v obchodněprávních, tak v pracovněprávních vztazích. Jaké jsou její zákonné mantinely?

Na konci května 2023 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) varoval před dohodami mezi zaměstnavateli týkajícími se nepřetahování zaměstnanců a fixace odměn. ÚOHS se na tyto dohody hodlá nyní intenzivně zaměřovat a v případě, že shledá porušení soutěžního práva, může zapojeným zaměstnavatelům uložit vysoké pokuty. Je proto vhodné prověřit aktuální HR praxi a zaměřit se na eliminaci případných rizik.

Platforma Distribution Law Center (DLC) vydává od prosince 2021 každý týden zpravodaje, které shrnují hlavní změny unijní regulace dodavatelsko-odběratelských vztahů, které s sebou přináší novelizace nařízení o blokových výjimkách („VBER“) a doprovodných Pokynů k vertikálním omezením („Pokyny“).

Ústavní soud publikoval nález, ve kterém se zabýval možností zaměstnavatele odstoupit po dobu trvání pracovního poměru od konkurenční doložky sjednané se zaměstnancem bez udání důvodu.

Sjednání možnosti odstoupit od konkurenční doložky bez uvedení důvodu dle rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS) nezpůsobuje absolutní neplatnost toho odstoupení.

Může dát zaměstnavatel zaměstnanci souhlas s vykonáváním konkurenční činnosti s omezeními sjednanými v dohodě? A jaké může mít důsledky porušení sjednaných omezení?

Škoda vzniklá zaměstnanci v případě neplatné konkurenční doložky, bezdůvodné obohacení získané plněním z neplatného pracovněprávního úkonu nebo odpovědnost za poškození zdraví žáka základní školy. Nejen tyto problémy řešily ve svých rozhodnutích české soudy.

Ústavní soud nedávno významně zasáhl do dosavadní rozhodovací praxe obecných soudů, když posuzoval otázku platnosti odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky bez udání důvodu.[1]

Konkurenční doložka je závazkem směřujícím k omezení výkonu konkurenční činnosti jedné ze smluvních stran ve prospěch druhé ze stran. Toto ujednání se pravidelně vyskytuje v pracovněprávních vztazích, ve vztazích korporace a bývalého člena jejího orgánu, dále pak ve smlouvách o obchodním zastoupení, event. i v dalších smluvních typech. V tomto článku se budeme zabývat institutem konkurenční doložky v pracovně právních vztazích, a to ve světle nejnovější judikatury ústavního a nejvyššího soudu.

Jelikož z principů fungování pracovněprávního vztahu vyplývá, že zaměstnancům pravděpodobně budou ze strany zaměstnavatele svěřovány určité informace, které si zaměstnavatel přeje chránit, přímo zákoník práce upravuje určité instituty sloužící k ochraně oprávněných zájmů zaměstnavatele.

Počátkem května 2019 Ústavní soud vydal velmi zajímavý nález týkající konkurenční doložky v pracovní smlouvě[1]. Vedlejší účastnice řízení u Ústavního soudu, Ing. K. F. pracovala u svého zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy z 1. února 2010, která obsahovala konkurenční doložku zakazující zaměstnankyni po dobu jednoho roku od ukončení pracovního poměru působit u jiného zaměstnavatele, který by měl činnost shodnou s předmětem činnosti původního zaměstnavatele, nebo měl vůči němu soutěžní povahu.

Konkureční doložku nelze soudně moderovat a tudíž nelze zohlednit rozsah porušení, které může být i "zanedbatelné" (v konkrétní věci 4 dny trvající).

Nejvyšší soud nedávno rozhodoval zajímavý spor [1] týkající se nároku zaměstnavatele z porušení konkurenční doložky bývalým zaměstnancem. Nejvyšší soud v této souvislosti řešil přiměřenost smluvní pokuty sjednané v konkurenční doložce podle zákoníku práce [2] a to, zda požadavek zaměstnavatele při porušení konkurenční doložky na zaplacení smluvní pokuty představuje za daných okolností výkon práva v rozporu s dobrými mravy.

V první části článku pojednávajícího o výhodách a nevýhodách konkurenční doložky v Občanském zákoníku a Zákoníku práce provedl autor srovnání úprav v oblasti doby trvání ujednání o konkurenční doložce, zabýval se otázkou, kdy vůbec lze sjednat konkurenční doložku a v neposlední řadě byla rozebrána otázka závazku zaměstnance (obchodního zástupce) v ujednání o konkurenční doložce.

Konkurenční doložky jsou – především potom v pracovních smlouvách – stále hojně užívaným instrumentem. Strany si však mnohdy neuvědomují následky nesprávně právně či zkrátka v daném vztahu nevhodně formulované konkurenční doložky. Příspěvek níže si klade za cíl porovnat institut konkurenční doložky v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jako „Občanský zákoník“) a v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jako „Zákoník práce“), a to především tam, kde v úvahu mezi kontrahenty přichází jak pracovněprávní poměr, tak také poměr občanskoprávní (obchodněprávní).

Obvyklým ustanovením jak v pracovních smlouvách se zaměstnanci managementu, tak v příkazních smlouvách, typicky smlouvách o výkonu funkce (jednatele, člena představenstva) bývají doložky o důvěrnosti informací, které zaměstnance (příkazníka) zavazují nesdělit či nezpřístupnit skutečnosti, s nimiž se během zaměstnání, resp. výkonu funkce seznámil, třetím osobám.