Články s tagem: právnická angličtina

Přestože valné hromady jako nejvyšší orgán obchodních společností i jiných právnických osob jsou institutem vlastním mnoha právním řádům, po jazykové stránce se můžeme setkat s celou řadou zajímavostí. A právě na některé takové jevy mezi angličtinou a češtinou se zaměříme v tomto článku.

Termín účinnosti nařízení GDPR se nezadržitelně blíží, proto jsem se rozhodla dnešní příspěvek věnovat anglické terminologii GDPR. Potíže s jejím použitím mohou pramenit ze tří oblastí. Zaprvé nesprávné používání spíše obecných slov, zadruhé jsou tu anglické termíny, které nelze do češtiny převést jednoslovně, zatřetí se v nařízení vyskytují termíny, kde by rodilý mluvčí na rozdíl od evropského zákonodárce volil jiný pojem.

V první lekci snad každé učebnice právnické angličtiny se píše, že synonymie je v právním jazyce nepřípustná. Tato zásada by se ovšem neměla minout smyslem. Pravidlo vyhýbání se synonymickým vyjádřením pevně vymezených pojmů má samozřejmě své místo v každém odborném stylu. Cílem odborného textu je totiž srozumitelně a jednoznačně popsat danou problematiku a potažmo docílit toho, aby byl možný pouze jeden jediný výklad.

Je s podivem, jak dlouhodobě a zarputile válčí české právní prostředí s anglickými termíny notwithstanding a without prejudice to. Vždyť správný překlad těchto dvou spojení zvládá s přehledem i překladač Google Translate, při jejich používání by tedy neměl nastat žádný problém.

Text občanského zákoníku se snaží systematicky rozlišovat mezi „dobou“ a „lhůtou“. Je ale toto rozlišení možné i v angličtině? Vystačíme si s výrazy jako „period“ či „time limit“?

Vyjádřit v angličtině výstižně rozdíl mezi platební neschopností, insolvencí, úpadkem a konkursem bývá oříšek, k jehož rozlousknutí náhodné ani promyšlené střídání slov insolvency a bankruptcy často nestačí.

Právo a jazyk mají jednu věc společnou. Obě disciplíny vycházejí z určitých pravidel a zákonů, respektive zákonitostí, které bychom měli dodržovat. V praxi ale musíme v právu i v jazyce kombinovat různé „předpisy a pravidla“, které si na první pohled odporují.

Všichni, kteří jsme se někdy učili nějaký cizí jazyk, si asi vzpomeneme na pocity zklamání, kdy nám nějaké slovo přišlo povědomé, připomínalo nám něco v češtině, a nakonec se ukázalo, že jeho význam je zcela odlišný. Odborně se taková slova nazývají falešní přátelé a příkladů, s nimiž se setkáváme v jazyce práva, je bezpočet.